Když tak člověk pozoruje aktuální bídu v kinech a uvědomí si, že ani zbytek letošních novinek neslibuje (až na výjimky) zrovna zázračný příval miliard, tak ho přepadá skepse. Skepse nad tím, jestli na místě přešlapující hollywoodská studia zvládnou i v dalších letech chrlit desítky blockbusterů ročně. Můžete na popcornovky, zaslíbené většinou mladšímu publiku, nahlížet pohrdlivě. Můžete dodávat, že si za to továrna na sny může sama a nekvalitami + často protivným aktivismem si už pěkných pár let kope hrob.

Zároveň ale nemůžete popřít, že právě nikdy nekončící a ambiciózní franšízy představují pro kina (dobrá, především multiplexy) programovou páteř, bez níž by mohly rovnou zavřít svoje brány. Navzdory výjimkám jako Česko, kde tuzemské celovečeráky v návštěvnosti už od nepaměti zdatně konkurují násobně dražším zámořským snímkům.

Tvrdím to roky a napíšu to ještě jednou: I když vás může iritovat nějaká hollywoodská série (v mém případě třeba lobotomické Rychle a zběsile), stejně je na místě fandit mainstreamovému výplachu, aby trhnul v kinech co nejvíce doláčů a kaček. Jinak by se časem klidně mohlo stát, že by se nejenom multiplexy, ale v menší míře i jednosálovky, začaly pomalu zavírat. No a to nikdo nechceme, ne? Čím víc premiér, tím lépe pro každého. Že jenom sýčkuji a „ono se to zase srovná“?

Asi tuším, kde nacházíte zenový klid a optimismus. Jedinečný Barbenheimer ukázal, že když se najde magický recept na marketingové kampaně a správně se odhadnou chutě publika, tak do kin po celém světě pořád zamíří desítky milionů diváků. Stejně tak už bylo stokrát prorokováno, že autorské megafilmy s rozpočty 200 a více milionů dolarů jsou hudbou minulosti a on se přesto našel nějaký technologický gigant, který si ospravedlnil už předem prohranou bitvu. A toho Scorseseho nebo Scotta zafinancoval.

No jo, jenže Apple a Amazon už s ultradrahými a prodělečnými blockbustery narazili a brzdí. Pokus o revoluci holt selhal a posledním důkazem budiž mizerný Argylle s Cavillem. Netflix sice uvedl do kin Na nože: Glass Onion, ale to bylo jenom na oko a v budoucnu se jeho připravované originály na plátna nejspíše nepodívají.

Smutnou realitou je, že počínaje nástupem covidu, a s tím přímo souvisejícím „přeprogramováním“ diváckých nálad směrem k pohodlnému domácímu streamování, sledujeme nekončící zástup mastných průšvihů, které v kinech prodělávají kalhoty a snaha o návrat do dob rekordního roku 2019 je –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zdá se –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ marná.

Můžete připomenout, že skoro až tragický začátek roku 2024 (jedna Duna, Panda a Godzilla jaro nedělají) je přímo ovlivněný odklady zapříčiněnými stávkami a že bude lépe. Budiž. Nic to nemění na faktu, že Hollywood je na první i druhý pohled rozbitý. Fakt, že divácké chutě a nálady se mění, je nepopiratelný a je třeba se mu přizpůsobit. Problém je, že tohle jsme věděli už v prvním postcovidovém roce 2022 a stejně i dva roky poté pozorujeme stovky milionů dolarů, které se vrhají do produkce blockbusterů, jež nikoho nezajímají. Nemluvím zdaleka jenom o Marvels.

I Warneři, které můžeme snad jako jediné na začátku roku 2024 pochválit, bláhově vyplázli stamiliony dolarů za nekonečnou produkci Aquamana 2 a pak samozřejmě brečeli, protože v kinech po celém světě padlo „jenom“ 434 milionů. Jednoduché počty, které hovoří o celkových nákladech (tedy včetně nezbytného marketingu) dokonce až někde u 350 (!) melounů, jsou jasné. Kinaři si klasicky vzali polovinu tržeb a studio utřelo.

Odkládané a po letech už nikým vyhlížené pokračování Vodníka je donutí odepsat více než 100 milionů dolarů. Propad oproti miliardové jedničce byl sice bolavý, ale co by jiní za těch 400+ milionů z kin dali. Nemůžeme však všechno házet jenom na únavu komiksy. Minulý rok v kinech bohužel propadl třeba i stopadesátimilionový Dungeons & Dragons.

