Ten můj příspěvek byl spíš rétorickej.
Odbornou kritiku by - v dokonalém světě - měl opravdu dělat někdo, kdo má za sebou minimálně konvenční (nekonvenční) vzdělání, ale kdo se hlavně nenechá unést svými pocity. Proto jsem psal o tom Mendelsonovi. Člověk, který je v uznávaném médiu zaměstnán jako odborník, jenž ovšem plácá naprosté nesmysly a uvádí svoje pocity jako fakta viz "hrubý sestřih".
On je hlavně rozdíl mezi kritikou a názorem. To jsou dva odlišné pojmy a právě na to narážel Ricky Gervais (samozřejmě ne konkrétně na kritiku, ale společenskou tendenci).
Kritika musí být fundovaná. Jinak to není kritika, ale jen názor.
Chtěl jsem tím naznačit, že je sice v pořádku říct, že je něco "sračka", ale jste si jistí, že to oddělujete od toho, jak se díváte na Snydera jako na umělce/filmaře?
"většinou primárně vytváří proto, aby se líbily nikoliv dalším filmařům (umělcům), ale určité cílovce mezi filmařskými laiky."
Tady se musím vyhradit. Jsou dva typy lidí. Jedni s koltem a ti druzí ... ne, vážně:) Jsou dva typy lidí. Ti, kteří berou svou práci jako práci (a obyčejné živobytí; racionálnější pól) a ti, kteří ji mají jako poslání (skrze ni se identifikují a realizují; emocionálnější pól). Tahle dichotomie není samozřejmě absolutní a na tomhle kontinuu přístupu k práci je spousta menších rozdílů, jak kdo ke své práci přistupuje. Ale myslím, že to tady můžeme rozdělit na protipóly (doufám).
Umělec nikdy za žádných okolností netvoří své dílo proto, aby se líbilo ostatním.
Umělec se seberealizuje. Umělec má vnuknutí. Má intuici. Má pocity.
Jakmile umělec tvoří dle nastavených mantinelů, není umělec, ale "řemeslník".
Tohle je debata na dýl, ale zkusím to zkrátit.
Můžeš vytvořit dílo na zakázku a vtisknout do něj svůj um. Můžeme se o tom bavit jako o umění, ale v historii lidstva (neskutečná prasárna, co teď řeknu) neexistuje umělecké dílo, které by bylo stvořené ze své podstaty proto, aby se líbilo lidem. Umělec pracuje s tím, co se jemu líbí, co on "vidí", "cítí".
To, o čem mluvíš, to je komercializace, a je to něco jako ... vzpomínám ... když Rodriguezovi studio navrhlo, že by měl do role Caroliny v Desperadovi obsadit nějakou blondýnku, protože (z jejich pohledu) to mělo vliv na pozitivnější přijetí filmu u diváků, neboli jeho prodejnosti, neboli jeho finančnímu úspěchu, neboli jejich představě o úspěšnosti filmu. Protože pro ně je to"produkt". To je forma racionalizace.
Zkusím analogii mimo film. Steve Jobs kdysi řekl, že se nesmíte trhu podvolovat, ale diktovat mu.
Proto se skloňuje u filmu "autorský", "vizionářský" atp.
Já si sice myslím, že pochopení procesu vzniku filmu, je také důležité pro pochopení jazyka filmu, ale tady jsme si asi nerozuměli. Spíš jsem se blbě vyjádřil. Mluvil jsem obecně a nešlo mi jen o technickou stránku filmu.
Je dobré ji znát, protože to jaký štětec použít, jaký typ barev, jaké plátno atd. To má také vliv na výsledné dílo. Šlo mi o aspekty produkce, kdy se řeší kompozice, střih, formát, hudební doprovod. A je dobré, aby tohle kritik věděl. To je ta fundovanost. Měl by vědět, že když použiju v sekvenci pomalej zoom-in na herce, tak tím zdůrazňuji záběr, jeho monolog atp. Prohlubuju tím emoce. Zvýrazňuji a naléhám na diváka. Kritik by měl vědět, co to je a proč to ten daný režisér udělal. A pokud to tam nesedí, tak je to argumentace na kritiku.
