Dovolím si parafrázi na úvodní monolog Galadriel ve Společenstvu Prstenu: „Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to v kinech“. Vzpomínáte ještě na časy, kdy hollywoodská studia cpala na podzim / o Vánocích do zámořských sálů svoje oscarová želízka v ohni a doufala, že chvála kritiků a navazující šuškanda prvních diváků pošoupne ambiciózní filmy v lednu a únoru k desítkám nebo dokonce stovkám milionů dolarů? Těm dobám už bohužel odzvonilo.

Nástup streamů, covid a s tím přímo související změna diváckých návyků zapříčinily, že především Weinsteiny kdysi k dokonalosti vypiplaná oscarová strategie je v posledních letech čím dál vzácnější. Fakt nevěřím tomu, že kdyby šel Eastwoodův „poslední“ film Juror #2 do kin před pěti lety, potká ho podobně smutný osud. Jelikož se o víkendu jinak v kinech neudálo nic moc zásadního, tak si na začátku posvítím na aktuální warnerovskou ostudu.

Soudní drama se v Americe (bez jakékoliv marketingové kampaně!) představilo v pouhých 35 kinech a podle prvních odhadů v nich podle všeho utržilo bídných 90 tisíc dolarů. To mimochodem nejsou oficiálně reportovaná warnerovská čísla. Ti se za novinku stydí a prostě a jednoduše mlčí.

Film se tímto sice kvalifikoval do možné oscarové hry o plešouny (palec nahoru mimochodem na Rottenech zvedá 93 % kritiků), ale tím to hasne. Warneři ho v dalších týdnech nebudou uvádět ve více kinech. Nebudou se prý dokonce ani snažit o nutnou oscarovou kampaň. Oni Juror #2 totiž časem uklidí na problémy (jak jinak) pronásledovaný streamovací Max a zapomenou.

V této souvislosti je vtipné číst si mentální ekvilibristiku, kterou právě předvádí třeba Hollywodem milovaný a protežovaný webzin Deadline. Ten velmi sebejistě tvrdí, že dobráci Warneři tímto ušetřili Clintovi ostudu, jakou letos musel zkousnout nešťastný Francis Ford Coppola s propadákem desetiletí Megalopolis. Kdyby film poslali do tisícovek kin, říkají, a dopřáli mu kvalitní marketingové popostrčení, stejně by do poloprázdných sálů nikdo nepřišel. Takhle aspoň ušetřili těch nutných dvacet mega za reklamu. Takže vlastně vyhráli všichni, ne? Ne.

TOP 15 nejlepších filmů Clinta Eastwooda podle redakce MovieZone

Milý Warneři (a Deadline), tohle se prostě nedělá. Když už do výroby nějakého filmu vrhnete desítky milionů dolarů, tak ho dop*dele „normálně“ uveďte a vybodněte se na trapné odpískávání kinodistribuce na poslední chvíli. Tohle snese srovnání s Batgirl. Jasně, my časem Eastwoodovu labutí píseň s Nicholasem Houltem v hlavní roli na rozdíl od neúprosně „smazané“ komiksárny uvidíme, ale oba filmy jste vlastně zamordovali podobně.

Když už projektu za desítky milionů dolarů nevěříte (Juror #2 je prý vyšel na 30–40 mega), tak ho zařízněte jako všechna ostatní studia hned na začátku a nepředvádějte potom podobné vylomeniny, které jakoby omlouvá snaha na poslední chvíli ušetřit.

Tématu se už samozřejmě věnoval všudybyl imf ve svém pravidelném newsletteru a já podepisuji jeho postřeh, že smradlavý vítr vane především od zoufale neúspěšného CEO studia Davida Zaslava. Ten se kdysi nevybíravě vyjádřil i o Eastwoodově předposledním (a v kinech propadnuvším) Cry Macho.

Šéf Warnerů si navenek hraje na tvrdého byznysmena. Hlavně, že účetní závěrky nebudou hlásit záporná čísla. Inu, možná bych zkousnul, že levné reality show milující Zaslav je pro hollywoodské filmy bez velkého přehánění asi stejný mor jako bolševník pro vaši zahradu. On však tak nějak celkově potápí kdysi prestižní a vyhledávané studio, kam se podíváte.

Ke Clintovi už snad stačí. Byl bych nerad, aby předchozí řádky vyzněly tak, že ho stavím na piedestal a automaticky by se k němu mělo přistupovat v rukavičkách. Showbyznys je tvrdý a ostřílený Eastwood to za ty desítky let jistě dobře ví. Skoro si ale říkám, že nejlepší pomstou by bylo ještě jednou odložit odchod do důchodu, po dlouhých dekádách přeskočit od marných Warnerů k Universalům a tam natočit pecku, na kterou zamíří davy. Christopher Nolan by jistě souhlasil.

