Ne, ani v tomto tematickém článku se hned na začátek nedočtete podrobnosti o Kevinově rodině (tatínek byl televizní producent), jeho vzdělání na kalifornské univerzitě známé jako USC School of Cinematic Arts (před tím na ní studovali jeho oblíbení režiséři George Lucas, Robert Zemeckis a Ron Howard), ani jeho prvních krůčcích ve filmové branži (v Lásce přes internet dělal asistenta produkce). Náš článek odstartujeme filmovými komiksy a rokem 2000. Právě tehdy se totiž dočkal premiéry první díl X-Menů. Ale ještě než se k němu dostaneme, je třeba zmínit jméno Lauren Shuler Donner.

Tato paní je úspěšnou filmovou producentkou, a jak už vás jistě napadlo při pohledu na její příjmení, je to manželka slavného režiséra Richarda Donnera (mimo jiné režíroval Supermana a všechny Smrtonosné zbraně). Právě ona učinila Kevinovi nabídku, která se ve 24 letech neodmítá. Feige se stal jejím asistentem a brzy začalo být jasné, že být „produkčním“ na place romantiky s Tomem Hanksem a Meg Ryan pro něj rozhodně není vrchol. Chtěl víc.

Lauren měla už od poloviny devadesátých let v držení práva na zfilmování X-Menů. Universum plné mutantů ji fascinovalo nejenom kvůli Wolverineovi („Logan byl první komiks který jsem přečetla, a ten antihrdina mě fascinoval“). Zároveň se jí líbilo, že byly dotyčné komiksy plné silných ženských hrdinek. Všechno nabralo zpoždění kvůli (ne)slavnému propadáku Batman a Robin z roku 1997. Katastrofální pokus o komiksový blockbuster, který na zakázku spatlal Joel Schumacher, byl totiž pro hollywoodská studia jasným znamením, že jsou filmy podle kreslených sešitů na konci dvacátého století všechno, jenom ne sázka na jistotu.

Hollywood tentokrát naštěstí zapomněl velmi rychle a už v roce 1998 se naplno začalo s přípravami prvních filmových mutantů. Kevin ucítil příležitost a rozhodnul se přečíst úplně všechny komiksy s mutanty v hlavní roli. Dejme mu teď na chvíli slovo: „Dostaly se ke mně první náčrty scénáře a já začal Lauren zásobovat svými poznámkami. Ona si je opravdu všechny přečetla a jednoho dne mě suše pozvala do kanceláře na oficiální meeting. Netrvalo dlouho a byl jsem součástí hlavního kreativního týmu, v jehož čele byli producent Tom DeSanto a režisér Bryan Singer“.

Chcete důkaz, že Feigeho slovo mělo už od začátku nějakou váhu? Kevin dnes s úsměvem vzpomíná, že byla jeho pozice výkonného producenta na schůzích překřtěna na „resident nerda“. Byl to právě on, kdo během prvních dnů produkce řekl, že Wolverineovy vlasy neodpovídají komiksům a producenti v čele s DeSantem a Shullerovou ho poslechli. Detail, řekli byste si. Ale právě kvůli takovým věcem si ho poprvé všiml tehdejší šéf Marvelu, Avi Arad. Ve zkratce – Feige dává sbohem Lauren jako přímé nadřízené a tři týdny po premiéře prvních X-Menů se upisuje Aradovi. Ten je nadšený jeho encyklopedickými znalostmi komiksů (a filmů všeobecně) a pod náporem okamžitého úspěchu X-Menů ho jmenuje šéfem pobočky Marvel Studios v Los Angeles.

Je to neuvěřitelné, ale Feige se zničehonic stává mužem číslo 3 v Marvelu. Co se scénářů týče, chodilo se v následujících letech (skoro výhradně) za ním. Mužem číslo 2 byl jistý Ike Perlmutter, který se v roce 2001 stal viceprezidentem Marvelu a více se mu budeme věnovat v další kapitole. Vy už se ale jistě díváte na Feigeho producentské ostruhy z let 2000 až 2005. Kromě již jmenovaných X-Menů Kevin produkoval Spider-Mana, Daredevila, pokračování X-Menů, Hulka (toho v režii Anga Leeho), Punishera, druhého Spider-Mana…. Na první pohled to vypadá jako pohádka a jasně nalinkovaná cesta k současné marvelovské dominanci. Nesmíme však zapomínat na toho Arada.

