Tentokrát si odpustím košatý úvod a shrneme si v rychlosti události posledních dnů a týdnů, které budeme na následujících řádcích řešit.

15.3. „Tak teď nejspíš kasovní adieu... a na shledanou v lepších časech.“ Právě tak se Cival loučil s čtenáři posledního víkendového tržebního reportu, načež v následujících dnech zavřely svoje brány poslední multiplexy i v Americe.

20.3. Universalu zůstaly ležet v prázdných kinech jeho novinky Emma, Lov a Neviditelný. Studio rychle zareagovalo a počínaje 20. březnem je divákům v domácí karanténě nabídnulo k půjčení za dvacet babek. To stejné učinilo studio Sony se svým Bloodshotem. Paramounti také ženou Sonica k lidem domů. Netflix kupuje do své stáje romantickou komedii s Kumalem Nanjianim The Lovebirds, která měla původně startovat v kinech. Dočkáme se jí už 22. května.

27.3. Disney uspíšil VOD premiéru dobrodružného Volání divočiny s Harrisonem Fordem a pixarovky Frčíme (ta se mimochodem bude jako jeden z prvních filmů už za necelé dva týdny znovu promítat v českých kinech...). Zároveň oznámil, že na jeho streamovací službě Disney+ se mnohem dříve objeví Ledové království 2. Později urychluje streamovací premiéru posledních Hvězdných válek. Ještě později oznamuje, že Artemis Fowl se dočká premiéry také na Disney+. Ostatní studia dlouho neváhají a v urychleném režimu jsou digitálně dostupní Gentlemani, Birds of Prey a další.

28.3. Kinaři už druhý týden v kuse brečí.

10.4. Universal se rozhodnul neodkládat premiéru pokračování animovaných Trollů a druhý dubnový týden ji rodičům nabízí k pronájmu na 48 hodin za 19,99 dolarů. Oficiálně se jedná o premiéru dělenou mezi kina a VOD, ale příjmy z tržeb těch pár fungujících (auto)kin jsou samozřejmě nicotné. Premiéra se zatím týká především Ameriky, Velké Británie a hrstky dalších států – u nás se pořád počítá se srpnovou kinopremiérou.

16.4. Zámořské weby informují, že Trollové jsou pro Universaly velký úspěch. Za prvních pár dnů si je půjčily více než dva miliony zákazníků a tržby tak vyšplhaly za hranici 50 milionů dolarů.

20.4. Indiewire spekuluje, že animák trhnul za prvních 10 dní už dobře 80 míčů.

26.4. Píšu pro Moviezone téma o VOD úspěchu animáku a vzhledem k nášupu novinek a jiných článků nastavuji vydání na volný slot ve středu 29. Mezitím...

27.4. Zdroje blízké společnosti Universal informují o tom, že studio si mne ruce, protože Trollové za prémiovou cenu se pořád půjčují jedna radost, do této chvíle se půjčilo skoro 5 milionů digitálních kopií a zisky šplhají ke 100 milionům dolarů. Z toho studio dost možná vidí celých 80 míčů, protože v má v zámoří uzavřené výhodné smlouvy s poskytovateli VOD jako je Fandango, Spectrum nebo Amazon Prime. O takové návratnosti si samozřejmě mohou nechat jenom zdát poskytovatelé nezávislého obsahu a menší hráči.

28.4. Americkému řetězci kin AMC dochází trpělivost a pouští se s Universaly do války. Čím si studio popudilo distributora? Trollové pro ně byli takový úspěch, že by chtěli podobným stylem distribuovat i další filmy (nově zmínili komedii The King of Staten Island s Petem Davidsonem). AMC ústy svého šéfa Adama Arona Americe sděluje, že za současných podmínek nebude ve svých kinech promítat jakékoliv filmy studia Universal.

