Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu (a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Podruhé netradičně v pátek, ale rozhodně si na to nezvykejte. Tentokrát jsem čekal, protože Netflix s přepočítáváním drobných nespěchal a vyhlásil čtvrtletní závěrku až ve čtvrtek pozdě večer. Ale stálo za to si počkat i z jiných důvodů. Občas mám pocit, že hollywoodští bossové vyloženě čekají, až ten newsletter vyjde, aby o dvě hodiny později vyrukovali s nějakou zásadní zprávou. Dneska je ale pro vás Rybář všechny pochytal do sítě. Tak pojďme na to.

Netflix opět překonává očekávání

Střízlivé odhady za první čtvrtletí letošního roku byly dalších 7,5 milionů zákazníků. Fanoušci doufali v osm a víc. Netflixu se opět podařilo trumfnout odhady Wall Streetu jak do počtu nových odběratelů, tak do zisku. Připsal si 9,3 milionů duší a má už téměř 270 milionů platících zákazníků celosvětově. Jeho recept zjevně funguje, válka proti sdílečům je úspěšná a konkurenci nezbývá než se škrábat na hlavě. 

Fascinující je, že jen v USA/Kanadě, kde se ještě před rokem tvrdilo, že „není kde brát“, si připsal Netflix dva a půl milionu lidí. Ted Sarandos si za své úspěchy přijde na kompenzaci ve výši 50 milionů dolarů, což ale nikoho nešokuje, protože akcie vyšplhaly na 600 dolarů (kdo nakupoval při onom neslavném propadu někam ke 250 dolarům, ten dobře udělal) a někteří dokonce prorokují návrat k hranici sedmi stovek. Jak už bylo řečeno několikrát – Netflix momentálně streamovací války vyhrává s takovým náskokem, že se nabízí ono okřídlené „stop the count“. 

 A nejen nabízí, Netflix sám ohlásil, že začátkem roku 2025 přestane v rámci závěrek reportovat počty předplatitelů. Greg Peters, druhý z CEO Netflixu, to obhájil tím, že Netflix má nyní několik typů předplatného, které si navzájem nejsou rovnocenné, takže redukovat předplatitelskou obec na jedno jediné číslo už není možné. Netflix ale bude nadále ohlašovat zásadní milníky, takže až překročí hranici 300 milionů předplatitelů, jistě se to dozvíme.

Definitivně tak končí éra streamovacích válek, kdy se všichni hnali za počtem zákazníků a utráceli desítky miliard dolarů. Pro Hollywood to byly krásné časy plné pohádkových platů a pohodlných příležitostí. Vlastně nejen pro Hollywood, jak ukazuje aktuální krize jihokorejského televizního průmyslu. Netflix přišel a jeho královské podmínky zvedly standard v celé branži. Teď se z trhu stahuje a všichni se bouří proti utahování opasků. Korejské produkční labely ale nemají na výběr, protože v reakci na Netflix často zdvojnásobily náklady na epizodu, aby byly konkurenceschopné. Je to úroveň, která je dlouhodobě neudržitelná.

Velká filmová kontrakce je patrná globálně a těch vlivů je mnoho, jak si tu ostatně každý týden vyjmenováváme. Netflix je v tom všem jako zázrakem imunní. Černé pasažéry zvládá přetáhnout na nejlevnější předplatné a navzdory slabší nabídce filmů a seriálů neustále roste jako z vody. Zjevně nepotřebuje další Wednesday ani Red Notice, aby dál kynul. Je to potvrzení toho, jak moc byl původní recept na úspěch ve streamovacích válkách pomýlený.

Netflix bude dál profitovat z náskoku a pionýrského otáčení kormidlem. Svět už teď ví, že lidé mají rádi katalogovky. Vědí to i kinaři, kteří se snaží chudou blockbusterovou sezónu vystlat znovuuvedením klasik tak vehementně, že v mnoha distribučních týdnech re-releasy přečíslují nové premiéry. Shrek se minulý týden dostal do topky, čerstvě se tam podívá i druhý Spider-Man a těch výročí bude ještě celá řada. Dokonce i do českých kin se některé z těch obnovených premiér podívají. A kromě toho tu máme letos oprašování tolika starých značek (Krotitelé duchů, Beetlejuice, Gladiátor, Twister), že si člověk při občasné návštěvě kina už absolutně nemůže být jistý tím, jaký rok vlastně je.

