Nakonec po přetěžkém váhání se pokusím podělit se s vámi o ty nejzajímavější zážitky.
Lví král - mnohokrát vzpomínaný jako jeden z prvních (dětských) zážitků. Ani já nejsem výjimkou. I když jsem Lvího krále viděl jednou, stejně se na něj nedá zapomenout. U Mustafovy smrti jsem brečel jako želva. Disneyovky vůbec patřily k mému životu. Dumbo, Šípková Růženka, Aladin, Kniha džunglí, Sněhurka a sedm trpaslíků nebyli výjimkou. Plus samozřejmě disneyovské seriály v televizi.
Dalším velkým zážitkem byl pochopitelně Cameronův Titanic. Můj první titulkovaný film. Bylo mi dvanáct let a byl jsem z toho úplně na větvi. Naše ML kino narvané k prasknutí a dlouho jsem o tom filmu básnil.
Společenstvo Prstenu. Situace tatáž jako u Titanicu. Pán prstenů ve mně probudil docela velké šílenství, když jsem si nakoupil knihy včetně Hobita a Silmarillionu, pořídil jsem si exteded verze, na které dodnes nedám dopustit... Podobné časy jsou už dávno pryč.
Alexandr Veliký. Jako milovník historie jsem se na tento snímek neskutečně těšil. Neznal jsem žádného Colina Farella, žádného Olivera Stonea, zajímala mě čistě historie. Výsledek? Dodnes neuvěřitelným způsobem podnětný film, v kině to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Scéna v jeskyni je nezapomenutelná a Vangelisova hudba na mě měla magický účinek. Imho neprávem opomíjený film.
Americká krása. Na Americkou krásu mě přivedl můj spolužák na gymplu. Film mě tehdy zajímal jen kvůli Kevinu Spaceymu. Kolik mi to tenkrát bylo? Asi nějakých sedmnáct, pokud si dobře vzpomínám. Přestože jsem Americkou krásu viděl jenom v televizi, nedá se na to vůbec zapomenout. Obzvláště na Menu Suvari ve vaně plně květů...
Terminátor. Akční filmy jako takové jsem začal nakoukávat až po dvacítce, takže tady mám dodnes mezeru ve znalostech. Terminátor byl první, takže opět se jednalo o zážitek, byť jen v televizi. Jak říkám, ačkoliv mi bylo už dvacet, tak jsem se u toho šíleně bál. No a druhý Terminátor byl ještě lepší, preciznější. Byl jsem z toho absolutně nadšený a ještě několik dnů jsem na to vzpomínal.
Tropická bouře - viděno v Blackboxu ve Slovanském domě. Seděl jsem úplně vlevo v první řadě, šíleně mě bolel krk a oči, ale ten zážitek? Naprostá genialita. Tohle bylo vážně nezapomenutelné...
Were The World Mine - můj první film z Febiofestu. Moc mi tahle kombinace muzikálu a Snu noci svatojánské z presskitu neseděla, ale nakonec jsem se na ten film vydal a byl jsem rád, že jsem tak učinil. Výborná hudba, skvělé texty a vůbec báječná atmosféra sálu způsobila, že na WTWM jsem nezapomněl.
Gepard - projekce na letošním karlovarském festivalu. Nejprve nás z plátna pozdravil veliký Marty Scorsese a pak se přede mnou otevřel svět staré italské šlechty ztvárněný geniálními herci. Sice to trvalo nějaké tři hodiny, ale stejně mi to bylo málo. Chtěl jsem víc a víc. Klidně pět hodin. Filmy jako Gepard se už dnes netočí. Visconti byl génius. Rodinné fresky přímo miluju. Kéž bych někdy viděl na plátně Fanny a Alexander Ingmara Bergmana. Bohužel zatím zůstává jen u zbožného přání.
Tak to by byly mé nejkrásnější filmové zážitky. Snad se mi to povedlo slušně napsat a věřím, že najdu alespoň malé pochopení.