Tak, ústa vypláchnuta a teď už rychle k prvnímu místu víkendového žebříčku. Nepřekvapivě zde trůní trojka Venoma. O osudu Posledního tance je rozhodnuto už po prvním víkendu a nic na tom nezmění ani na poměry loučící se franšízy slušný padák o 49 % a pěkných 26 mega (před víkendem se čekala dvacka) do pokladničky Sony.

V Americe jsme celkově na 90 melounech a konečnou podle všeho bude alespoň těch 130–140 melounů. To se to Venomovi teďka vydělává, když konkurence vyčkává. Tržební dojmy navíc ještě trochu vylepšuje svět, kde především s pomocí Číny padlo už 227 milionů doláčů.

Globální vysvědčení je tak prozatím včetně Ameriky vystaveno na slušných 317 melounů a čerstvě bych tedy úplně neodepisoval konec u půlmiliardy (osobně však pořád tipuji spíše závěr blíže k 450). Na splacení relativně rozumných 120milionových produkčních nákladů to sice stačit bude, ale nikdo navzdory překvapivě nízkému zámořskému poklesu pořád nejásá. Pokud se v dalších týdnech nestane zázrak, nejspíše sledujeme nejslabší kasovní výsledky Hardyho komiksové spotřebky.

Dostáváme se k druhému místu a já můžu být konečně trochu pozitivní. Rozzum v divočině se sice už více než týden vyhřívá na internetech a studio Universal sbírá drobné za prodeje na iTunes a dalších PVOD kanálech, ale to neznamená, že by to Roz v kinech vzdávala. Spíše naopak. S radostí mohu napsat, že v zámořských kinech oproti minulému víkendu roste o 11 %. Navzdory faktu, že snímek právě přišel o 200 kin!

Ne, tohle vážně není běžné. Snad všemi diváky milovaný animák (včetně mě) si připisuje dalších sedm a půl mega a v Americe se právě překulil přes 120 míčů. Co se zbytku světa týče, tak sympatický robot líže stopáďo a globální součet je aktuálně vystavený na 269 milionů dolarů.

V minulých reportech jsem tuším napsal, že tři kila budou pro Rozzum maximum. Už si to nemyslím. Konečně sledujeme fantastické (a sakra zasloužené) výsledky pro film s rozpočtem 80 mega. Radost však pořád kalí slabší start v kinech před měsícem a půl.

Spokojení budou výjimečně i Paramounti, kteří mimochodem už příští pondělí vrhnou do kin trailer na osmou (a poslední?) Mission: Impossible.  Sequel hororového Úsměvu padá na bronzové pozici oproti minulému víkendu o necelou třetinu a v USA už má na kontě 52 mega. Vypadá to vypadá, že se se svým tipem na celkových 70 mega v Americe trefím. Jenom pro pořádek dodávám, že svět jede na podobné kasovní vlně a globálně už padlo kilo. Sukces.

Co brambora? Vatikánský thriller Konkláve uchvátil nejenom kolegu Krauseta. S vysokým průměrným hodnocením kritiků 8,2 sledujeme jednoho z trochu nečekaných oscarových favoritů a po slabém prvním víkendu začínají na chválu ze všech stran naštěstí slyšet i zámořští diváci.

Pokles o pětinu je velmi fajn a aktuálních 15 mega z 1 800 kin dává Ralphu Fiennesovi a spol. šanci, že se v Americe nakonec půjde alespoň za 30 míčů. Sice žádný velký zázrak, ale s rozumným budgetem 20 melounů a plánovanými premiérami ve zbytku světa, doplují financující Focus Features nakonec do profitabilních vod. Letos je to u „podobných“ látek výhra.

Dostáváme se k pátému místu a Robertu Zemeckisovi. Režisérovi, na jehož Návratech do budoucnosti jsme snad všichni vyrůstali, se poslední roky moc nedaří. Nutno dodat, že si za to může trochu sám. Moderními technologiemi posedlému Zemeckisovi se po Beowulfovi a Vítejte v Marwenu povedlo vstoupit do další slepé digitální uličky, na kterou nejsou diváci vůbec zvědaví.

