7. Trilogie Pán prstenů (2001-2003)

Přeskakuji a vynechávám. Jenom ve stručnosti - Stan Lee se právě v této době soudil se Sony kvůli Spider-Manovi (jednička s tržbami 800+ milionů měla být také v mínusu, mňoch) a nakonec vysoudil 10 mega, takže jsme se později dočkali i jeho vděčných cameí v marvelovkách. Stejně tak se s pouhou zmínkou musí obejít Moje tlustá řecká svatba, která vyšla na nezávislých 6 milionů, vydělala jich po celém světě více než 350 a stejně prý nějakým zázračným způsobem prodělala 20 míčů. No a konečně se nebudu příliš strachovat ani o bydlo režiséra Michaela Moorea, jenž natočil dokument Fahrenheit 9/11 za 6 míčů, film vydělal v kinech po celém světě více než 200 milionů dolarů a jeho všimné bylo tak nízké, že s úspěchem žaloval Miramax, tedy bratry Weinsteiny.

Když už jsme u Weinsteinů, budeme řešit i Pána prstenů, který měl podle původních plánů vznikat právě pod jejich křídly a v jednu chvíli prý Harvey a Bob (nejsem si jistý, jestli to nebylo trochu žertem) dokonce uvažovali o Quentinu Tarantinovi pro režii zásadní fantasy. Práva na LotRa nakonec prodali za 12 melounů a naštěstí pro ně měli ve smlouvě klauzuli zaručující jim 5 % gross (tedy těch „hrubých“) tržeb. Později se dokonce soudili s Warnery, respektive s New Line Cinema o 75 milionů dolarů, protože jejich vyjednaná procenta nebrala v potaz fakt, že Hobit bude mít 3 díly.

Pán prstenů tu je ale především kvůli Peterovi Jacksonovi, jenž se soudil o ušlý profit. Trilogie Pána prstenů s rozpočtem circa 300 mega (dohromady) a tržbami skoro 3 miliardy dolarů (jenom z kin!) znamenala prý pro New Line Cinema „obrovské ztráty“ a tím pádem nebylo možné vyplácet další smluvně ošetřená procenta. Nejenom Jacksonovi, ale i hercům a mnoha dalším profesionálům. Jenom pro pobavení cituji jeden z argumentů samotného studia a trochu musím vytrhávat z kontextu: „Kurz novozélandského dolaru šíleně vyrostl. Museli jsme zaplatit o 30 % víc, než jsme předpokládali“. Jobovek je mnohem více a dovolím si čtenáře vládnoucí angličtinou odkázat na hutný článek z webu nzherald.com

6. Harry Potter a Fénixův řád (2007)

Člověk by si myslel, že v době všude rozšířeného internetu si už studia dají pozor, ale kdepak. Bezesporu nejznámější případ ostudného kouzlení s čísly mají po roce 2000 na kontě Warneři, kterým se podařilo poslat do mínusu pětku Harryho Pottera, a já (nejenom o tom) dokonce před pěti lety napsal článek. Takže jenom v rychlosti – rozpočet 150-200 mega, tržby jenom z kin 942 melounů a vykázané ztráty více než 160 milionů dolarů. Tady se kvůli nějakému naštvanému scenáristovi nešlo k soudu (nebo se o tom alespoň nemluví nahlas). To jenom unikla jedna z mnohých účetních uzávěrek a svět se divil, že je podobně kreativní hollywoodská zlodějina možná i v tomto tisíciletí.

Naznačoval jsem to v článku už mnohokrát a je to právě kvůli kolektivním smlouvám, které se uzavírají hromadně s tisíci nádeníků pracujících na natáčení. Ne, Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint a pár dalších vážně nebyli škodní, protože za ně smlouvy přečetli jejich agenti, kteří nejsou včerejší. Ostatní, které často zastupují agentury sdružující hollywoodské nádeníky jako CAA, SAG a další, měli smůlu. Nejsem komunista a nepřeji si, aby se věškerý profit molochů rozděloval mezi pracující, ale nezlobte se na mě, že se továrna na sny (v tomto případě Warneři) nestydí. Vyzývám tímto tuzemské producenty, produkční, herce, herečky a režiséry, kteří chodí na MovieZone, aby se v diskuzi vyjádřili, jak to chodí u nás.

5. Bohové Egypta (2016)

Prvních pět bodů v mém článku bylo výhradně o kreativním účetnictví a změna je život. Opustím tedy repetetivní schéma, kdy Hollywood kouzlí s účetními uzávěrkami a posvítím si na jejich čachry z trochu jiného ranku. Budeme mluvit o propadáku Alexe Proyase Bohové Egypta (imf se ve svém článku před pár lety případu trochu věnoval, ale odkaz na jeho téma bohužel nemohu dohledat). Jak jinak dobrožnou fantasy počastovat, než propadák, když při rozpočtu 140 milionů dolarů vydělala z kin po celém světě pouhých 151 míčů. Nikdo tenkrát nepochyboval, že u Lionsgateů tratili kalhoty.