V redakci často žertujeme, že kdyby nás hlavouni největších studií četli, tak se ani zdaleka tolika přešlapů nedopustí. Průšvihy jsou viditelné dlouho dopředu a člověku při pohledu na ubohé dvacetimilionové otvíráky mastných stomilionových bijáků nezbývá, než kroutit hlavou. V této souvislosti je však třeba připomenout, že tragický a dlouho trvající covid opravdu změnil vše.

Kromě jiného i to, že filmy, které by jinak měly premiéru třeba už v roce 2021, se nakonec podívaly do sálů až minulý rok. Setrvačnost je neúprosná. Pokud my všichni, co si na MovieZone povídáme o tržbách pod každým shrnujícím nedělním/pondělním článkem, vidíme z dálky kasovní provar, zřel ho samozřejmě i Bob Iger a další.

Troufnu si tvrdit, že i kdyby nebyla produkce nadcházejících filmových „tentpoles“ poznamenaná stávkami, stejně by se minimálně v případě komiksovek odkládalo. Je logické a nutné, že si letos DC (sequel Jokera tam nepočítám) a Marvel (Deadpool s Woverinem totéž) dávají pauzu a štěstí zkusí znovu až příští rok. Jednak budou mnozí přežraní diváci znovu toužit po superhrdinském žánru (Venom a Lovec Kraven je nenasytí) a zároveň bude čas přepsat scénáře a reagovat na to, co nefunguje.

Nevím, jak měli původně vypadat Blade nebo Avengers: The Kang Dynasty, ale můžete se vsadit, že třeba i kvůli průšvihu otřesných Marvels vyzní úplně jinak. V případě Bladea prý mnohem přímočařeji a Mahershala Ali se nejspíše nebude snažit o vzletné myšlenky, ale prostě bude kosit zástupy upírů. Pokud se ho tedy opravdu jednou dočkáme.

Nechci úplně naznačovat, že letošek bude oddechový a příští rok bude zase dobře. V Hollywoodu se však už dlouho intenzivně schůzuje a snaha o nutnou nápravu začíná být konečně patrná. Velkým tématem jistě byly bobtnající rozpočty a právě tady už můžeme vidět první vlaštovky. Godzilla x Kong: Nové Impérium stál „jenom“ 135 milionů dolarů, což je srovnatelné s Emmerichovou Godzillou z roku 1998. Vzhledem k inflaci a faktu, že Wingardova fackovaná monster nevypadá navzdory tuctu velkých CGI scén vůbec špatně, je takový budget vlastně zázrak. Všechny předchozí Godzilly byly dražší.

Můžeme identifikovat rovnou tři hlavní důvody, kvůli nimž Warneři + Legendary Pictures neutráceli tolik jako mnohokrát v minulosti a právě díky šetrnosti se bez velkého stresu dostanou do plusu už z kin. V první řadě mluvíme o bezesporu šikovném režisérovi. Wingard očividně nebyl nucený nákladně přetáčet mnoho scén jako třeba Nia DaCosta v případě Marvels a jeho pověst schopného režiséra ho znovu předchází. Možná pomohly i hororové kořeny, protože právě děsivý žánr si většinou musí vystačit s nízkým rozpočtem.

Druhým důvodem je absence velkých hvězd. V Godzilla x Kong si zahráli Rebecca Hall, Brian Tyree Henry a Dan Stevens. Zbytek neznáte. Tím pádem se bez přehánění ušetřily desítky milionů dolarů za hvězdy, které by stejně samy o sobě do kina diváky nepřivábily. Tím hlavním lákadlem vždy byly a budou zmutované ještěrky a opice. Když už jsme u těch absentujících hvězd, tak jako na zavolanou je "za rohem" premiéra Království Planeta opic.

Internetové tamtamy hovoří o překvapivě nízkém rozpočtu 120 milionů dolarů. Proč? Režii dostal na starosti Wes Ball, jenž před lety zvládnul pořídit trilogii Maze Runner (Labyrint) dohromady za méně než 200 milionů dolarů. No a v jeho očekávané Planetě Opic je největší hvězdou Freya Allan, takže za gáže se znovu nerozhazovalo.

