V rámci pláče jsem vlastně teď o víkendu byl u prvního děsu až k pláči někoho cizího. Na poslední chvíli jsem stihl Gigera v Hluboký a tam nebylo po celou výstavu ticho. Cosi jako ambientní dunění tam místy slyšíte. No a do toho se začal ozývat smích malýho dítěte. Po chvilce mi došlo, že to je fakt nějaký dítě, co se blíží. Ve světelně tmavší části výstavy jedna z prvních věcí, co člověk viděl, byly miminka a v ten moment se spustil strašněj dětskej křik. A pak zase zblble, když jsem slyšel zvuky ambientu a nesrozumitelný šeptání, koukám, čtu popisky a řikám si, super, to má atmosféru ... ale samozřejmě, že to byla ta máma, co se snažila dítě nějakou říkankou utišit.

Každopádně, až prcek povyroste, tohle mu asi v hlavě utkví.

Věc, v asi 12, do té doby jsem asi neviděl jediný - no byl u nás za komoušů nějaký pro děti dostupný opravdový horor? On ani tenhle moc dostupný nebyl, bylo to po cca 23, ale byli jsme se ségrou sami doma - a byl to sakra mazec a láska k hrůze ve filmu mi zůstala 

Na chate mi prarodiče pouštěli pravidelně Robocopa z VHS se simultálním dabingem, byl to můj dětský hrdina a tu brutalitu jsem ani nijak nevnímal.
Zato Critters, které jsem viděl v 5 nebo 6 letech si pomatuji, že jsem nemohl usnout a bál jsem se, že na mě vyskočí z pod postele, nebo z poza temného závěsu, který byl naproti.

První R setkání bylo u traileru na Mlčení jehňátek v letňáku před Sám doma. Rozbrečel jsem se na celé kolo a Kevina v kině nikdy neviděl, protože máma mě musela jít utěšovat do kempu.
Vyhli jsme se ale kulce do hlavy, v půlce představení se vrátil zbytek rodiny, protože blil z nějaké tamní speciality. Takže doktoru Lecterovi děkuju alespoň za něco.
První celé eRko byly Čelisti, ale tam sem si musel zakrýt při "hlavě" poctivě oči, mohlo to být tak o rok dva později, následky to nenechalo žádné (ehm). Na kazetě sem pak narazil na nějaký soft eroťák natočený z telky, ale "ty nahaté lidi v obyváku a kuchyni" jsem přetočil na Pomádu, kterou sem chtěl potřetí vidět.
Dost mě děsilo Jacksonovo hudební Ghost. To sem nemohl zahlédnout ani záblesk. Pak jsem prošel kolem telky, kde si brácha pouštěl making of a od začátku viděl, jak na Jacksona plácají tunu makeupu. Výsledek byl ten, že ještě téhož dne jsem ten kraťas viděl celý a od té doby mě jakákoliv příšerka ve filmu nevyleká, ani nevyděsí.
Vetřelce sem viděl ve třinácti, to už následky nezanechávalo. Hvězdnou pěchotu sem viděl na Nově ještě v devadesátkách a ty cákance krve jsem přehlížel ve prospěch digitálních obřích brouků. Na trhání končetin jsem byl trénovaný od Spielberga, kde i Ztracený svět člověky porcuje (doslova) na záběr.
Jak jsem už několikrát říkal, táta byl a stále je v některých věcech dost progresivní a koukali jsme ve třinácti na Rayena. Ne kvůli jatkám, ale aby mladé a bezbranné duše pochopily, co je to válka a opravdové násilí.

Neviem či T2 je možné v 7 rokoch považovať za neprípustný film, ale videl som ho v predajni elektroniky v Metre vo Viedni ešte v 90. rokoch takmer celý, zatiaľ čo rodičia nakupovali, rozumel som hovno, ale "hasta la vista baby" si odvtedy pamätám dokonale 

V 7-8 jsem viděl opening Vřískotu a asi měsíc na to kus Vymítače ďábla, a asi tři dny jsem potom nespal...

