Constantine (Francis Lawrence)
Rozpočet: 100 (milionů dolarů)
Globální tržby: 230,9
Hodnocení na CSFD/IMDb: 81 % a 7,0
V.I.M.: Není, ale čas vše spraví
Vytáhni v hospodě: Film se původně měl jmenovat „Hellblazer“, ale studio se obávalo, že by si ho diváci pletli s Hellboyem, a tak název nakonec změnili na Constantine. Dovedete si mimochodem představit, že by si titulní roli zahrál Nicolas Cage? Režisér Tarsem Singh také ne, a tak z natáčení odstoupil. Chvíli po něm tak naštěstí učinil i původně zvažovaný Cage a my se v kinech díky bohu dočkali spolupráce dua Francis Lawrence a Keanu Reeves.

Ačkoliv to někomu možná na první pohled nepřijde, Constantine není zrovna dvakrát divácký film. Snímku Francise Lawrence chvíli trvá, než si k divákovi najde cestu, zatne do něj své drápky a následně nechá hlavní postavu s tváří Keanu Reevese, jenž se mimochodem ani trochu nepodobá své komiksové předloze, aby vás vzala na až nezvykle temnou jízdu peklem na Zemi, která je stejně tak stylová, jako je nekompromisní. Reeves nikdy nebyl „pan herec“, jako Constantine ale paradoxně schytal ve finále míň hejtu než takový Tom Cruise coby Jack Reacher.

Důvodem byl fakt, že se jednoduše jeho tvář i hlasový projev perfektně hodí do téhle pomalejší atmosféry ošklivého světa plného démonů. V podstatě je to nakrátko ostříhaný John Wick minus ta akce. Film ale podržely i další věci, ať už to jsou na svou dobu výjimečné (a nestárnoucí) efekty a triky, povedená výprava nebo samozřejmě i plejáda skvělých herců ve vedlejších rolích. Na to, že se jednalo o komiksárnu z éry před Temným rytířem, je to vlastně těžce nolanovské, myšleno realistické v zakomponování skutečného světa. Není divu, že od té doby všichni touží po dvojce, která je podle posledních slov tvůrců blíže než kdy dřív. (do_Od)

Dějiny násilí (David Cronenberg)
Rozpočet: 32
Globální tržby: 61,4
Hodnocení na CSFD/IMDb: 75 % a 7,4
V.I.M.: KarelR se postaral
Vytáhni v hospodě: V roce 2006 vyšly Dějiny násilí na VHS. Jedná se o konec jedné éry, protože jde o poslední „velký“ hollywoodský film, který se na obstarožním (sorry, sběratelé a fajnšmekři) médiu dostal ve vyšším počtu na pulty zámořských obchodů. Pokud vás zajímá víc a umíte anglicky, klikejte zde

A Aragorn znovu zaslechl tóny z Roklinky… Ne, nezbláznil jsem se a ani jsem tupě nenarýsoval spojnici mezi angažmá hudebního skladatele Howarda Shorea a ztrápeného Vigga Mortensena v jednom filmu. Opravdu tu na pár chvil ty tóny evokující prstenovou epopej zazní. Jinak je to ale samozřejmě úplně jiná porce geniality. Geniality iniciované jakýmsi momentem zkrotnutí a posazení na zem, byť drsným a studeným, v podání nadčasového vizionáře, provokatéra a leckdy i makabrózního šílence Davida Croneberga.

Režisér Mouchy, Crash nebo Videodrom se navzdory tomu, že operoval s přepjatou komiksovou předlohou (tu vycítíte asi hlavně ve finále s excentrickým Williamem Hurtem), naplno ponořil do osidel tuhé psychologické kresby a zinscenoval drama o obyčejném chlápkovi, jehož dožene jeho minulost. Možná zapomenutá, možná jen tajená, ale rozhodně krvavá, což má velmi agresivně připomenout zejména otravující Ed Harris. A to tak moc, až půvabná manželka Maria Bello nebude stačit zírat…

Mistrovsky vystavěný kousek, v němž se z pantáty za barem stane nejen mašina na zabíjení, ale i nečitelný tatík s výbuchy animální sexuality, není obrazem Cronenbergova vyměknutí, ale naopak zpřístupnění. A to při zachování schopnosti tnout do živého tím, že se jde trochu přes čáru a některé momenty jsou výrazně šťavnatější a animálnější, než jak jsme v Hollywoodu zvyklí. Spolu s Východními přísliby parádní combo Cronenberga s Mortensenem! (Cival)
 

Nový svět (Terrence Malick)
Rozpočet: 30
Globální tržby: 49,3
Hodnocení na CSFD/IMDb: 68 % a 6,7
V.I.M.: Pro mě překvapivě ještě není. Zvedne emeritní kolega Shushika hozenou rukavici?
Vytáhni v hospodě: Terrence Malick je výborný, avšak také dosti svérázný režisér, s jehož stylem se ne každý herec uměl sžít. Mluvím třeba o Christopheru Plummerovi, jenž po konci natáčení Nového světa napsal Malickovi rozhořčený dopis. A jasně řekl, že s ním už nikdy nebude pracovat. Své si k němu ostatně pověděl i George Clooney, který měl štěk v Tenké červené linii. Více ve videu zde

Může člověk přijmout nový svět, aniž by ztratil ten původní? Terrence Malick si sedm let po válečné Tenké červené linii posvítil na archetypální americký příběh, ale zcela očekávaně nezůstal jen u známých dějových peripetií, kdy se v americkém Jamestownu 17. století éterická indiánka Pocahontas zamiluje do mužného kolonizátora. Ano, tohle všechno ve filmu také najdete, ale tato rovina je přece jen tlumenější, než známe z předešlých zpracování. A stejně jako nám Tenká červená linie nabídla širší rámec války v srdci přírody, v Novém světě se brzy dostáváme k obecnější meditaci nad střetem kultur, identit a nevyhnutelnosti změny.

Většinu stopáže filmu strávíme ve světě novém, divokém, dosud však oplývajícím kouzlem a možnostmi. Na konci se pro kontrast vydáme do světa starého, do „staré dobré Anglie“, která však rozhodně nepůsobí, že by byla světem, kde je ještě všechno v pořádku. Ztratila svou záři, svou prvotní nevinnost. A tomu, kdo poznal svět starý i nový, nezbývá než doufat, že si ve větru změn udrží aspoň část sebe sama. Mimo verzi pro kina (2h 15min) existuje i Malickem preferovaný rozšířený sestřih (2h 52min) a je jasné, po kterém z nich byste měli sáhnout. (Shushika)