Přestaňte krmit Snydera

A propo, Netflix se chystá slavnostně uvést druhý díl Rebel Moon. Řada novinářů se streamovacímu gigantu posmívá, že musí Snydera „trpět“ a propagovat jasný propadák. Ano, čísla prvního Rebel Moon nijak neohromily, u dvojky tomu pravděpodobně nebude jinak a celkově se na projektu propálily obrovské peníze. S novou exekutivou jen těžko může Snyder doufat ve třetí pokus (nebo dokonce dvě trilogie, jak někteří naznačují), ale Netflix si určitě nestěžuje. Utracené peníze jsou pro něj drobné a tlučhuba Snyder mu před premiérou generuje obrovskou publicitu. 

Jeho rozhovory připomínají stand-up show, když tahá z rukávu historky, chce po lidech 60 milionů na přestříhání a dotočení Sucker Punch, nebo se přirovnává k režisérským velikánům a nepochopeným legendám. Stovky webů jeho hlášky baští i s navijákem, tisíce skupinek na sociálních sítích pořád věří, že své už tak dokonalé filmy ještě zdokonalí a jednoho dne znovu pozvedne prapor DC a spasí Henryho Cavilla. A všechno tohle generuje pro Netflix tolik zájmu, že je vedle toho sledovanost Rebel Moonu vlastně podružná. Mít podobnou enfant terrible na výplatní pásce nutně nemusí být jen o utracených dolarech. 

Mluvíme konkrétně o 166 milionech dolarů za obě půlky Rebel Moon (točené naráz), což je vlastně budgetovka. Podle toho ty filmy taky vypadají, ale své věrné publikum si opět najdou, takže se Snyder o práci bát nemusí. I když by šlo o něco „komorního“ a slavný zatracenec už by navěky zůstal v pohodlí streamerské náruče, odkud by zbytkům svých fandů znovu a znovu prodával tu nejnávykovější drogu ze všech – naději.

Disney vás nechá přepínat kanály

A když už se bavíme o posunu v rámci streamovacích válek, nikde to nezačíná být patrnější než u Disney+, kde neuvážené kroky před pěti lety nadělaly takovou paseku, že si s tím teď strýček Iger neví rady. Logicky se vydal ve šlépějích Netflixu, takže si brzy budete i u nás moci Disney+ předplatit s reklamou a platforma na vás bude dělat bububu, že sdílíte účet s rodiči, aby se u nich vaše děti mohly koukat na animáky. Jenže Disney se inspiroval i jinde, takže vychází vstříc všem, kdo si v jeho nabídce neumí vybrat.

Ano, ano, vrací se oblíbené „my sami víme nejlíp, na co chcete koukat“ z tradičních televizí a lineárních kabelovek. Nevíte, co si pustit? Disney+ nově nabídne kanály! Virtuální televizní stanice, tematicky rozdělené podle svých největších hitů. Nekonečný vodopád marvelovek, pixarovek nebo disneyovských animáků. Už nestačí si jen pustit jednu sezónu a bez zásahu nechat jednu epizodu přelévat do druhé. Teď vám poběží obsah jako v televizi, proložený reklamami, od rána do večera. Když to nevypnete sami, poběží to do skonání věků (nebo konce platnosti vaší kreditky).

Disney už podobnou věc zkusil s telenovelami a sitcomy na ABC.com, ale tenhle FAST model je veleoblíbený úplně všude. V rámci Disney+ jde v podstatě jen o znovuzabalení už existujícího obsahu. Jste líní si ve vyhledávání najít marvelovky? Klikněte na dlaždici MCU Live a my vám je pustíme v náhodném pořadí, které nebudete moci přetáčet! Co strýčka Igera motivuje? Možnost prohlásit, že je toho nyní na platformě dvakrát víc (ehm) a zdražit předplatné. Komu to přijde absurdní, ten je v kapitalismu pozadu o pěkných pár lekcí. Tak šup šup, hlavně neřešit a nepřepínat.

Paramount a Sony: Sňatek z nerozumu?