Což o to, setkání Forresta a Jenny po letech na plátně možná mělo potenciál oslovit notorické nostalgiky, sjíždějící nestárnoucího Forresta Gumpa do němoty. Ale chtělo to přece jenom něco víc, než omlazeného Hankse a Robin Wright v dramatu o lásce prezentovaném v jednom záběru. Kritici při pohledu na mizerné průměrné hodnocení 4,5 zívají, první diváci jsou dokonce ještě kritičtější.

Here vydělalo v USA pouhých 5 milionů, což je z více než 2 600 kin strašidelný propadák. Ne, studio Sony neinvestovalo do výroby ambiciózního bijáku celých 50 mega. Film z velké většiny financovalo v devadesátkách bez přehánění legendární studio Miramax, které před pěti lety pojmul moloch Viacom (respektive Paramount).

Když však viděli, co jim Robert nabídnul, snímek poslali „dál“. Něco mi říká, že distribuující Sony investovalo včetně reklamní kampaně maximálně 20 mega. Pořád budou tratit, ale v tomhle případě očividně ne nejvíce. Prohra úplně všech zúčastněných a jsem docela zvědavý, jestli Zemeckisovi budou dávat v Hollywoodu love i nadále.

Kanadská romantika s Andrewem Garfieldem a Florence Pugh We Live in Time bere šestku. Studio A24 určitě očekávalo víc než průběžných 17,5 milionů. Nasvědčuje tomu nejenom snaha pilných hvězd, před kterými nebylo na internetu poslední týdny úniku. Když se podíváte na takřka 3 000 kin, do kterých letos ne zrovna úspěšné studio kritiky jakž takž chválenou dojičku slz vrhlo, tak vám musí dojít, že na pořadu dne byl o dost větší dolarový nášup. Bohužel.

Na sedmičce všechno dobrý. Maximálně brutální Terrifier 3 si i čtvrtý týden v kinech drží image hororového bobříka odvahy, na který míří party diváků odhodlaných zjistit, co ještě na plátně vydrží. V Americe právě padlo páďo, což je naprostá paráda kvantifikována mikroskopickým rozpočtem tři (čtete správně) mega. Zvrhlý klaun Art a nezávislé studio už hodně dlouho bouchají šampus. Šťastní zainteresovaní trhnou jenom z multiplexů desítky milionů dolarů do plusu.

Osmé a deváté místo zvládneme jedním indickým vrzem. Bhool Bhulaiyaa 3 a Singham Again se představily ve fakticky totožném počtu 750 kin a zvládly z nich vytěžit fakticky totožných 2,2 milionů babek. Orientální menšina si v Americe tedy znovu našla cestu do kina. Jsem Bollywoodem nepolíbený, takže to je za mě všechno.

Na desítce bojuje o poslední dolary Beetlejuice Beetlejuice. Tim Burton se narozdíl od Nolana k zoufalým Warnerům po letech vrátil a vyplatilo se to oběma stranám. Jeho sequel, těžící i z přítomnosti oblíbené Jenny Ortega, má totiž po dvou měsících v kinech na kontě krásných 292 milionů z Ameriky (uvidíme, jestli ho studio po posledním dvoumilionovém víkendu ještě náhodou nepošoupne za tři kila) a dalších 153 ze zbytku světa. Tady je všechno více než v pořádku.

Pořád nekončíme. Redakcí MovieZone již viděná a milovaná Anora se na jedenácté pozice dočkala další expanze (tentokrát do 253 kin) a já se přiznám, že jsem čekal přece jenom víc, než jedenácté místo ve víkendovém žebříčku a nic moc 1,9 mega. Chtělo to lepší průměr na kino než 7 500 dolarů. Jasně, nášup kinosálů a expanze ještě zdaleka nekončí. Pokud však má režírující Sean Baker poprvé ve své pozoruhodné kariéře snít o průniku do mainstreamových vod a s tím souvisejících desítkách milionů dolarů z multiplexů, chtělo by to, aby se šuškanda o nesporných kvalitách horkého oscarového favorita ještě pořádně rozjela. Uvidíme, fandím mu.

Celkový žebříček víkendových tržeb zde.

Příští víkend si zkusí napravit reputaci střelci ze studia A24. Hugh Grant bude obtěžovat nebohé ženy v hororu Heretic a já se obávám, že navzdory slušným trailerům se divákům nebude zrovna chtít platit deset a více doláčů za vstupenky. Připomenou se i hrobaři Lionsgati s jejich The Best Christmas Pageant Ever. Normálně bych se snad i podivil, proč dotyční zoufalci cpou vánoční film do kin na začátku listopadu, ale Lionsgate poslední měsíce nedává smysl nikdy.