"Symbolická, filozofická apod. rovina je možná důležitá u filmů typu Díra nebo Valhalla Rising, ale u drtivé většiny běžné produkce ani moc ne"
To je ale právě úkol profesionální kritiky umět rozpoznat, kdy jde i o něco víc. Kde je přesah.
Líbilo se mi, co řekl Terrio, když se ho ptali na Justice League ještě před několika lety:
"Justice League byla moje nejpřísnější intelektuální zkouška, kterou jsem kdy ve svém scénáristickém životě skládal. Pro BvS jsem se chtěl hluboko ponořit do témat americké síly/moci, struktury tragičnosti pomsty, až po obrovský kánon, který DC obsahuje a také amazonskou mytologii. Pro Justice League můžu klidně číst v ten samý den práce o Dopplerově efektu, dílo od Diodóra Sicilského a jeho dopadu na válku mezi Atlanťany a Amazonkami, nebo o mořské biologii a jaký život by mohl existovat v Mariánském příkopu."
A to je práce scénáristy:) Udělat si rešerši:)
A kritik by měl rozpoznat, že když v rámci scénografie (ať už režisér, scénograf, nebo vyloženě scénárista, který to napsal do technického scénáře) někdo nacpal do scény s Clarkem Kentem a Brucem Waynem obraz, který reprezentuje symbol absolutní moci, kde černé postavy vraždí ty bílé, že jde o podtržení (ačkoliv není v přímém záběru a tudíž je to otázka hlubší analýzy) tématu, jež je jedním z fundamentů filmu. Měl by to alespoň umět interpretovat. To samé ve stejném videu, kde Bruce běží za Dianou a před ním projede dort, který reprezentuje Parthenón, jež se vztahuje k antice a odkazuje na řeckou mytologii, která je tady tématicky také důležitá.
reaguje na:
Fightonidas
762533
Ten můj příspěvek byl spíš rétorickej.
Odbornou kritiku by - v dokonalém světě - měl opravdu dělat někdo, kdo má za sebou minimálně konvenční (nekonvenční) vzdělání, ale kdo se hlavně nenechá unést svými pocity. Proto jsem psal o tom Mendelsonovi. Člověk, který je v uznávaném médiu zaměstnán jako odborník, jenž ovšem plácá naprosté nesmysly a uvádí svoje pocity jako fakta viz "hrubý sestřih".
On je hlavně rozdíl mezi kritikou a názorem. To jsou dva odlišné pojmy a právě na to narážel Ricky Gervais (samozřejmě ne konkrétně na kritiku, ale společenskou tendenci).
Kritika musí být fundovaná. Jinak to není kritika, ale jen názor.
Chtěl jsem tím naznačit, že je sice v pořádku říct, že je něco "sračka", ale jste si jistí, že to oddělujete od toho, jak se díváte na Snydera jako na umělce/filmaře?
"většinou primárně vytváří proto, aby se líbily nikoliv dalším filmařům (umělcům), ale určité cílovce mezi filmařskými laiky."
Tady se musím vyhradit. Jsou dva typy lidí. Jedni s koltem a ti druzí ... ne, vážně:) Jsou dva typy lidí. Ti, kteří berou svou práci jako práci (a obyčejné živobytí; racionálnější pól) a ti, kteří ji mají jako poslání (skrze ni se identifikují a realizují; emocionálnější pól). Tahle dichotomie není samozřejmě absolutní a na tomhle kontinuu přístupu k práci je spousta menších rozdílů, jak kdo ke své práci přistupuje. Ale myslím, že to tady můžeme rozdělit na protipóly (doufám).
Umělec nikdy za žádných okolností netvoří své dílo proto, aby se líbilo ostatním.
Umělec se seberealizuje. Umělec má vnuknutí. Má intuici. Má pocity.
Jakmile umělec tvoří dle nastavených mantinelů, není umělec, ale "řemeslník".
