Pro mě je to problém formy, ne obsahu. Rozhovor Viktora a Jayce mohl být dramaticky zajímavý. Nebyl. Scéna, kdy policista hledá ve Vanderově sklepě děti je řádově dramatičtější, než scéna, kdy ten strike team hledá Jinx. Ty scény mají principiélně stejnou stopáž a těžko hledat něco podobnějšího, přesto je výsledek zásadně jiný, IMHO. Já se vsadím, že z toho projektu někdo zásadní odešel, protože ten rozdíl je v celku zásadní.

Ach jo. První sérii zbožňuju a kdo neviděl, neví o co přichází. S 2. sérií jsem tu první úspěšně vnutil i manželce (byl to boj, ale někdy od 2. dílu byla zaháčkovaná a teď to žere taky). Tak jsme se konečně dostali k 2. sérii a ... ty vole, co to je? Ne že by to byl najednou odpad, ale z prvních 3 dílů mě bavil jen první, a to jen asi z půlky (pohřeb). Zbytek strašně přitlačil na akci, která je ale úplně zbytečná. Dějově jsou tam jakože dějové milníky, ale NAPROSTO vyprchala motivace postav. Kdybych zrovna neviděl znovu první řadu, tak bych si myslel, že si to jen pamatuju růžověji, ale ne. V prvním díle zvládl představit několik postav, jejich postoje a vzájemné vztahy a build up do konce 3. dílu je pro mě pořád dokonalý. V nové řadě mám exposition dump na téma divokých run pro hexcore či co, v lepším případě nulovou motivaci postav, v horším vyloženě wtf zvraty z minuty na minutu. Nejlíp to vykresluje Kiramman a Vi, kdy celý jejich dramatický oblouk je papírově možná funkční, ale podaný tak, že to nejde brát vážně. Celé drama s Vi jako policistkou je spláchnuté dvěmi větami "zabili mi rodiče, evidentně jsi nepřemýšlela", střih, "jsem policistka a vzhlížím k tobě", střih, "Vi v uniformě". Ta dramatická otázka je zajímavá, ale ta forma je k popukání. A naprosto to neobstojí v přímém srovnání s 1. řadou, kde Vi je agresivní, nechápe proč Vander nic nedělá, pak to pochopí a nakonec chce sama sebe vydat, aby ochránila ostatní. To je prostě nebe a dudy a nechápu, kde se ten obrovský kvalitativní sešup vzal. PS: Pořád je to fajn, vizuálně super, Heavy is the Crown tam sedlo jako prdel na hrnec a scénu s pohřbem jsem viděl už tak 5x od toho, kdy jsem s2e1 viděl předevčírem. Tím víc mě mrzí, že scénarista odešel, nebo se uchlastal *:D**:D**:D*.

Jeden z těch restů, co jsem chtěl konečně začít postupně dohánět (viděl jsem už dřív nějaké ty pozdní řady - a litoval toho - a útržkovitě pár epizod původního seriálu, nikdy však celý a souvisle). Musím říct, že mám za sebou dva díly a hrozně mě to sere. Ne, že by to bylo špatný, ale ten tón, kdy nevím, jestli tam pro ty věci existuje racionální vysvětlení, nebo to opravdu je sci-fi s mimozemšťany. Takovej divnej mentální edging, jehož nejsem ani trochu fanda. *:D*  Je tohle někdy rozseknutý, nebo to je prostě pointa toho seriálu, a já bych měl radši jít koukat na Sopránovi?