Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Alfonso Cuarón)
Rozpočet: 130 (milionů dolarů)
Globální tržby: 807
Hodnocení na CSFD/IMDb: 86 % a 7,9
V.I.M.: Trojku jsme jako jediného (a pravděpodobně posledního) Pottera před rokem a půl zařadili
Poznávací znamení: První dobrodružství obrýleného kouzelníka, které obstojí nejenom jako věrná adaptace milované dětské knihy, ale i jako skvělý film sám o sobě.
Vytáhni v hospodě: Původní představitel Brumbála – legendární Richard Harris – zemřel na konci roku 2002. Show must go on, produkce hledala náhradu a roli nakonec ukořistil Michael Gambon. Traduje se však, že ještě před ním oslovili Iana McKellena, jenž s díky odmítnul. Jeden čaroděj mu tenkrát asi bohatě stačil.

Co v tuhle dobu ještě psát o nejlepším a dost možná univerzálně i nejoblíbenějším dílu ságy o mladém čaroději s jizvou na čele? Všechno zásadní už totiž řekl někdo někdy přede mnou, na tomhle seznamu ale potterovská trojka pochopitelně nemohla chybět. Film, ve kterém se snoubí umělecké kvality autorského tvůrce s mainstreamovou tvorbou major studia, čímž vzniká pověstně výjimečná filmová vize, z níž do velké míry později čerpaly i další díly.

Vězeň z Azkabanu zkrátka udal směr a nebýt Cuaróna, kdo ví, jak by zbytek té série nakonec vypadal. Přitom to nebylo jen kvalitami knižní předlohy, která taktéž patří k tomu nejlepšímu, co Rowlingová v tomhle směru napsala. Cuarón skutečně do té doby pohodovou dětskou fantasy řemeslně i kreativně pozvednul na zcela novou úroveň: vlepil jasný ksicht školním pozemkům, pohrál si s faunou i flórou, obsadil stěžejní postavy fantastickými herci, pomohl dozrát hlavní trojici a zasadil se o nespočet dalších drobných detailů, které ovšem přispěly k dokreslení světa a utvoření ještě silnější magie. Příběhově mám sice pořád nejradši pátý díl, pět ódy na trojku se ale nikdy neomrzí. (do_Od)

Věčný svit neposkvrněné mysli (Michel Gondry)
Rozpočet: 20
Globální tržby: 73,4
Hodnocení na CSFD/IMDb: 84 % a 8,3/10
V.I.M.: Celá redakce film samozřejmě miluje, nejvíc ale asi Cival
Poznávací znamení: Geniální Kaufman, Gondry, Carrey atd.
Vytáhni v hospodě: Jak už je Gondryho zvykem, režisér se nespoléhal na digitální vylepšováky a skoro všechno natočil pěkně postaru na place díky hrátkám s perspektivou a samozřejmě na míru zhotovenými rekvizitami. Pokud máte doma stejně jako já DVD, tak jistě víte. Pokud ne, mrkněte se alespoň na tuhle vtipnou vychytávku.

Mysl a její fungování. Ústřední to téma scenáristy Charlieho Kaufmana. Ten se v roce 2004, po oceňované spolupráci s režisérem Spikem Jonzem, pro něhož napsal V kůži Johna Malkoviche a Adaptaci, spojil s francouzským tvůrcem Michelem Gondrym, a vznikl tak jeden z (paradoxně vzhledem k jeho ději) nejpamětihodnějších filmů nultých let, který si odnesl Oscara za nejlepší původní scénář.

Joel (Jim Carrey) se rozhodne podstoupit vymazání paměti, konkrétně těch částí, v nichž sídlí vzpomínky na jeho bývalou přítelkyni, drahou Clementine (Kate Winslet). A to jako ublíženou reakci na zjištění, že ona předtím provedla totéž. Retrospektivní cesta vzpomínkami vede k novému pohledu na jejich vztah a možná i na vztahy obecně. Název filmu odkazuje k básni Eloisa to Abelard o nešťastné lásce středověkého teologa Abelárda s žačkou Heloisou, kterou oplodnil a musel za to zaplatit kastrací. Podobnou kastraci, i když mentální, na sobě páchají Joel s Clementine, když se kvůli strachu z bolesti ochuzují o společné vzpomínky. Věčný svit neposkvrněné mysli je filmem o tom, že bolest zapomínání převyšuje bolest vzpomínání. (krauset)

Bournův mýtus (Paul Greengrass)
Rozpočet: 75
Globální tržby: 290,8
Hodnocení na CSFD/IMDb: 86 % a 7,7/10
V.I.M.: Máme
Poznávací znamení: Roztřesená kamera a na závěr dost možná nejlepší automobilová honička vůbec?
Vytáhni v hospodě: Také dodnes vzpomínáte na dechberoucí moskevský závěr a skvělé rozuzlení filmu? Vězte, že podle původních předpokladů to měl být konec krátké filmové série a další Bourne nebyl plánovaný. Člověk míní, Hollywood mění a úspěch v kinech „donutil“ tvůrce, aby se od epilogu odpíchli ještě k jednomu dílu. Ne, ani ten nebyl poslední, což je možná trochu škoda.

Agent bez minulosti byl hodně fajn thriller natočený starosvětským přístupem. Když však šel od válu Doug Liman a nahradil ho tehdy prakticky neznámý Paul Greengrass, změnilo se úplně všechno. Návrat Matta Damona k dnes už jeho ikonické roli znamenal revoluci v pojetí akčních scén. Byl zemitější, špinavější a Greengrass v něm světu pořádně předvedl, co dovede udělat s tempem a atmosférou neustále se hýbající kamera. Na tenhle styl si dodnes spousta diváků nezvykla, faktem ovšem zůstává, že Bournův mýtus díky dravějšímu režijnímu stylu nabídl úplně jiný divácký zážitek.

Při akci se člověku tajil dech, najednou měl pocit, že se odehrává hned vedle něj a že je z ní zničený skoro stejně jako Jason Bourne. Navíc jsme dostali hodně chytrý scénář a dialog s odstřelovačkou a závěrečná honička s Karlem Urbanem v ruských ulicích jsou momenty, u kterých se člověk napětím klepe, i když na ně kouká popatnácté. Bournův mýtus ukázal nový směr, jímž se vydala spousta dalších thrillerových následovníků, ale popravdě jen těžko se hledá nějaký, který by z Greengrassem nastoleného stylu dokázal vymáčknout víc. (MrHlad)