Asi první Predátor v 5, kde jsem si v x pasážích na povel měl zakrejvat oči. Freddy třeba oproti tomu neprošel vůbec, to jsme pak ve škole lepili z dojmů, kdo jakou scénu stihl vidět, než ho rodiče zahnali a až v 11 jsem prvně viděl čtvrtej díl. Nejdůležitější bylo Evil Dead 2 v 8 (to ne, že by mi doma pustili, to jsem se hrabal v kazetách a tajně si to pustil). A určitou stopu zanechal v období 5-6 Burton. Když mi děda říkal o spletitym bludišti kanálů pod městem, věřil jsem, že tam někde běhá DeVito se svou tučňáčí bandou. A bál jsem se Walkena

A jak zmiňujete SP, tehdy v tištěných tv programech, když ho prvně Nova uvedla, byla tam nevinná fotka „nějakejch kluků na zastávce ve sněhu“. Ještě jsem se divil, proč pohádku dávají v noci a chtěl to nahrát na kazetu. Druhej den po škole si jen pamatuju, jak máma volá z kuchyně, že si nemám pouštět tu kazetu, že to vůbec žádná pohádka neni. Ale už bylo pozdě, už jsem se tlemil u obřího satelitu trčícího z prdele, no :)

Tahle céčková hrůza. Pár týdnů jsem z toho měl nelehký spaní a bál se, že mi vlezou do pokoje a sežerou mě zaživa. 
A docela vyděšený jsem byl onehdy i ze skvělých Lovců lvů. 

Já jsem u sousedů viděl části Blade 1 a Hvězdné pěchoty, cca 6-7 letech. Batman se vrací v témže věku taky nebyl úplně ideálka na hezké sny.

Kdysi jsem to sem psal Tammy a T-Rex čistokrevné Rko. U nahých scén jsem se radoval, operaci mozku mamka přetočila, u utržené hlavy jsem utekl z pokoje a měl trauma z T-Rexe.
Pak si vybavuju prvního Aligatora. Predátora jsem viděl z kuchyně,  abych machroval.

Mně ještě mamka u Duny překvapila tím, že vůbec nic neřekla na Timothéeho. Ani se neptala, jestli se mi líbí. Jenom se zeptala, kdo to je. Původně jsem jí chtěl pustit Dej mi své jméno, ale tam by asi nezvládla scénu s broskví. Je fakt těžké pustit něco rodičům a čekat, že se jim bude zamlouvat váš filmový vkus...

Tyhle rozdíly generaci vzhledem ke vkusu na filmy je normální a to samé platí i u hudby a tak dále.

Taky mám dost velký problém rodičům doporučit film a kdyz jim půjčím disk s různými filmy, tak se jim většina nelíbí 

Keď som mal 10 rokov tak som videl úvodnú scénu Úsvitu mŕtvych s malým dievčaťom, ktoré zaútočí na svojho otca. Pár týždňov som mal potom zlý spánok. 

Votrelec. Pri chestbuster scene som sa rozplakal a odisiel vedla do izby. Ale chcel som to vidieť a po chvili sa vratil. Akurat, ked Ashovi odletela hlava  mal som 9

ale o dva roky na to som uz sedel v kine na trojke 

Když, se bavíme o South Parku a přístupnosti. Pamatujete si na Vaše první úplně nepřístupné filmy??

15

Já měl v pate třídě na třídní fotce tričko s mrtvým Kennym, fakt jsem začal docela brzo 

Kolik je dceři, že jí pouštíš SP film? 

Nesoudím. Já bych přísahal, že jsem na tom v jedenácti nebo dvanácti byl v kině. (Měl jsem kino v ulici, chodil jsem tam sám na kde co. A jestli ne, tak cyklus Mistři animace v Aeru to pojistil.) Každopádně jsme tou dobou měli HBO a seriál už jsem znal.

Jak tak koukám, jsem jeden z mála, jehož rodič jezdí třeba i na filmové festivaly 
V podstatě není moc filmů, které by otci vyloženě nesednuly. Co se líbí mně (vytříbený vkus hehe), tak dokáže nějak ocenit i on. Jediné co moc nemusí, je asijská tvorba, ale to opravdu není pro každého.
No a moje máma kouká jen na český detektivky ve 20:00, takže tam je zbytečný cokoliv doporučovat ... i když Once Upon a Time in Hollywood se ji v kině se mnou líbilo. Ale to spíš protože Brad a po letech kino