Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů (George Lucas)
Rozpočet: 113
Globální tržby: 850
Hodnocení na CSFD/IMDb: 87 % a 7,6
V.I.M.: Máme
Vytáhni v hospodě: Ne, nesdělím vám tady fantastickou novinku, že Steven Spielberg si natočil některé scény ve třetí epizodě Star Wars, nicméně legendární režisér se zapojil. V preprodukci pomáhal Lucasův velký kamarád s designem některých scén a nebylo to jenom kvůli přátelství těch dvou. Spielberg už v té době pomalu začínal chystat Válku světů a chtěl se seznámit s přelomovými technikami z dílny Industrial Light & Magic.

Zmiňovat tu obecné přijetí prequelové trilogie je zbytečné. Opřu se pouze o vlastní postoj, který je jistě do velké míry založen na tom, že prequely tvořily mé mládí. A Pomsta sithů byl pro mě jeden z prvních filmů, u nichž šlo o tu „velkou událost“. Každý ve škole o tom mluvil, konaly se půlnoční premiéry, plakáty byly všude a v Happy Mealu byla Obi-Wanova stíhačka. A pak se rozjely úvodní žluté titulky a započal konec Anakina Skywalkera. Lucas není dokonalý režisér, a zdaleka není ani dokonalý scenárista. Byl si však dobře vědom, že během tří epizod musí přeříkat to nejdůležitější – tragický příběh přerodu hrdiny v ultimátního záporáka. A to se povedlo brilantně.

Ztráta matky, neschopnost pomoci svým blízkým, strach o tu nejdražší, věčné pochybnosti okolí, nedůvěra autorit, opojení vlastní mocí, pocit Vyvolení. V Anakinovi se toho odehrává mnoho a já budu vždy bojovat za to, že je to výborně napsaná postava, která dokonce vydá i na odborné zkoumání. Lamentování nad tím, že jeho přechod je rychlý a odehraje se během vteřiny, je naprostá ignorace veškerého jeho předcházejícího vývoje. Ale o tom se klidně pohádám v diskuzi.

Ultimátní příběh pádu hrdiny až na dno je navíc zabalen do vizuálu, který je prvotřídní. Už úvodní akční sekvence způsobuje husinu, Lucas následně do diváků nepřestává sypat další pamětihodné výjevy, postavy i konfrontace, které za Williamsova dechberoucího soundtracku ukazují vrchol žánru. Drama, sci-fi, akce, tragédie, to vše se tu míchá dohromady a graduje to v perfektním mixu, který přináší emočně nejvypjatější momenty celé ságy. Všechno tu funguje, jak má, a já tak směle zařazuji třetí epizody na vrchol společně s Impériem. (Jokolo)

Mariňák (Sam Mendes)
Rozpočet: 72
Globální tržby: 97,1
Hodnocení na CSFD/IMDb: 80 % a 7,0
V.I.M.: Ano
Vytáhni v hospodě: Ve filmu zazní hned 278 krát celosvětově vrcholně populární slovíčko „fuck“. Z toho 38 krát je s ním použitá ještě předpona „mother“ a přípona „er“. Není to prý vůbec nic ve srovnání s tím, kolikrát slovo vyslovili herci během intenzivního čtyřdenního výcviku, který předcházel natáčení.

Sam Mendes má sice na kontě oscarovou Americkou krásu, válečné 1917 či jednu z nejlepších craigovských bondovek Skyfall, já od něj ale asi budu mít vždy nejradši právě letošního oslavence Mariňáka. Snímek, který k protiválečné tematice přistoupil způsobem, jenž i po dvou dekádách působí svěže a neotřele. Místo tradičnějšího zobrazování nesmyslnosti války prostřednictvím vyhřezlých střev, pozabíjených kamarádů a válečných masakrů se tu Mendes a spol. zaměřili na dosud nevídanou stránku – absolutní nudu, kdy mladé zelené hlavy jen čekají v táboře na to, aby mohly na někoho vystřelit.

