Důvody byly dost jasné na to aby jsi je sám popsal :)
O tom mluvím, domácí publikum chce domácí žánrovky nejen pro familierní kulisy a své oblíbené herce, ale právě pro tu stylovou a duševní spřízněnost s jejich kulturním prostředím.
Takže samozřejmě že Španělé chtějí filmy co jsou mnohem exaltovanější, přepjatější a nepravděpodobnější - protože takoví Španělé jsou. To samé platí o Češích a jejich tendenci všechno parodovat přesně jak ji zmiňuješ, jsme Švejkové a smějící se bestie.
Ale z toho jsem taky trochu smutný, a neplatilo to tak silně odjakživa, ani ve filmu - až normalizace mám dojem zlomila nás nejen jako národ, ale hlavně naši kinematografii, díky ní začal převládat ten Vorlíček s Macourkem (nic proti nim) nad tím co Juráček s Polákem dokázali v Ikarii, nad tím jaké filmy točil další žánrový klasik Karel Zeman (měl ve filmech nadhled, ale ne přímo parodii).
Dřív jsme vedle Švejka dokázali mít i Karla Čapka, až pod komunisty už nic seriozního a s přesahem nevznikalo, jen ty komedie, snaha shodit všechno a hlavně sebe sama. Jsem rád že se Bod Obnovy pokouší o návrat k té vážnosti a nadhazování mnohem odvážnějších myšlenek než na jaké jsou čeští diváci zvyklí. Jsou na ně zvyklí ze zahraničí, to ano, ale ne u nás, v naší postsocialisticky-postmoderní realitě.
A ty kriminálky - bývaly u nás v kinech zcela běžně, v televizi ty jejich reprízy běží doteď, tak proč by jsme na ně nebyli dost velký trh? To je u nás najednou mnohem míň lidí než dřív? Ne, jen si lidé zvykli chodit na něco jiného, a ani pro ně ty filmy v kvalitě kterou by kina snesly nevznikají, a když už tak jsou to dobovky, takže na ně nejsou diváci zvyklí a obtížněji se jim příjimá něco co se bere jen trochu víc vážně.
Česká kinematografie se posunula od krimi žánrovek jinam - ale to přece neznamená že by se nemohla posunout zase zpátky. Že se tu posledních dvacet let chodí hlavně na "hořkosladké komedie" vnímám jako úpadek, ne jako stav který by jsme měli chtít zachovat.
A ono se to děje, pomalu ale jistě, dole jsi sám vyjmenoval docela dost příkladů, o kterých bys před deseti lety řekl "že tu pro ně není trh".
reaguje na:
Douglas
878159
Důvody byly dost jasné na to aby jsi je sám popsal :)
O tom mluvím, domácí publikum chce domácí žánrovky nejen pro familierní kulisy a své oblíbené herce, ale právě pro tu stylovou a duševní spřízněnost s jejich kulturním prostředím.
Takže samozřejmě že Španělé chtějí filmy co jsou mnohem exaltovanější, přepjatější a nepravděpodobnější - protože takoví Španělé jsou. To samé platí o Češích a jejich tendenci všechno parodovat přesně jak ji zmiňuješ, jsme Švejkové a smějící se bestie.
Ale z toho jsem taky trochu smutný, a neplatilo to tak silně odjakživa, ani ve filmu - až normalizace mám dojem zlomila nás nejen jako národ, ale hlavně naši kinematografii, díky ní začal převládat ten Vorlíček s Macourkem (nic proti nim) nad tím co Juráček s Polákem dokázali v Ikarii, nad tím jaké filmy točil další žánrový klasik Karel Zeman (měl ve filmech nadhled, ale ne přímo parodii).
Dřív jsme vedle Švejka dokázali mít i Karla Čapka, až pod komunisty už nic seriozního a s přesahem nevznikalo, jen ty komedie, snaha shodit všechno a hlavně sebe sama. Jsem rád že se Bod Obnovy pokouší o návrat k té vážnosti a nadhazování mnohem odvážnějších myšlenek než na jaké jsou čeští diváci zvyklí. Jsou na ně zvyklí ze zahraničí, to ano, ale ne u nás, v naší postsocialisticky-postmoderní realitě.
A ty kriminálky - bývaly u nás v kinech zcela běžně, v televizi ty jejich reprízy běží doteď, tak proč by jsme na ně nebyli dost velký trh? To je u nás najednou mnohem míň lidí než dřív? Ne, jen si lidé zvykli chodit na něco jiného, a ani pro ně ty filmy v kvalitě kterou by kina snesly nevznikají, a když už tak jsou to dobovky, takže na ně nejsou diváci zvyklí a obtížněji se jim příjimá něco co se bere jen trochu víc vážně.
Česká kinematografie se posunula od krimi žánrovek jinam - ale to přece neznamená že by se nemohla posunout zase zpátky. Že se tu posledních dvacet let chodí hlavně na "hořkosladké komedie" vnímám jako úpadek, ne jako stav který by jsme měli chtít zachovat.
A ono se to děje, pomalu ale jistě, dole jsi sám vyjmenoval docela dost příkladů, o kterých bys před deseti lety řekl "že tu pro ně není trh".
878135
reagovat
|