Minulou kapitolu jsem zakončil odstoupením Aviho Arada z čela Marvelu v roce 2006 a hned na začátek druhé si dáme rychlou lekci z marvelovského názvosloví. Až do roku 2005 se Marvel = Marvel Enterprises a jejich podíl na filmových tržbách byl spíše symbolický. Většina profitu pocházela z hraček, komiksů a klasického merchandisingu. Právě v roce 2005 se naplno rozjel plán Arada na vlastní produkční studio, které si samo sežene finance na natáčení. A volba nakonec padla na spolupráci s Paramountem. Tento rok se Marvel Enterprises přejmenovalo na Marvel Entertainment. Šéfem – CEO Marvel Entertainment byl jmenován Isaac „Ike“ Perlmutter ,který v téhle funkci zůstal až do roku 2015.

Takže ne, Kevin Feige se v roce 2007 nestal šéfem Marvelu. Stal se šéfem jejich dceřiné společnosti Marvel Studios (ano, dnes ji prostě všichni bereme jako „Marvel“) a po mnoho dlouhých let se musel zpovídat právě Perlmutterovi, což pro něj bylo (podle kuloárních informací) slušné peklo. Někteří zámořští publicisté bez skrupulí tvrdí, že se Disney za kontroverzního strýčka skrblíka trochu stydí. Něco na tom bude, protože když se dnes někdo Boba Igera v rozhovoru zeptá na něco z historie partnerství s Marvelem, Robert mluví hlavně o Kevinovi.

Faktem však je, že když se v roce 2009 upeklo partnerství Marvelu a Disneyho navržené na soukromé schůzce Feigeho a Igera, právě souhlas Perlmuttera byl naprosto zásadní. Možná ho přesvědčila částka 4,27 miliardy, kterou Disney v roce 2009 vysolil za koupi Marvel Entertainment. Právě z ní totiž dostal na ruku 800 milionů dolarů a dalších 580 milionů k němu putovalo v akciích Disneyho. Díky tomu dodnes patří k hrstce největších akcionářů a Iger a spol. ho navzdory různým kontroverzím dodnes tiše tolerují. Jaké že to kontroverze? Ike prý uplácel policistu při prodlužování svého zbrojního průkazu,  byl obviněný z ovlivňování desetimiliardové zakázky týkající se amerického ministerstva pro válečné veterány… no a když před natáčením Iron Mana 2 rozhodl o nahrazení náročného Terrence Howarda jistým Donem Cheadlem, prý to komentoval slovy: „Vypadají stejně“.

Nechme ale Perlmuttera na chvíli na pokoji a pojďme (ano, konečně!) zpátky k Feigemu. Člověk, který vnesl do hollywoodského slovníku slovíčko „fáze“, zdědil po odcházejícím Aradovi plán na deset filmů spoluprodukovaných Paramountem. Po svém zvolení do čela Marvel Studios v roce 2007 plány upravil a pod Paramountem nakonec mezi roky 2008-2011 vznikly "pouze" čtyři filmy - Iron Man, Iron Man 2, Kapitán Amerika a Thor. Co ten Neuvěřitelný Hulk v hlavní roli se zlobivým Edwardem Nortonem? Ten je výjimkou (samozřejmě patřící do první fáze), protože na postavu Hulka vlastnil práva Universal. Až Avengers vznikli jako první film pod křídly Disneyho.

Konečně se dostáváme k Iron Manovi. Psal se rok 2006 a přípravy na natáčení vrcholily. Zbývalo jediné – najít představitele Tonyho Starka. Dnes už všichni dobře víme, jak to dopadlo, ale dejme teď slovo režisérovi Jonu Favreauvovi: „Roberta jsem na tu roli navrhoval od samotného začátku. Nikdo ho nechtěl. Bral jsem za svou povinnost všem ukázat, že se pro roli Tonyho narodil. Při práci na scénáři mi došlo, že vývoj fiktivní postavy vlastně kopíruje Downeyho životní cestu. Se vším dobrým i špatným. Příběh Iron Mana je vlastně příběhem Roberta Downeyho Jr.“

Mladší čtenáři MovieZone si dnes už možná nevybavují, s jakými démony Downey v životě bojoval. Alkohol a drogy ho dostaly až na samotné dno. Vše vyvrcholilo jeho zatčením a následným vyhazovem ze seriálu Ally McBeal v roce 2001. Hollywood nezapomíná a Robert byl dlouhé roky na blacklistu, ze kterého ho částečně dostal až kamarád Shane Black díky hlavní roli ve filmu Kiss Kiss Bang Bang z roku 2005. Tím pravým andělem, který je zodpovědný za kariéru v současnosti nejlépe placeného hollywoodského herce, je však právě bodyguard Happy, alias režisér Favreau. A následně i ten Kevin Feige.