No a konečně třetí a dost možná nejdůležitější důvod, proč Godzilla x Kong nekoštoval 200 mega, nýbrž jenom 135. Natáčelo se v Austrálii, což bylo pro Warnery, potažmo většinu rozpočtu cálující Legendary Pictures, výhodné nejenom z důvodu tučné daňové vratky. Studio u protinožců udělalo dobrou zkušenost už mnohokrát. Z hlavy mě napadá Matrix: Reloaded a souběžně natáčené Revolutions.

Budu v nadcházejících odstavcích bruslit na hodně tenkém ledu a nerad bych z nich vyšel jako bezpodmínečný obhájce Zaslavů, Igerů a dalších, kteří si pravidelně vyplácejí bonusy desítky milionů dolarů navzdory faktu, že kinofilmy až na pár výjimek poslední roky prodělávají a „jejich“ streamy horečně rozprodávají kdysi avizované exkluzivity konkurenci (Netflix koupí všechno). Kapitalismus je holt neúprosný, ale nikdo nic lepšího nevymyslel a já moc nevěřím na utopické recepty, které až nápadně připomínají socialismus.

Jistě na ně nevěří ani stávkující herci a scenáristé, kteří jako první minulý rok v Americe stávkovali (příští na řadě budou nejenom podle mě "trikaři") a nakonec si vymohli zvýšení minimální mzdy, uklidňující AI garance a další. Kolega imf o tom psal snad půl roku, tak pro podrobnější informace případně zamiřte na jeho newsletter. V Hollywoodu se extrémně zjednodušeně štrajkovalo především proto, že podhodnocení dělníci v továrně na sny neměli co do huby a stejně jako mnoho dalších profesí v Americe se děsili, že onemocní. No a protože mnozí nešťastníci nemají ani zdravotní pojištění, zbankrotují kvůli pitomé chřipce.

Pro mnohé to z vás to jistě bude k vzteku, ale úspěchy zámořských odborů budou možná vykoupeny i tím, že kalifornský sen pomalu skončí a Hollywood zamíří ještě častěji než v minulosti do levnějších zemí. Nejenom do již zmiňované Austrálie, ale třeba i k nám na Barrandov. Pokud tedy budeme navzdory protestům Institutu Václava Klause vracet do Ameriky část u nás utracených filmařských peněz. Rozpočty hollywoodských filmů prostě nemohou nadále bobtnat, protože to vzhledem k trudné postcovidové realitě nedává ekonomický smysl.

Ještě jednou zmíním kolegu Vaška Rybáře alias imfa. Ten se v placené sekci svého newsletteru (pokud vás nastíněná témata zajímají, neváhejte a předplácejte) věnoval případu Pixar. Čert teď vem hybridní premiéry Frčíme, Duše, Lucy a Proměny. Tam můžeme ještě všechno svést na covid a zmínit pro mě osobně trochu neuchopitelné ospravedlnění v podobě nárůstu předplatitelů na Disney+. Problémem jsou až pozdější kasovní zklamání snímků Rakeťák a Mezi živly. Jasně, poslední pixarovka nakonec utržila v kinech skoro půl miliardy, ale…

Snad všechny filmy z produkce skákající lampičky měly rozpočet 150-200 milionů dolarů a to je prostě moc. Důvodem je, že Pixar neoutsourcuje. Škaredé anglické slovíčko znamená, že skoro všechno to piplání se událo v Americe, přesněji v kalifornském Burbanku. Když se podíváme na konkurenční Illumination Entertainment, kteří jsou mimo jiné zodpovědní za Já, padouchy a Mimoně, tak o žádném patriotismu nemůže být řeč.

Francie je pro ně levnější a to je ten hlavní důvod, proč nejenom dětmi vyhlížený a v kinech dost možná miliardový Já, padouch 4 bude mít nejspíše rozpočet menší než kilo. Vždyť i vytrvalé vánoční Ptáky stěhováky z dílny Illumination, kteří vydělali po celém světě 295 milionů dolarů (tedy o 200 melounů méně, než pixarovka Mezi živly), můžeme hodnotit jako úspěch. Proč? Protože Ptáci stáli třetinu toho, co většinou koštuje novinka od Pixaru.