181105
Nakonec po přetěžkém váhání se pokusím podělit se s vámi o ty nejzajímavější zážitky.
Lví král - mnohokrát vzpomínaný jako jeden z prvních (dětských) zážitků. Ani já nejsem výjimkou. I když jsem Lvího krále viděl jednou, stejně se na něj nedá zapomenout. U Mustafovy smrti jsem brečel jako želva. Disneyovky vůbec patřily k mému životu. Dumbo, Šípková Růženka, Aladin, Kniha džunglí, Sněhurka a sedm trpaslíků nebyli výjimkou. Plus samozřejmě disneyovské seriály v televizi.
Dalším velkým zážitkem byl pochopitelně Cameronův Titanic. Můj první titulkovaný film. Bylo mi dvanáct let a byl jsem z toho úplně na větvi. Naše ML kino narvané k prasknutí a dlouho jsem o tom filmu básnil.
Společenstvo Prstenu. Situace tatáž jako u Titanicu. Pán prstenů ve mně probudil docela velké šílenství, když jsem si nakoupil knihy včetně Hobita a Silmarillionu, pořídil jsem si exteded verze, na které dodnes nedám dopustit... Podobné časy jsou už dávno pryč.
Alexandr Veliký. Jako milovník historie jsem se na tento snímek neskutečně těšil. Neznal jsem žádného Colina Farella, žádného Olivera Stonea, zajímala mě čistě historie. Výsledek? Dodnes neuvěřitelným způsobem podnětný film, v kině to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Scéna v jeskyni je nezapomenutelná a Vangelisova hudba na mě měla magický účinek. Imho neprávem opomíjený film.
Americká krása. Na Americkou krásu mě přivedl můj spolužák na gymplu. Film mě tehdy zajímal jen kvůli Kevinu Spaceymu. Kolik mi to tenkrát bylo? Asi nějakých sedmnáct, pokud si dobře vzpomínám. Přestože jsem Americkou krásu viděl jenom v televizi, nedá se na to vůbec zapomenout. Obzvláště na Menu Suvari ve vaně plně květů...
Terminátor. Akční filmy jako takové jsem začal nakoukávat až po dvacítce, takže tady mám dodnes mezeru ve znalostech. Terminátor byl první, takže opět se jednalo o zážitek, byť jen v televizi. Jak říkám, ačkoliv mi bylo už dvacet, tak jsem se u toho šíleně bál. No a druhý Terminátor byl ještě lepší, preciznější. Byl jsem z toho absolutně nadšený a ještě několik dnů jsem na to vzpomínal.
Tropická bouře - viděno v Blackboxu ve Slovanském domě. Seděl jsem úplně vlevo v první řadě, šíleně mě bolel krk a oči, ale ten zážitek? Naprostá genialita. Tohle bylo vážně nezapomenutelné...
Were The World Mine - můj první film z Febiofestu. Moc mi tahle kombinace muzikálu a Snu noci svatojánské z presskitu neseděla, ale nakonec jsem se na ten film vydal a byl jsem rád, že jsem tak učinil. Výborná hudba, skvělé texty a vůbec báječná atmosféra sálu způsobila, že na WTWM jsem nezapomněl.
Gepard - projekce na letošním karlovarském festivalu. Nejprve nás z plátna pozdravil veliký Marty Scorsese a pak se přede mnou otevřel svět staré italské šlechty ztvárněný geniálními herci. Sice to trvalo nějaké tři hodiny, ale stejně mi to bylo málo. Chtěl jsem víc a víc. Klidně pět hodin. Filmy jako Gepard se už dnes netočí. Visconti byl génius. Rodinné fresky přímo miluju. Kéž bych někdy viděl na plátně Fanny a Alexander Ingmara Bergmana. Bohužel zatím zůstává jen u zbožného přání.
Tak to by byly mé nejkrásnější filmové zážitky. Snad se mi to povedlo slušně napsat a věřím, že najdu alespoň malé pochopení.
reagovat
|