Druhá kapitola je ve znamení skákání mezi roky 2006 a 2015, ale nedá se nic dělat. Nějak se musíme dostat ke katarzi, v níž budou figurovat jak Downey, tak i Feige a Perlmutter. Tou katarzí není nic jiného než Captain America: Občanská válka. Když v roce 2013 odstartovala druhá fáze marvelovského univerza, měl Robert jasno. Dodrží smlouvu, která ho (kromě již zmíněného posledního Iron Mana) zavazovala k účasti v Avengers 2 a 3. Poté měl jít do zaslouženého komiksového důchodu. Kevin Feige a bratři Russoové to však viděli jinak. Jali se Boba přesvědčovat, že se jeho role v plánované fázi číslo tři neodbyde jen povinnou účastí v Avengers 3. Kdepak, bylo třeba zadaptovat populární komiks Občanská válka. A ta se bez „zlého“ Tonyho prostě neobejde. Nemluvě o mentorování Petera Parkera v nově připravovaném Spider-Manovi.

Robert se nechal přesvědčit a sám k tomu později řekl: „Co by se muselo stát, aby Tony naprosto překopal všechny svoje hodnoty? Není trochu divné, že po skončení filmu nikdo okolo neřeší, co všechno ti superhrdinové vyvádí? Jak by se zachovala americká vláda, kdyby se to opravdu dělo? Tyhle otázky mě extrémně zajímaly“. Považujme verzi s kvalitním scénářem a čerstvým vzduchem do trochu unaveného whedonovského univerza za oficiální důvod úpravy Robertova kontraktu. Za neoficiální bych považoval ty nekonečné hromady dolarů, kterými se nechal zasypat.

Právě tady za Roberta bojoval Feige. Když se jednalo o Robertově nové smlouvě, která by zaručovala jeho účast v Občanské válce, Spider-Manovi a dalších Avengers, Downeyho agenti se rozhodně neupejpali. Po 50 milionech dolarů, které prý měl (včetně procent z profitu) obdržet za první Avengers, šel v následujícím Iron Manovi 3 trochu dolů. Variety uvádí, že kvůli dobíhající smlouvě vydělal za trojku „pouhých“ 32 milionů. Nemluvě o Avengers 2, za něž kvůli staré smlouvě inkasoval jenom 35 mega (včetně těch proklatých a špatné kalkulovatelných procent z profitu). Když si tedy u příležitosti nabídky na, ehm, hlavní roli v Občanské válce Robert řekl o 40 míčů předem, procenta z profitu a bonus 5 mega, pokud film překoná tržby Winter Soldiera, bylo zle. Perlmutter zuřil a prý okamžitě nařídil, aby přepsali scénář a Tony Stark z něj byl zcela vynechán.

Feige si měl stěžovat nejenom u Boba Igera, ale také u dalšího disneyovského velitele, Alana Horna. Výsledek? V září léta páně 2015 bylo oficiálně oznámeno, že Ike Perlmutter přestává dohlížet na Marvel Studios a Kevin Feige se bude zodpovídat přímo Disneymu – tedy spřízněným pánům Hornovi a Igerovi. Ike byl uklizen na pozici nejvyššího šéfa Marvel Television. Budiž to pro čtenáře mého článku odpovědí, proč si Feige nepouští do svého rozfázovaného revíru televizní škodnou…

Druhá kapitola se loučí. V té následující (a spoiler – poslední) si posvítíme na to, jak Kevin zvládnul tu hrstku průšvihů, která jeho filmy v uplynulých deseti letech potkala. A dočkáte se i nějakého zhodnocení a sladké Star Wars tečky.