29.4. Problém Universalů už není jenom lokální a stává se globálním. Cineworld, což je celosvětově druhý největší provozovatel kin, se totiž přidal k AMC. Šéf Cineworld group, Mooky Greidinger k tomu řekl: „Existuje jistá posloupnost filmových premiér. Je zvykem, že nějaký čas mají vyhrazená kina a až následně se dočkají další distribuční kanály – mezi nimi i streamy. Filmy, které toto nebudou respektovat, se premiéry v naší síti kin nedočkají.“ 

No a jsme v současnosti. Bojíte se, že se k výše zmíněným kinařům připojí i další velcí hráči a my se tak v kinech na podzim nedočkáme Bonda (Universal ho distribuuje ve světě) a později třeba ani Rychle a zběsile? Hned na začátek se vás pokusím uklidnit. Universal už se totiž k postupu AMC a Cineworldu stihnul vyjádřit. Kromě klasických řečí o ničem, vyjádření zklamání z přístupu kinařů k „problému“ a dalších oficialit, řekl ústy tiskového mluvčí: „Očekáváme, že v budoucnu budeme filmy posílat do kin ve stejnou chvíli jako na PVOD (Premium Video on demand), pokud to bude dávat smysl. Těšíme se na další plodné diskuze s našimi partnery.“

Málokdo si teď dovede představit, že bychom se vážně nedočkali v kinech Bonda, Rychle a zběsile a dalších plánovaných a odkládaných filmů. Jednak je třeba brát v potaz fakt, že AMC a Cineworld nejsou všichni provozovatelé kin světa, a zároveň také výše přeložené vyjádření studia, ze kterého vyplývá, že ty největší a nejambicióznější filmy tímto způsobem Universal vážně distribuovat nebude. Navzdory tomu, že Trollové svým rozpočtem a ambicemi připomínali blockbuster a jejich úspěch dost možná ohraničuje novou etapu ve filmové distribuci.

Svým způsobem se teď odehrává válka nervů a rozhodně to není poprvé. Vztahy mezi kinaři a filmovými studii jsou v zámoří velmi napjaté už od nepaměti. Možná vám něco říká legendární americký studiový systém, který ve třicátých a čtyřicátých letech kontrolovala tzv. velká pětka studií – Warner Bros., Paramount, Fox, MGM a RKO. Ty potom doplňovali menší hráči Columbia, Universal a United Artists. Kromě toho, že studia vlastnila herečky, herce a režiséry uvrtané ve více či méně výhodných smlouvách na dlouhé roky dopředu, měla také svoje vlastní kina.

Konkrétně v roce 1945 to bylo celých 17 % amerických kin a byť to číslo na první pohled nepůsobí nijak hrozivým dojmem, je třeba si uvědomit, že právě studia vlastnila ta největší kina na nejlepších místech v centrech měst (zde si přečtěte skvělý článek o starých kinech, z nichž mnohé měly kapacitu několik tisíc lidí). Tomu učinila přítrž až legislativa známá jako „Paramount Consent Decrees“, která v roce 1948 zajistila separaci výroby filmů a jejich distribuce. 

Stát už se prostě nemohl dívat na monopolní chování hrstky nejmocnějších, na něž dopláceli především samotní diváci. Jen tak mimochodem – v té době se studiím vracelo z každé prodané vstupenky celých 70 %. Dnes je to většinou okolo 50 %, byť třeba v případě Avengers: Endgame si Marvel (respektive Disney) u kinařů vyjednal výjimečnou vratku 65 %. Samozřejmě mluvíme jenom o Americe, ve světě je to individuální a všeobecně se má za to, že snad kromě Británie a pár dalších výjimek se studiu vrací o dost nižší procento. Ale zpátky k tomu souboji kinařů a studií.

