Celkově se to fakt moc nedá a ten bond song je opravdu strašlivej, ale tu a tam jsou tam k nalezení úplně epický scény. Celej Bregenz například. Nebo akce na člunech. A Mathieu Amalric nebyl nejhorší záporák, i právě pro ten poněkud awkward výkon v závěrečný bitce. Skvělej slizoun.  A ještě rolička Davida Harboura, malá rozsahem, ale obří, co do obludnosti toho kníru. 

Úvodní jízda v tunelu je střihem snad dodnes horší než přeskočení plotu v Taken 3. *:D*

Patrně nejdrsnější bondovka vůbec. Je to ostrá jízda plná mrtvol a neskutečně dynamických akčních scén. Obrovsky mi to sedlo a vlastně ani netuším, proč Quantum of Solace sklidila před třinácti lety velmi kontroverzní reakce. Za to, že je Bond emotivní člověk? Za to, že je zde znát inspirace Jasonem Bournem? Rozhodně to není bondovka pro každého, ale za sebe jsem nadšením bez sebe. Marc Forster uchopil agenta 007 jedinečným způsobem, který by se takovému Terenci Youngovi či Guyi Hamiltonovi rozhodně nelíbil, ale přesně tohle je James Bond 21. století, kterého filmový svět potřeboval. Drsný a zároveň velmi citlivý. Velké díky za tuhle odvahu, protože tvůrci museli dobře vědět, že si to slíznou.

Při všech těch řečech okolo Justice League, jak Snyder to s hranými filmy posral a naopak animáky jsou strašně super v čele s [b]JL: Flashpoint Paradox[/b], jsem mu konečně taky dal šanci - a tvl fakt ne, z toho bych mohl být opravdu nadšený jedině kdyby mi bylo dvanáct. Je to sice lepší než třeba taky dost chválené Batman: Mask of the Phantasm, ale ne proto že by tu byl třeba lepší příběh nebo propracovanější charaktery, nebo to byl celkově dospělejší film, ale protože tohle je čistokrevný slash, ve kterém se mohli scénáristi urvat ze řetězu. Prostě fanfikce ve které si hrají se situacemi "co by byly nejvíc cool", dokonce včetně hrátek s románky mezi nepravděpodobnými postavami a jejich sexuální orientací. Přesně jako když si fanynky píší knihy o tom že Severus Snape je gay, a Ron začne chodit s Hermionou a Pottera to nasere a chce mu dát přes hubu (teď vyloženě parafrázuji zápletku Flashpointu). Jako samostatný příběh bez návaznosti na zbytek toho komiksového světa to ani omylem nefunguje. Ale když to beru jako slash, tak to zábava je, ne že ne. Nihilista Batman, Aquaman vyhlazuje lidstvo, Superman je posera, Joker je [spoiler]Batmanova máma[/spoiler], hromada superhrdinů umře, k tomu pár záběrů z velkolepých bitev ve zdevastované Evropě. Prostě jo, je to docela cool sranda. Samozřejmě bez jakýchkoli následků, pointa je přesně taková jak snad každý čekal od začátku. A rovnou jsem si pak dal i repete Ayerova [b]Suicide Squad[/b] (poprvé Directors Cut verzi) - a jsem až překvapený jak moc jsem se bavil v jeho první polovině. Dávání týmu jakože zlých hrdinů dohromady tu funguje hodně dobře a je to správná komedie. No a pak se vydají na misi a film jde do prdele, extrémně nudné probíjení se anonymními šediváky ze kterého se najednou vytratí jakýkoli nadhled, příběh nedává žádný smysl, a zachraňuje to trochu už jen Harley Quinn, kterou se tehdy naštěstí ještě nebáli prodávat přes její tělo. Každých pět minut jsem koukal na čas do konce, subjektivně ta poslední hodina byla delší než celé ZSJL.

Ten film jsem viděl před dvěma lety na velkém plátně na LFŠ a regulérně jsem u toho brečel. Nestydím se za to, protože kdo u tohohle filmu nebrečí, nemá srdce.

Ten film neomrzí. Je to takový prequel To, akorát bez těch nadpřirozených věci. Lepší film o děckém přátelství neznám. A je mi u toho vždy podobne smutno, jako u Temného rytíře, protože River Phoenix byl neskutečný talent, už jako dítě.  Potěší i mladý Sutherland a Cusack. Jen toho Wila Wheatona nikdy nepoznám.

Vstupuji do poslední fáze bondovských filmů a tenhle stylový nástup Daniela Craiga do role 007 je i po patnácti letech absolutně famózní. Martin Campbell vrátil bondovskou sérii do osobní roviny a přidal na drsnosti, kterou mělo už Povolení zabíjet (a šeredně na to tenkrát na doplatilo). Vznikla bondovka, ze které jsem dodnes maximálně unesený. Daniel Craig představuje Bonda 21. století, dodává mu potřebné emoce, které davali najevo jenom George Lazenby a Timothy Dalton. Casino Royale je vybroušený klenot od černobílého pražského úvodu, záběry Karlových Varů a města Loket až po nemilosrdný závěrečný výstřel. Dokonalost.

a touch of zen (1971) 60% - hopsa hejsa do brandejsa.

Pustil jsem si to kvůli Pittovi, ale nakonec mě snad víc bavil Jonah Hill, to jsem se několikrát musel smát nahlas. 8/10

Mě ty vlny připomínají moment z Mumie 2, kdy se objeví digitální The Rock. Tu scénu mám prostě taky rád. *:D*

Tak já každej den decentně trpim, že jsem ještě neviděl novou bondovku a ještě nějakou dobu neuvidím (Craig je pro mě no. 1) a vy tu rozjedete celou Bond diskuzi. Hanba.*:D*

Brosnan je pro mne nejlepší Bond. Ale minimálně 2 filmy mohly být lepší, to je pravda, ale to třeba u Craiga platí také. 

Brosnana si asi nakoukam, úplně jsem zapomněl na všechny díly. Paradoxně si právě nejvíc pamatuju Dnes neumírej, protože jsem ho zažil, když byla éra Brava, kde toho bylo kvůli Madonně plno*:D* Ale už tehdy jsem věděl, že je na tom filmu něco špatně.

Nejslabší bondovka s Brosnanem je opravdu Jeden svět nestačí. Dnes neumírej je skvělá bondovka, ale člověk si musí odmyslet tragické technické zpracování a lacinou Madonninu píseň.

Nesouhlasím. Sam Smith vytvořila jenom laciný umělohmotný popík, který upadl do zapomnění prakticky okamžitě, protože tam prostě není nic. Spectre skončilo a ta písnička se mi vůbec nevybavuje. Respektive se mi vybavuje jak byla hrozná.

Tak počkej, je nejslabší Bondovka s Piercem Jeden svět nestačí nebo Dnes neumírej? A Sam Smith do Spectre krásne zapadl, protože ten song je stejně hrozny, jako film. Ale hudba je dobrá, jen to mohl zpívat někdo jiný. Třeba žena?

Souhlasím.

Nesouhlasím. Sam Smith napsal a nazpíval písničku, který má svou aranží a interpretací blíž ke starším bondongům. Ten song dobře zní, dobře se pamatuje a aspoň za mě je radost ho poslouchat. Madonna vytvořila jenom laciný umělohmotný popík, který upadl do zapomnění prakticky okamžitě, protože tam prostě není nic. Dnes neumírej skončilo a ta písnička se mi vůbec nevybavuje, zatímco u Smithe se mi jeho jedinečná interpretace vybavuje prakticky pořád, protože jde o výrazný počin.

Nejhorší song má to uječený nemehlo ze Spectre