Pro Marvel byl trochu problém, že všechny výše zmíněné filmy produkované studii Sony a Fox přinášely do Marvelu minimum chechtáků. Tak třeba trilogie X-Men. Ta sice vydělala mezi lety 2000 – 2006 v kinech, na DVD a díky příjmům z televize více než 2 miliardy dolarů, ale k Marvelu z toho podle Fortune směřovalo pouhých 26 milionů. Jistě, společnost se zahojila stovkami milionů babek z obřích prodejů cetek s filmy spojenými, ale tohle nebyla ta cesta, kterou si Avi Arad vysnil. Chtěl ten byznys totiž dělat jako George Lucas – tedy nezávisle vytvořit vlastní filmové universum a velká hollywoodská studia využívat hlavně jako distributory svých filmů k co možná největšímu množství diváků.

Vás už jistě zajímá / irituje, proč ve článku o Kevinovi řeším Aviho Arada na tolika odstavcích. Důvod je prozaický – naprostá většina lidí si myslí, že už od prvopočátku byl za nápadem na marvelovské univerzum právě Feige. Není to tak úplně pravda. Právě Arad za pomoci jistého harvardského účetního v pozadí, známého jako David Maisel, rozjel monstrózní plán.

Přesvědčil ke spolupráci jednu z největších finančních skupin světa (Merrill Lynch prý mají ve správě více než 2,5 bilionu dolarů!). Ta jim v roce 2005 „na dobré slovo“ poskytla počáteční kapitál ve výši 525 milionů dolarů a dohoda zněla následovně: „My (finanční skupina) vám poskytneme finance na 10 filmů s rozpočty 45 – 165 milionů babek. Chceme poloviny profitu. Vy (Marvel, respektive šéf Arad) dáte do zástavy vaše duševní vlastnictví.“

Něčeho se chytněte – Arad před 14 lety vážně zastavil Iron Mana, Capa, Black Panthera, Ant-Mana, Hawkeye a Avengers jako takové. Ne, to není výčet – kdyby šlo všechno do řiti, výše jmenované (a dnes už notoricky známé) značky mohly patřit finanční skupině zaměstnávající po světě více než 20 000 brokerů. Avi tedy na nic nečekal a začal vyjednávat s největšími hollywoodskými hráči. Universal z dealu na poslední chvíli vycouval a prezident Marvelu se následně dohodnul s Paramountem, respektive jeho tehdejším prezidentem Bradem Greyem.

Ještě v roce 2006 byla role Feigeho v nastíněné marvelácké budoucnosti minimální. S Aradem se hádali jiní. Konkrétně výše zmíněný finanční ředitel David Maisel a viceprezident Ike Perlmutter. Ten je dodnes v Hollywoodu známý jako tvrdý byznysman, který každý večer usíná s kalkulačkou a ráno se probouzí s miliony. Akorát to není zrovna velký filmový (natož komiksový) fanoušek. Pokud se těm zvěstem kolujícím továrnou na sny dá věřit, tak by Ike klidně investoval miliony babek do lovecké firmy vybíjející nevinná mláďata tuleňů. Hlavně aby to přineslo profit.

Hádky Arada a spol. vyústily v to, že Avi v roce 2006 prodal svoje akcie v Marvelu a jeho současná role na hollywoodském písečku je (až na výjimky) omezená na tu producentskou. Je totiž zodpovědný za všechny Spider-Many, Venoma a další filmy produkované u Sony. Včetně propadáků jako Ghost in the Shell a dvojky Ghost Ridera. Arada svým odchodem později napodobil finanční ředitel Maisel a po Iron Manovi je konečně pánem zodpovědným za vše Kevin.

Kdybych se měl pokusit předchozí odstavce shrnout, tak Avi Arad je člověk, který byl s Marvelem pevně spjatý už od devadesátých let (koneckonců ho tenkrát zachránil od bankrotu). Právě on byl tím vizionářem, který dal v roce 2000 práci snů Kevinu Feigemu a o pár let později uvedl do pohybu plán na marvelovské univerzum začínající Iron Manem. David Maisel je kalkulačka v pozadí, která navrhla partnerství s extrémně silnou finanční skupinou a stála za předprodejem práv na uvedení filmů do zemí mimo Ameriku. Ike Perlmutter je neúprosný byznysman, kterému se více budeme věnovat v následující kapitole.

Feige býval (podle všeho velmi plachý) srdcař a filmový fanda, který až do roku 2006 nehrál v budoucnosti Marvelu nějakou významnější roli. Bylo by asi naivní si myslet, že celých těch šest (značně turbulentních) let jenom četl komiksy, produkoval jeden film za druhým a čekal, jak se jeho nadřízení dohodnou. Svůj názor jistě měl. Jenom čekal na vhodnou příležitost a ta právě přišla. Zajímá vás zrození Iron Mana a jak notoricky problémový Robert Downey Jr. dostal roli Tonyho Starka ? A co na to Disney? V tom případě se koukejte začíst do následující kapitoly.