Tohle je debata na dýl, ale zkusím to zkrátit.
Můžeš vytvořit dílo na zakázku a vtisknout do něj svůj um. Můžeme se o tom bavit jako o umění, ale v historii lidstva (neskutečná prasárna, co teď řeknu) neexistuje umělecké dílo, které by bylo stvořené [b]ze své podstaty[/b] proto, aby se líbilo lidem. Umělec pracuje s tím, co se jemu líbí, co on "vidí", "cítí".
To, o čem mluvíš, to je komercializace, a je to něco jako ... vzpomínám ... když Rodriguezovi studio navrhlo, že by měl do role Caroliny v Desperadovi obsadit nějakou blondýnku, protože (z jejich pohledu) to mělo vliv na pozitivnější přijetí filmu u diváků, neboli jeho prodejnosti, neboli jeho finančnímu úspěchu, neboli jejich představě o úspěšnosti filmu. Protože pro ně je to"produkt". To je forma racionalizace.
Zkusím analogii mimo film. Steve Jobs kdysi řekl, že se nesmíte trhu podvolovat, ale diktovat mu.
Proto se skloňuje u filmu "autorský", "vizionářský" atp.
Já si sice myslím, že pochopení procesu vzniku filmu, je také důležité pro pochopení jazyka filmu, ale tady jsme si asi nerozuměli. Spíš jsem se blbě vyjádřil. Mluvil jsem obecně a nešlo mi jen o technickou stránku filmu.
Je dobré ji znát, protože to jaký štětec použít, jaký typ barev, jaké plátno atd. To má také vliv na výsledné dílo. Šlo mi o aspekty produkce, kdy se řeší kompozice, střih, formát, hudební doprovod. A je dobré, aby tohle kritik věděl. To je ta fundovanost. Měl by vědět, že když použiju v sekvenci pomalej zoom-in na herce, tak tím zdůrazňuji záběr, jeho monolog atp. Prohlubuju tím emoce. Zvýrazňuji a naléhám na diváka. Kritik by měl vědět, co to je a proč to ten daný režisér udělal. A pokud to tam nesedí, tak je to argumentace na kritiku.
"Symbolická, filozofická apod. rovina je možná důležitá u filmů typu Díra nebo Valhalla Rising, ale u drtivé většiny běžné produkce ani moc ne"
To je ale právě úkol profesionální kritiky umět rozpoznat, kdy jde i o něco víc. Kde je přesah.
Líbilo se mi, co řekl Terrio, když se ho ptali na Justice League ještě před několika lety:
"Justice League byla moje nejpřísnější intelektuální zkouška, kterou jsem kdy ve svém scénáristickém životě skládal. Pro BvS jsem se chtěl hluboko ponořit do témat americké síly/moci, struktury tragičnosti pomsty, až po obrovský kánon, který DC obsahuje a také amazonskou mytologii. Pro Justice League můžu klidně číst v ten samý den práce o Dopplerově efektu, dílo od Diodóra Sicilského a jeho dopadu na válku mezi Atlanťany a Amazonkami, nebo o mořské biologii a jaký život by mohl existovat v Mariánském příkopu."
A to je práce scénáristy:) Udělat si rešerši:)
A kritik by měl rozpoznat, že když v rámci scénografie (ať už režisér, scénograf, nebo vyloženě scénárista, který to napsal do technického scénáře) někdo nacpal do scény s [url=https://www.youtube.com/watch?v=-QVx9aDorBQ]Clarkem Kentem a Brucem Waynem[/url] obraz, který reprezentuje symbol absolutní moci, kde černé postavy vraždí ty bílé, že jde o podtržení (ačkoliv není v přímém záběru a tudíž je to otázka hlubší analýzy) tématu, jež je jedním z fundamentů filmu. Měl by to alespoň umět interpretovat. To samé ve stejném videu, kde Bruce běží za Dianou a před ním projede dort, který reprezentuje Parthenón, jež se vztahuje k antice a odkazuje na řeckou mytologii, která je tady tématicky také důležitá.
762502
reagovat
|