Důvody byly dost jasné na to aby jsi je sám popsal :)

O tom mluvím, domácí publikum chce domácí žánrovky nejen pro familierní kulisy a své oblíbené herce, ale právě pro tu stylovou a duševní spřízněnost s jejich kulturním prostředím.
Takže samozřejmě že Španělé chtějí filmy co jsou mnohem exaltovanější, přepjatější a nepravděpodobnější - protože takoví Španělé jsou. To samé platí o Češích a jejich tendenci všechno parodovat přesně jak ji zmiňuješ, jsme Švejkové a smějící se bestie.

Ale z toho jsem taky trochu smutný, a neplatilo to tak silně odjakživa, ani ve filmu - až normalizace mám dojem zlomila nás nejen jako národ, ale hlavně naši kinematografii, díky ní začal převládat ten Vorlíček s Macourkem (nic proti nim) nad tím co Juráček s Polákem dokázali v Ikarii, nad tím jaké filmy točil další žánrový klasik Karel Zeman (měl ve filmech nadhled, ale ne přímo parodii).
Dřív jsme vedle Švejka dokázali mít i Karla Čapka, až pod komunisty už nic seriozního a s přesahem nevznikalo, jen ty komedie, snaha shodit všechno a hlavně sebe sama. Jsem rád že se Bod Obnovy pokouší o návrat k té vážnosti a nadhazování mnohem odvážnějších myšlenek než na jaké jsou čeští diváci zvyklí. Jsou na ně zvyklí ze zahraničí, to ano, ale ne u nás, v naší postsocialisticky-postmoderní realitě.

A ty kriminálky - bývaly u nás v kinech zcela běžně, v televizi ty jejich reprízy běží doteď, tak proč by jsme na ně nebyli dost velký trh? To je u nás najednou mnohem míň lidí než dřív? Ne, jen si lidé zvykli chodit na něco jiného, a ani pro ně ty filmy v kvalitě kterou by kina snesly nevznikají, a když už tak jsou to dobovky, takže na ně nejsou diváci zvyklí a obtížněji se jim příjimá něco co se bere jen trochu víc vážně.
Česká kinematografie se posunula od krimi žánrovek jinam - ale to přece neznamená že by se nemohla posunout zase zpátky. Že se tu posledních dvacet let chodí hlavně na "hořkosladké komedie" vnímám jako úpadek, ne jako stav který by jsme měli chtít zachovat.

A ono se to děje, pomalu ale jistě, dole jsi sám vyjmenoval docela dost příkladů, o kterých bys před deseti lety řekl "že tu pro ně není trh".

Možná je chyba na mém přijímači a chápu to špatně, ale... pokud nemá smysl snažit se napodobovat vzory řekněme americké, čím je lepší napodobování třeba Vorlíčka? 
(osobně budu rád za jakýkoliv český dobrý (nebo alespoň ne špatný) film mého oblíbeného žánru, ať už půjde o napodobeninu Američanů nebo tam bude nějaký "specificky český" vklad navíc...)

kfk gets rekt

Já doufám, že tvůj příspěvek někdo blbě nepochopí a nevznikne nám tu teď: Což takhle dát si špenát: The Judgement day s Kozubem a Táňou Pauhofovou. 

Ano, máme relativně bohatou tradici žánrového filmu, ale žánrového filmu, který představuje alternativu k tomu, co se k nám dostává ze zahraničí. BOD OBNOVY jsem ještě neviděl, ale zatím se mi pořád jeví jako lepší americké videobéčko, což nepovažuji za mety, jež stojí za dosahování. :)

Když sci-fi, tak Vorlíček s Macourkem na jedné straně nebo Juráček s Polákem na straně druhé, což jsou v obou případech přístupy, které se naopak významně liší od těch zahraničních přístupů a nabízejí interpretaci, jež vychází naopak z těch tuzemských narativních tradic.

Česká kinematografie navíc už od 20. let přistupovala k osvědčeným žánrům velkých zejména kinematografií skrze parodii, díky čemuž je "domestikovala", zprostředkovala žádoucí potěšení a zároveň si vytvořila ironickou distanci, jež původní rámce přeinterpretovala a nabídla v ozvláštněné podobě.

V toliko laciné nápodobě vzorů osobně cestu nevidím, jen onu toliko (nutně) lacinou nápodobu.

---

No Španělé koukají na své žánrovky z prostého důvodu, že nabízí úplně jinou interpretaci žánru než ty americké. Jinak vyprávějí, jinak pracují s emocemi, jinak staví postavy - a jsou mnohem exaltovanější, přepjatější a nepravděpodobnější. Jenže proč si především můžou dovolit je točit? Protože mají monumentální publikum, které je ke všemu docela vyhraněné vůči angloamerické kultuře. I my máme významnou tradici kriminálky - a v televizi vznikají věci, co se k ní hlásí a nabízejí velmi osobitý přístup: MODRÉ STÍNY, VODNÍK, ZRÁDCI, RÉDL atd. Na to, aby momentálně běžely i v kinech, prostě nejsme dostatečně velký trh.

PS: "Důvody jsou jasné" je rétorický trik. Nejsou jasné, jen je hezky uveď. ;)

"proč by na ně měli čeští diváci chtít koukat..."

Tady bych se silně ohradil, následování téhle argumentace vede jedině ke stagnaci. Že tu není tradice žánrového filmu je imo jednak nepravda, platí to jen o posledních dekádách, a hlavně to přece nemá být stav který by jsme měli chtít.