Je to vlastně slušný paradox, že Pixary vlastnící Disney, je v zámoří v jistých směrech jedním z posledních mohykánů, jenž platí armády „drahých“ Američanů a jenom pomalu zjišťuje, že takhle to dál asi nepůjde (jasně, i Disney občas produkuje marvelovky a další mimo USA). Nezapomínám na široce medializovaný fakt, že moloch minulý rok propustil tisíce zaměstnanců. To je však vzhledem k celkovým 220 000 tisícům pracovních sil (vím, je to včetně zábavních parků atd.) pořád plivnutí do pořádně hluboké studny.

Nenajde se náhodou v příštích letech nějaký zázračný recept na to, aby na marvelovky, pixarovky atd. chodily stejné zástupy lidí, jako v roce 2019? Vyloučit to úplně nelze, protože nejenom myšák znovu začíná sázet na sequely a my se za pár měsíců dočkáme V hlavě 2. A potom třeba „mimo pixarovského“ Ledového království 3 a mnoha dalších pokračování osvědčených dojných krav. Vzpomínám si, jak jsem před lety chválil, že se ustupuje od sequelů a minimálně ten Pixar najíždí na originální projekty. No, beru zpět. Nic jiného jim nezbývá a já ten na první pohled trochu připosraný krok chápu. Uvidíme, kolik sequelů oznámí v přístích letech Marvel, DC a další.

Je načase proud myšlenek ukončit a nějak všechna letmo načrtnutá témata uspokojivě splést dohromady. Hollywood bude samozřejmě občas bláznit i nadále. Nejenom s rozpočty. V textu sice naznačuji, že se letos nadechne a poučí, ale pohled na reportovaných 250–320 milionů utracených za Gladiátora 2, podobné numero se skloňuje u dalšího restartu Supermana a vlastně i trojnásobný nárůst rozpočtu Jokera 2 (Warneři navzdory brutálnímu 200milionovému budgetu však na podzim tratit nejspíše nebudou) ukazuje, že nutná cesta za šetrností a s tím přímo související profitabiltou bude jen velmi pomalá.

Nezbývá než doufat, že za pár let uvidíme opravdovou a okolnostmi vynucenou změnu, a že do té doby nezkrachuje největší světový kinořetezec AMC (ve Velké Británii vlastní třeba Odeon). A když už se letos dočkáme méně premiér, než by nám a kinařům bylo milé, většina z nich nás alespoň pozitivně překvapí. Dostupné streamy jsou na každém kroku a každá trpká kinozkušenost za 200-300 Kč zanechává více než kdy v minulosti šrámy na duši.

Je pravděpodobné, že diváků bude v příštích letech chodit do klimatizovaných sálů čím dál méně a inflací vynucené zdražování vstupenek není samospásné. I kdyby se urychlila produkce Avatarů 3, 4 a 5 a Strach se rozhoupal a naservíroval by spásnou trojku Andělá Páně, tak nejenom podle mě se návštěvnost už nikdy nevrátí na úroveň roku 2019. Už u nástupu VHS se každopádně predikovalo, že to bude konec kin a nestalo se.

Současná situace, kdy v zábavním/filmovém průmyslu spolehlivě rostou snad jenom Netflix a exkluzivní IMAXy, a diváci se dvakrát rozmyslí, jestli pojedou do nejbližšího čtyřsálového multiplexu (zdravím Jihlaváky), však dost možná bude doposud nejzapeklitější oříšek. Nezbývá než doufat, že Hollywood se brzy vzpamatuje. Rob Marshall vážně nemusí točit Malou mořskou vílu za 250 milionů dolarů. Vždyť v továrně na sny čekají na příležitost šikulové, kteří by jistě zvládli naservírovat hodně muziky za málo peněz. Jenom jim dát šanci.

---

Poznámka pod čarou: Diskuze je otevřená. Mě by asi nejvíc zajímalo, na jaký příští film se chystáte do kina a klidně dodejte svůj tip na jeho tržby. Kdo ví, třeba se pod článkem zase u nějakých tušených čísel vsadíme.

A jestli vás zajímá výhled na letní filmovou nadílku, pusťte si i nejnovější díl MZ Mini Live, kde Cival s Mr. Hladem nadcházející měsíce v kinech probírají:

 Zdroj: Variety, HollywoodReporter, StephenFollows.com, Deadline