Kinařská lobby vždy byla velmi silná. Vzpomeňme si třeba na veletoče s premiérami filmů od Netflixu, které se mohou ucházet o Oscary pouze když mají za sebou (byť omezenou a krátkou) premiéru v kinech. Možná si také vzpomínáte na pokusy duchovního tatínka Napsteru, Seana Parkera, kterého ve Fincherově pecce The Social Network navždy historicky znemožnil Justin Timberlake. Ten si někdy kolem roku 2015 řekl, že je zase třeba někde udělat bordel a představil svojí vizi tzv. Screening roomu. Každý uživatel by si domů pořídil speciální set-top box za 150 babek a následně by mohl vysolit 50 dolarů za žhavou filmovou novinku, kterou by si mohl s přáteli promítat doma a nemusel by chodit do kina. Tipnete si, na jak dlouho by ji měl zapůjčenou? Ano, na 48 hodin, a asi vám tu nemusím popisovat, jaké reakce ze strany kinařů tento nápad Seana provázely.

Je vlastně až neuvěřitelné, jak dlouho se proti všem kina drží. Zatímco VHSky střídají DVD, Blu-raye, streamovací sítě a prémiová VOD, kina si vlastně za posledních 40 let nějakou velkou revolucí neprošla. Jasně, průběžné se modernizují, nastoupilo 3D, laserové projektory, v kinech můžete dnes i čichat různé vůně a nechávat se ošplíchnout nějakým smradem ve 4DX sálu, ale to jsou všechno svým způsobem jenom kosmetické změny. Jinak platí pořád to stejné – stovky lidí se sejdou v jednom sále, koupí si k tomu předražený popcorn s colou a společně si užívají filmovou premiéru.

Právě tady je asi ten největší kámen úrazu. V dnešní době se filmová zábava musí konzumovat co nejdříve a kinaři si pořád udržují unikátní status quo, jenž hovoří o tom, že mezi premiérou v kinech a následnou distribucí na domácích nosičích, VOD a streamech musí uplynout alespoň 90 dní. Ne, není to celé napsané v nějakém americkém zákoně. Je to prostě nepsané pravidlo, které až na výjimky doposud všichni dodržovali.

Jak se tedy celá situace nakonec vyvrbí? Universal má v rukou všechny trumfy. Na rozdíl od kinařů má totiž možnost, jak dostat film i v těchto těžkých časech ke koncovému zákazníkovi a ještě na něm vydělat slušné peníze. Nemluvě o tom, že za ním stojí obří a mocná korporace Comcast, která se na rozdíl od Disneyho finančně nevyčerpala špatně načasovanou transakcí století, tedy koupí Foxů. Jejich protivníkem je přitom AMC, o kterém se už nějakou dobu špitá, že je až po uši v dluzích.

Pokud celá situace nebude dál eskalovat, dříve nebo později si (už bez roušek) sednou zainteresované strany k jednacímu stolu a na něčem rozumném se jistě domluví. Ostatně jako vždy. Pokud by však kinaři opravdu začali tahat za jeden provaz a Universaly by svou drzostí napodobila i další studia, bylo by zle. Doposud se tak neděje, protože přes nějaké to zrušení premiéry (Warneři odpískali premiéru Scoob v kinech a vypustí ho příští měsíc pouze na VOD) se Hollywood i do budoucna hodlá spoléhat na kina. Včetně Universalu.

---

Poznámka pod čarou: Do diskuze nám napište, jestli si myslíte že dojde na slova proroků a časem si svoji síť kin založí i Netflix. Byť jsem v článku zmiňoval ten "dekret" z roku 1948, dnes už se na takové oddělovaní „zábavní moci“ zase tak nehraje – byť by rozjetí nové sítě kin samozřejmě byla logistická noční můra. Na úplný závěr potom jenom dodám, že u nás žádné takové "zákonné" rozdělení distributorů a kinařů neplatí, nedejbože aby bylo vlastnictví obou zakázané. Jinak by asi těžko mohl provozovatel kin Cinestar a lokální distributor Falcon patřit pod jednoho vlastníka.