Studio však už pár dní po americké premiéře začalo tvrdit, že především kvůli daňovým úlevám v Austrálii a předprodeji práv do většiny světa budou i s takovými podměrečnými čísly (v Americe evidovali finální numero pouhých 31 mega!) v plusu. Navzdory absurdnímu tvrzení nebylo mnoho lidí překvapeno. Studio je totiž v Hollywoodu podobným kouzlením s čísly proslulé už od samého počátku. Na rozdíl od Disneyho, Warnerů, Universalu a spol. nemají po celém světě vybudovanou vlastní nebo spřízněnou distribuční síť, a tak lepí rozpočty svých filmů, jak to jenom jde a často se okrádají o možné zisky u těch výdělečných bijáků. Podobným způsobem později relativizovali i obří propadák Deepwater Horizon: Moře v plamenech, který si v režii Petera Berga došel s gigantickým rozpočtem 158 milionů babek pro zoufale nízkých 120 kulatých celosvětově. Zase a znovu se zaklínali daňovými úlevami, které prý ukrojili z rozpočtu dobře 40 mega a bohatými čínskými partnery.

Ne, u Lví brány opravdu nenašli nějaký zázračný recept na to, jak vydělat peníze na sebevětším propadáku a není to jenom kvůli nutným nákladům na reklamu, které minimálně v jejich domovské Americe vždy hradí oni. Jinak by právě po premiéře Deepwater Horizon nespadly jejich akcie na historické minimum. Tvrdím to už dlouho a zmíním to i dnes. Někdo je brzy koupí a kdo ví, jestli to nakonec nebude stejně jako v případě MGM skoro až nekonečně bohatý Amazon. Minimálně seriály ze světa Hunger Games nebo Johna Wicka určené pouze pro Amazon Prime by jim za to mohly stát.

4. Mulan (2020)

A dostáváme se do doby covidové. Po více než rok starém prvním zavření kin se v Hollywoodu začalo řešit, co bude dál. Jako první to zkusil jinak Universal se svým sequelem Trollů a podle všeho uspěl. Díky zacílení na rodinky zoufale se snažící v karanténě zabavit svoje neposedné a znuděné ratolesti si přišli na více než 100 milionů babek přímým půjčováním animovaného filmu¨za vcelku vysokých 20 babek na 48 hodin. Právě před rokem a něco jsem se o tom podrobně rozepsal už zde. Disney výdělky u konkurence dobře viděl a rozhodnul se, že podobně přímým stylem bude prodávat/půjčovat i ultradrahou Mulan (původně se hovořilo o 290milionových nákladech, myšák později zacouval na oficiální dvě kila).

Vzhledem k tomu, že Disney+ fungoval v září 2020 pouze v Americe, několika evropských zemích a Indii, vymysleli to tak, že především v nejdůležitější Americe se předplatitelům streamu objeví na hlavní stránce nabídka pronajmout si asijskou princeznu bojovnici za 30 babek. Tentokrát to nebylo jenom na dva dny jako v případě Universalů a diváci byly limitováni jenom dobou jejich předplatného u pomalu expandujícího streamu. Disney samozřejmě předpokládal, že především v Číně bude do kina chodit každý (dokonce kvůli miliardové zemi vypustili z filmu dráčka Mushu, aby tím důležitou zemi neurazili) a narazili. V Číně a ve zbytku světa z toho však byl nejenom kvůli provizorně fungujícím kinům propadák jako Brno, protože celkových 66,8 mega (z toho celých 40 ze země s Velkou a dlouhou zdí) bylo šíleně málo.

Nezbývalo, než upokojit akcionáře čísly z přímých prodejů na Disney+. Šéf myšáka Bob Chapek se nechal slyšet, že je s PVOD prodeji spokojený. Nechci tu šířit nějaké konspirační teorie, ale právě v té době Yahoo jakoby náhodou špatně interpretoval hrubá data společnosti 7Park Data a do světa vyslal fantastickou zprávu o tom, že film vydělal prodeji na jejich streamovací síti neuvěřitelných 261 milionů babek. Až později došlo ke korekci přímo od Briana Lichtenberga ze zmiňovaného 7Park Data, který „upřesnil“, že v reálu to bude maximálně 90 mega směřujících zpět do kapsy Disneyho. Burza už tak tvrdě na propadák nezareagovala a skoro nikdo nemluvil o faktu, že myšák tratil na Mulan dost možná víc chechtáků, než na Johnu Carterovi.