10. Senna (2010, r. Asif Kapadia)
Dokumentární game-changer. Ne že by šlo o dílo formálně revoluční, třeba tak jako o dekádu dřív buřičské snímky Michaela Mooorea, ale energie jakou vybavil Sennu Asif Kapadia do velké míry napomohla tomu, že éter najednou zahltila spousta strhujících dokumentárních filmů a seriálů o zásadních osobnostech nejen ze sportovního prostředí. Jasně, možná jsou až příliš hladké a příliš zpříma míří pod kůži diváků… ale u většiny z nich právě díky tomu vydrží v paměti výrazně dýl než jen jednu sezónu. 

Samozřejmě ze mě mluví i náklonnost k Ayrtonu Sennovi, jemuž jsem držel palce ještě v době, kdy to byly spíš palečky. A pak byl smutný, když mi naše italská známá lakonicky oznámila „Senna – kaput!“… Tenhle portrét mě ale uhranul ukázkou toho, jak strhujícím způsobem lze sestříhat archivní záběry. A jak dechberoucí, napínavý i dramaticky huňatý může být návrat do stokrát prozkoumaných končin omletých televizí. Kdo ví, jestli bychom se - nebýt Senny - dočkali v tak parádní podobě všech těch Maradonů, Pásek z Nagana anebo The Last Dance. Moc tomu vlastně nevěřím. 

9. Příchozí (2016, r. Denis Villeneuve)
Už ta úvodní sekvence, která ždíme teskné tóny Maxe Richtera do absolutního emotivního vyčerpání, je dokonalou předzvěstí toho, jak vyspělý snímek na vás otevře náruč. Villeneuvův sci-fi palindrom, který filozofuje nad tím, jak by mohla proběhnout kontaktáž mezi mimozemskou civilizací a lidskou rasou, je, domnívám se, nejlepším vystižením rukopisu svého režiséra, téhle rising star uplynulé dekády, která v rychlém sledu naservírovala Zmizení, Nepřítele, sequel Blade Runner i Sicario a chystala se nás oslnit Dunou. 

Dokonalý design jak kulis a artefaktů, tak i zvukové stopy, hutná atmosféra a víra v diváckou trpělivost, která ustojí i to, že se nebudou vršit jen atrakce v rychlém tempu, to jsou stěžejní prvky Villeneuvova zde tak skvěle fungujícího rukopisu. A taky absolutní důvěra v mistrovství špičkových kameramanů, jímž tentokrát nebyl Roger Deakins, ale talentovaný Bradford Young. Příchozí jsou rafinovaným sci-fi, jež se nebojí motat hlavu novým vnímáním času i prostoru, jejich působivost ale těží hlavně z hlubokého ponoru do srdce i duše hlavní hrdinky. A díky téhle intimní rovině jde při všech těch manévrech vrtulníků a podivných vetřelčích elips o film až dojemně křehký.

8. Blok 99 (2017, r. S. Craig Zahler)
Je-li Villeneuve skokanem dekády, jejím nejvýraznějším objevem je S. Craig Zahler (vynikající jsou i jeho Kosti a skalp a Na špatné straně). Nekompromisní autor zvládá násilím šokovat i v éře po Scorsesem a Tarantinovi, což by z něj samo o sobě ještě zásadní postavu nedělalo, pokud by ale ty fyzicky vrcholně nepříjemné vize nebyly vpleteny do velmi působivých příběhů. 

Blok 99 jako film o trestanci, který se chce „prošlapat“ k záchraně své manželky a dcery, je tělesně bolavou podívanou, v níž jako divák doslova ucítíte každé křupnutí kosti a prasknutí lebky. Těžko si vybavit razantnější kriminálku. Divák jí musí procházet s hlavou věčně vztyčenou po boku zabijáckého dubu Vince Vaughna... a neuhne se a nepoleví. Je to neotesaná podívaná, s hromotluckým řešeními i východisky, ale právě v tom spočívá její výjimečnost a síla. 

7. Zátah (2011, r. Gareth Evans)
A ještě jeden těžce fyzickej zážitek. Ne tak emočně mrazivý, víc uzpůsoben k neutrálnímu kochání, kdy nemusíte trnout nad osudem hlavního hrdiny, protože moc dobře tušíte, že se prokope ke štěstí… přesto v mnoha aspektech ještě intenzivnější. Raid je videoherně koncipovanou rubačkou, kde se po levelech prochází jeden věžák a na každé úrovni se kosí nová várka padouchů předem voleným způsobem. Krochnami, mačetami, růčo nebo dva na jednoho. Pokaždé ale s maximálním nasazením. 

A pochopitelně i s absolutní řemeslnou kvalitou. Iko Uwais tu táhne totální akční rachotu, v níž ansámbl špičkových spolubijců, kaskadérů, choreografů a zručných jedinců za kamerami tlačí materiál k vrcholným ukázkám bojového umění z ranku Fist of Legend a Ong-bak. Žánrová šleha je nadupaným a ďábelsky dravou podívanou, která naplno kope fakt do poslední minuty a posledního dechu. Masakr.