Btw taky se můžeme ptát proč by měli chtít Španělé koukat na ty svoje žánrovky, když je za větší rozpočet a s větší tradicí točí v Hollywoodu. Důvody jsou jasné.
Proto mě tolik potěšil Bod Obnovy - ač film zdaleka ne dokonalý, je čistou žánrovkou ale přitom v mnoha ohledech zůstává ryze českým. dokazuje že to jde, a ani to nemusí stát přehnané peníze. To samé platí o zmíněném Party Hard/er.

Točíme se v kruhu, tak tě jen odkážu na své předchozí posty.

Nevím, jestli jste si toho všiml, ale Španělsko i Korea produkují filmy pro publika o poněkud odlišné kupní síle, než je ta česká, nemluvě o tom, že jde o exportní kinematografie, v prvním případě dokonce významně.

A pokud by česká kinematografie začala produkovat žánrové filmy, které mohou diváci znát s výrazně vyššími rozpočty a delšími tradicemi z těchto zemí (či jiných, například... Francie či Ameriky), proč by na ně měli čeští diváci chtít koukat, když už je s výrazně vyššími rozpočty a delšími tradicemi točí kupříkladu Španělsko, Korea, Francie či Amerika?

Řada z filmů, jež jsem vyjmenoval, z různých důvodů z nějaké šedi určitě vypadává (stejně jako jiné, třeba můj milovaný JONESTOWN, který jsem coby extrémní případ vyřadil).

Zajímalo by mě i to, kolik z nich jste viděl - a jak velké procento české produkce dané sezóny tak nějak obecně vídáte, nežinýrujete-li se dospívat k radikálním závěrům o celkovém stavu české kinematografie. A kolik tak vídáte divadelních představení za rok? A v kolika městech? A co vám divadlo udělalo?

Já pořád nerozumím tomu strefování se do divadel :D ty jsou v tom fakt nevinně, občas přinesou i zajímavý námět (jako Vlastníky), občas peklo (jako Můžem i s mužem), ale za stav české kinematografie odpovědný nejsou. 
A průměrný hodnocení smysl má. Záleží na datasetu a na tom, jak ty data interpretuješ (kdo to hodnotí, kolik lidí to hodnotí, atd.), ale něco ti o kvalitách filmu řekne... Dá se s tím samozřejmě manipulovat (s čím ne, že?), ale to jsou fakt extrémní případy. A taky... co myslíš tím robotem argumentace? Na co mám přijít, když si přečtu pár komentářů z jednoho, nebo druhého spektra? 

Touché:) Ale v kontextu jsem si jel pro dusátko a zvlhčovače do jedný trafiky na Praze 2 a bydlím na osmičce.

Z délky i počtu vašich příspěvků níže jsem nenabyl dojmu, že trpíte časovou tísní. ;)

Pane Kokeši, to bychom tu byli asi dlouho:) Ale třeba Párty Hárd/er je zrovna ta výjimka ve stylu Kazmy. Ale záleží na tom, jestli jsem ji dobře rozluštil. Pohl klame tělem.

Abychom to zkrátili. Český film - dle mě - zaostává v širokém záběru a kreativitě za Španěli, Korejci atd. Chybí mi tu zajímavé projekty, které by vypadly z té šedi. Takhle jsem to myslel.

Abych si v těch kategoriích udělal jasno... Kam přesně spadají v té dichotomii kupříkladu následující filmy z minulého roku?

ARVÉD
BANGER
BETLÉMSKÉ SVĚTLO
BĚŽNÁ SELHÁNÍ
GRAND PRIX
HRANICE LÁSKY
IL BOEMO
JAN ŽIŽKA
KDYBY RADŠI HOŘELO
MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST
PÁRTY HÁRDER
PIARGY
POSLEDNÍ ZÁVOD
PRINCEZNA ZAKLETÁ V ČASE 2
PROMLČENO
SLOVO
SPOLU
VYŠEHRAD: FYLM

[A fakt by mě zajímalo, na základě jakého výzkumu bylo dospěno k tomu stylistickému zobecnění českých filmů, jež se nachází bezprostředně pod mým příspěvkem. Protože jen podle omezeného vzorku, co jsem viděl, jej shledávám palčivě nevěrohodným víceméně v každém jednom bodě. Nemluvě o tom, že "přehrávání" či "podehrávání" je kategorie odvozená výhradně od konvenčního nastavení v rámci místa, doby, žánru a ostatně i daného díla.]

Omlouvám se za generalizaci. Jsou tu i světlý místa, ale je jich málo.
Český film je ale v zásadě často hodně statický, málo se využívá dynamika více záběrů. Má často příšerný postsynchrony. Herci velice často přehrávají, nebo jsou až roboticky stoičtí. A něco jako kreativní montáž je sprostý slovo. To je bohužel vliv divadla. 

Achjo. Když si otevřeš Rotteny, nebo csfd s hodnocením nějakého filmu, tak si nečti jen číslo a barvu. Zkus taky někdy sjet na komentáře a porovnatp si pár z pozitivního spektra a pár z negativního. Sleduj hlavně argumentaci, uděláš si lepší obrázek. A zkus to aplikovat na Woman King na Rottenech. Schválně, jestli to poznáš:) 
To, jestli mělo ptáče na Rottenech 90, nebo 90 milionů, je tudíž úplně jedno. 

Šílená: Jakože je ta česká tvorba extrémní. Není nějaký střed, nebo něco svěžího. Na jedné straně “troškoviny” a “zájezdníci”, na druhé extrémní projekty typu ptáče a drama z druhé světové. 

Co přesně má společného film Woman King s Nabarveným ptáčetem? 

Já nejsem ten kdo by měl zatlačit