Ještě z jednoho důvodu se vyplatilo, že jsem tenhle týden s newsletterem nespěchal. Situace kolem Paramountu se začíná vybarvovat. Někteří akcionáři se bouří, odstupují z dozorčích rad a nejrůznějších panelů, protože nechtějí sledovat, jak jim Shari Redstone „krade“ studio pod rukama a snaží se ho komplikovaně prodat Skydance skrz akvizici své vlastní firmy National Amusements (ta disponuje sice nikoliv největším, ale kontrolním balíkem akcií, skrz něž ovládá celý Paramount). Kouká z toho víc než jedna žaloba a zkoumá to už i antimonopolní úřad.

Včera se ale připomněla druhá nabídka od fondu Apollo, který chtěl vysázet skandálních 26 miliard dolarů (z toho 11 milionů za samotné studio). V souvislosti s tímhle velkorysým gestem se začíná mluvit o třetím hráči v pozadí, kterým není nikdo jiný než Sony! Fascinující zvrat, který nikdo nečekal, protože… no protože nedává moc smysl. Sony se chytře vyhnula budování vlastní streamovací platformy, takže kupovat Paramount s jeho pluskovým torzem by nebylo moc chytré. Navíc japonská firma kvůli některým federálním zákonům nemůže vlastnit americké televizní stanice, přičemž lineární byznys tvoří momentálně až 50 % příjmů Paramountu. 

Je ale dost možné, že Sony je tu jen v pozici výrazného garanta a peníze bude platit Apollo, zatímco Japonci využijí dobrých vztahů k posílení pozice v některých ohledech. A možná si něco uždíbnou, až fond rozebere Paramount na součástky, které pak prodá nejhladovějším kupcům. To už zní realističtěji a akcie Sony na zprávu reagovaly nezanedbatelným růstem. Já vám říkal, že to ještě bude velká jízda. Tak pokračování příště a nezapomeňte dát like, odběr a zvoneček. :) 

Jednou větou…

Sázka A24 na Civil War vyšla. Garlandův film zřejmě nepodnítí společenskou debatu, na to je myšlenkově moc mělký, ale nakonec z toho byl nejlepší otvírák v historii studia a otevřené dveře k dalšímu vytěžení nové IP.

Zakažte kamery je myšlenkou týdne od Rubena Östlunda, režiséra Trojúhelníku smutku. Prý už jsme tak posedlí vizuálním obsahem, že by na kamery a fotoaparáty měl být řidičák. Rozeberte si to po svém, na jednu stranu je to kontroverzní clickbait, na druhou stranu bych rovnou věděl, komu udělit trestné body a papíry na pár let či doživotně odebrat.

Hannah Gutierrez Reed, šestadvacetiletá zbrojířka na place westernu Rust, jejíž pochybení vedlo k tomu, že Alec Baldwin vystřelil proti kameře zbraní nabitou ostrými náboji a zabil kameramanku Halynu Hutchins, byla odsouzena k osmnácti měsícům odnětí svobody. Případ z října 2021 ale ještě není u konce. V červenci půjde před soud i sám Baldwin, protože oběť zemřela jeho rukou.

Herci a herečky občas během mediálních koleček přestanou mít o čem povídat, a tak na sebe něco šťavnatého prásknou. A je z toho průšvih. Liam Neeson kdysi řekl, že chodil po městě s nožem v kapse a měl násilné myšlenky, jiní herci se přiznali, že spáchali pojišťovací podvod, něco v dětství ukradli v krámě apod. Prostě jste ve spirále stále stejných otázek a odpovědí, chcete ji rozbít a nějak se prokecnete. Podobně to udělala před dvěma týdny Rebecca Ferguson, když prohlásila, že ji jedna herecká hvězda donutila k slzám, když po několika nepovedených scénách nevybíravě zhodnotila její talent. Rebecca ovšem nikoho nejmenovala, což je podpásovka, protože internet začal okamžitě lustrovat potenciální hříšníky. Ferguson prohlásila, že to nebyl Jackman ani Cruise, ale tím jen podpořila online lovce. Pár lidí jí prý volalo a ona jen prohlásila: „Je to moje story a mám právo to takhle říct. Kdo má čisté svědomí, ten se přece ničeho nemusí bát.“ Uf, uf.