V rámci pláče jsem vlastně teď o víkendu byl u prvního děsu až k pláči někoho cizího. Na poslední chvíli jsem stihl Gigera v Hluboký a tam nebylo po celou výstavu ticho. Cosi jako ambientní dunění tam místy slyšíte. No a do toho se začal ozývat smích malýho dítěte. Po chvilce mi došlo, že to je fakt nějaký dítě, co se blíží. Ve světelně tmavší části výstavy jedna z prvních věcí, co člověk viděl, byly miminka a v ten moment se spustil strašněj dětskej křik. A pak zase zblble, když jsem slyšel zvuky ambientu a nesrozumitelný šeptání, koukám, čtu popisky a řikám si, super, to má atmosféru ... ale samozřejmě, že to byla ta máma, co se snažila dítě nějakou říkankou utišit.
Každopádně, až prcek povyroste, tohle mu asi v hlavě utkví.
reagovat
|