| 12:40 | 02.09.2024 |
Ještě než mě budete chtít ukřižovat před nejbližším multiplexem Cinema City, který si žádá manipulační poplatek 24 Kč ke každému on-line zakoupenému lístku, vyslechněte mě prosím. Nejsem včerejší a dobře si uvědomuji, že kina se zase a znovu ocitla na rozcestí a těch výzev, s nimiž se potýkají, je mnoho. Vlastně bych klidně mohl dát dohromady TOP 6 důvodů, proč jsou kina v řiti a dost možná bude ještě hůř. O některé palčivé problémy se v textu (především na úplný závěr) ostatně také otřu.
Nebudu si to však dělat jednoduché a místo hejtování zkusím být pozitivní. To světlo na konci tunelu totiž po zpočátku tragickém létu v kinech už vidím. Možná je to jenom dočasné poblikávání, které zapříčinila především megaúspěšná miliardová trojka Deadpoola, V hlavě 2 a Já, padouch 4, ale jak už zpívali Monty Pythoni – Always look on the bright side of life. Takže hlavu vzhůru, fanoušci kin a lepší zítřky věčně vyhlížející kinaři. Následuje šestka důvodů, proč SNAD bude časem zase dobře.
6. Když už kina přežila covid, přežijí vše
Je to ohraná písnička, která zní v „éteru“ pravidelně už vlastně skoro 80 let. Kinaři měli vystavenou stopku už s nástupem televize v padesátých letech minulého století. Pak je měla zahubit VHS. Následně DVD a Blu-ray. Potom (zpočátku) laciné a všem dostupné streamy. Následně ta tragická epidemie, která zabila miliony lidí. Troufám si tvrdit, že covid, kvůli kterému byla kina zavřená měsíce (ne-li roky) byl v posledních dekádách tou nejdrsnější zkouškou. A vidíte – kina jsou tu pořád s námi.
Jasně, asi těžko můžeme v následujících letech očekávat podobný boom jako na začátku milénia, kdy nové multiplexy rašily po celém světě jako houby po dešti. Stejně tak už si jenom těžko představit vítané pošoupnutí, které znamenal na konci roku 2009 Avatar a expanze 3D sálů.
V Karlových Varech se sice (snad už na konci příštího roku) otevře nový šestisálový multiplex Premiere Cinemas, ale to je velká – a když teď pomineme Čínu, tak skoro až globální – výjimka, kterou bych osobně dával do souvislosti s mezinárodně proslulým filmovým festivalem. V Americe se už bohužel nějaký ten rok multiplexy (nejenom síť AMC, kteří vlastní především britský Odeon) spíše zavírají, ale…
Není to po stovkách, spíše po desítkách. A jedná se o místa, která se už dlouho „pyšnila“ mizernou návštěvností. Co se týče IMAXů, PLF a dalších prémiových sálů, tak tam návštěvnost na úkor ničím výjimečných 2D sálů neustále roste. Všímám si toho skoro každý druhý víkendový report, kdy zámořská novinka v tamních sálech bere třetinu až polovinu tržeb z jmenovaných prémiových sálů. Včetně úspěšného Vetřelce: Romula, který byl původně určený výhradně pro streamy a teď sbírá stovky milionů dolarů v kinech i tři týdny po premiéře.
Především u nás bych se prostě mohutného zavírání multiplexů nebál. Už jenom kvůli faktu, že velmi specifické prostory je těžké využít k něčemu jinému. Datart a fitko na Novodvorské (RIP zavřené multikino, do kterého v Praze kdysi rád chodil nejenom imf) je výjimka. Multikino Galaxie taktéž.
A co se jednosálovek týče, tak tam je to v první řadě o šikovných vedoucích osobách, které umí sestavit program šitý na míru regionálním chutím publika. Na tomto místě zdravím Jirku Flígla z pražského Aera, díky kterému mohou nejenom fanoušci MovieZone už dlouho chodit na projekce letitých filmových parád za 160–170 Kč.
Bohužel už nezdravím nikoho ze Scaly, kde se také plno (nejenom MovieZone) projekcí zvládlo vyprodat. Statici ji zavřeli a magistrát Brna se na provozovatele populárního kulturního centra moravské metropole na rozdíl od Bolka Polívky následně vybodnul.
Kina, respektive multiplexy, ve většině světa jsou samozřejmě více méně závislá na obsahu, který jim nabídne Hollywood (více se o tom rozepíšu níže). Čest výjimkám jako domácím filmům zaslíbená Francie, Čína, Indie a vlastně i to Česko. Ale když už se nedaří, tak minimálně u nás jsou známé příklady, kdy multiplexům byl v těžkých dobách snížený nájem. Co také jiného s nimi, když provozovatelé obchodních center už fitko a Datart mají.
5. Už žádné hybridní premiéry na streamech ve stejný den jako v kinech
Vzpomínáte ještě na ty časy, kdy hollywoodská studia kvůli jenom velmi pomalu odcházejícímu covidu kvapně spouštěla svoje nedopečené streamovací konkurence Netflixu? A vzpomínáte, jak mnozí (zdravím především Warnery, kteří tak činili celý rok 2021) prali blockbustery na svoje služby ten stejný den, kdy šly do kin? Tak to už je snad nadobro hudba minulosti. Jasně, občas se zjeví nějaký poslední mohykán jako třeba minulý podzim Pět nocí u Freddyho.
Ty Universal vyslal na svůj americký Peacock ve stejný den, kdy byla globální premiéra a piráti po celém světě měli žně. Nebo snad neměli? S rozpočtem dvacet mega se povedlo v kinech vydělat tři kila. Z filmu se navzdory pochybným kvalitám povedlo udělat event, na který fanoušci videoherního kultu mířili v davech. Spolu.
Pomalu každé studio si prošlo streamovacím vystřízlivěním, které jim ukázalo, že pokud chtějí na filmu vydělat, musejí ho prostě lifrovat do kin. Jasně, třeba Disney v roce 2021 nenabízel Black Widow a Cruellu všem předplatitelům jejich pluska zdarma. Chtěl zpočátku extra dolary a v případě komiksovky se Scarlett Johansson vlastně nejdříve i uspěl. Premiere acces mu totiž údajně vynesl více než 120 milionů dolarů, což už je pěkná sumička.
Jenomže jaksi pozapomněl dořešit hybridní premiéru se Scarlett a ta šla k soudu. Chtěla extra 80 mega, podle Deadline se nakonec spokojila s dohodou zaručující jí polovinu. Velmi podobný bolehlav zažívali i Warneři léta páně 2021, když do poslední chvíle usilovali o vyrovnání s filiálkami a hvězdami, které si zahrály v jejich sledu premiér daného roku.
Především Will Smith a Denzel Washington prý brali desítky milionů extra. Kdyby tenkrát studia věděla, co ví dnes, dost možná by si svoje hybridní „day and date“ pokusy ještě dvakrát rozmyslela a raději polovinu filmů (i za cenu naskakujících úroků) odložila, aby se dočkala exkluzivní premiéry v kinech. Abych tento bod ukončil – co se ještě v roce 2021 jevilo jako trudná budoucnost, která bude kinařům přidělávat mnoho vrásek, to se po pouhých třech letech stalo hudbou minulosti.