V Mariňákovi se toho moc nestane. A to je dobře. Sonda do tradičního dne na amerických základnách výtečně zobrazuje tamní nudu, kdy se vojáci snaží zabít čas leštěním zbraní, pornem i onanováním ve sprše. Zároveň ovšem Mendes v těchto scénách chytře a intenzivně prohlubuje jejich psychické zoufalství a také se pouští do nesmyslnosti vojenského či politického vedení. Snímek, který řekne o válce i psychice hlavních hrdinů strašně mnoho, i když se v něm toho stane tak málo. Připočtěte si k tomu Mendesovu sebejistou režii, ohromující záběry či Jakea Gyllenhaala v jedné z jeho prvních ambiciózních (a stále nejlepších) rolí a máte tu kousek, co za těch 20 let prakticky nezestárl. (Spooner)

Utržený ze řetězu (Louis Leterrier)
Rozpočet: 45
Globální tržby: 50,9
Hodnocení na CSFD/IMDb: 77 % a 7,0
V.I.M.: Nikdy neříkej nikdy
Vytáhni v hospodě: Člověk se každý den dozví něco nového. Já třeba během marného lovení nějaké zajímavosti k filmu, který jsem jako jediný z nabízených kvalitek dodnes neviděl, zjistil, že Jet Li je nejenom mistr bojových umění, ale také velmi nadaný pianista. Rest každopádně brzy a rád doženu, tak se nemrač, Hlade.

Melodrama kombinované s extrémním násilím. Smutný příběh o prosťáčkovi, kterého vychovávají jako psa, s řežbou pod taktovkou nejslavnějšího choreografa akčních scén vůbec. Luc Besson se jako producent občas nebál těhle žánrových experimentů a u Utržený ze řetězu mu to vyšlo. Jet Li tu dostal svou bez debat nejzajímavější roli mimo Asii, jeho masakrátora drží na obojku démonický Bob Hoskins a důstojnost a dobro mu pomáhá hledat Morgan Freeman jako slepý ladič pian starající se o svou nevlastní dceru Victorii.

Velmi snadno by tahle kombinace dojímání a řízných a přestylizovaných akčních scén mohla skončit jako podivný beztvarý mišmaš, jenže ono to nakonec funguje. Luis Leterrier asi nenatočil lepší film, Yuen Woo-ping měl po Matrixu v Hollywoodu i Francii možnost dělat, co se mu zachce, Jet Li konečně nejen mlátí lidi, ale i hraje, kameru držel budoucí režisér 96 hodin Pierre Morel, o hudbu se postarali Massive Attack a přes držku tu dostal třeba i začínající Scott Adkins. Utržený ze řetězu je něco mezi Rain Manem, gangsterkou ritchieovského stylu a Krvavým sportem. A jako celek je to jeden z nejsvéráznějších akčních filmů jednadvacátého století. (MrHlad)

Štěstí (Bohdan Sláma)
Rozpočet: Nevím, nenašel jsem, netroufám si odhadovat.
Globální tržby: Více než 20 milionů Kč připlulo z Česka (do kin přišlo 228 000 diváků), ve vybraných zemích Evropy potom zavítalo do kin dalších 150 000 diváků. Takže bych si tipnul, že celkové tržby byly okolo dvou milionů dolarů.
Hodnocení na CSFD/IMDb: 72 % a 7,1
V.I.M.: Není, ale KarelR s kOCOUREM koukám napálili v době premiéry pod Civalovou devítkovou recenzí hodnocení 10/10, takže se časem třeba dočkáme.
Vytáhni v hospodě: Filmové festivaly v San Sebastianu, Montrealu a Athénách. Tam všude to Slámovo Štěstí vyhrálo a odneslo si cenu pro nejlepší film. Chválený film se za Česko také ucházel o nominaci na Oscara pro nejlepší zahraniční snímek, ale bohužel to před dvaceti lety nedopadlo.

I když Bohdan Sláma loni poslal do kin dva filmy, nebylo o nich bohužel zase tolik slyšet, což mě dost mrzí. Dvě dekády zpátky totiž opavský rodák natočil Štěstí, jeden z nejlepších českých filmů 21. století. Citlivý příběh o lásce Moniky a Toníka, která musí překonat spousty veskrze tradičních nástrah, využil poetiku (a herce) Slámových Divokých včel a proměnil se díky nim v nenápadný opus magnum, jenž vystihuje život v Česku jako máloco jiného.

Tolik přirozenosti a uvěřitelnosti jen tak někde nenajdete a Štěstí se vyloženě daří tam, kde jiné podobné filmy neuváženě klopýtají. Jde zkrátka o koncert herecké elity (Liška, Dyková, Geislerová, Daniel, Polívka, Stašová, Huba, Kronerová…), která se převtělila do postav z masa a kostí a Sláma s ní rozehrál dojemný kolotoč událostí, jenž by měl absolvovat každý, kdo to s českými filmy myslí vážně. (KarelR)