Saw: Hra o přežití, r. James Wan, 2004
Když Jamesi Wanovi na základě pětiminutového kraťasu přistál na stole milion dolarů a možnost natočit Saw, asi nikdo nemohl tušit, že je to začátek (prozatím) osmidílné série filmů, která si po celém světě přijde na necelou miliardu dolarů jenom z kin. Ale stalo se a byť je kvalita sequelů značně rozkolísaná, první díl je dodnes pokládaný za jeden z nejlepších hororů nového tisíciletí. James Wan před patnácti lety na jedničku zrealizoval jednoduchý koncept o dvou nebožácích, které do své pasti lapí tajemný Jigsaw a oni se musí rozhodnout, co vše jsou ochotní udělat pro přežití. Hororové fanjšmekry libující si v italských žánrovkách samozřejmě nemohla šokovat míra násilí, ale ti ostatní měli čelist až na zemi při sledování nekompromisních pastiček, jenom aby se jim na závěr rozhostil na tváři blažený úsměv, protože je režisér zase jednou pořádně doběhl. Za zmínku ještě stojí, že ve filmu debutoval velký kamarád Wana, Leigh Whannell. Ten spolu s ním napsal i scénář a jistě pochytil i nějaké to režijní moudro, které naplno zužitkoval při režii chváleného Neviditelného. Uvidíme, jestli na kvality jedničky naváže nedávno odložené volné pokračování s Chrisem Rockem Spirála strachu: Saw pokračuje. (TedGeorge)

Mlha, r. Frank Darabont, 2007
A kámoši jak hrom, jsou Darabont a King. Režisér, kterého kvůli Vykoupení z věznice Shawshank a Zelené míli miloval snad úplně každý fanoušek filmu, se rozhodnul vstoupit do řeky s názvem „Filmové adaptace známých novel Stephena Kinga“ i potřetí a divákům naservíroval filmovou adaptaci hororové Mlhy. V ní je nesourodá skupinka nakupujících uvězněna podivným mlžným fenoménem v supermarketu, a kromě monster venku je trápí i lidské zlo uvnitř, které probouzí zoufalé situace v každém z nás. Dnes už si asi málokdo vzpomene na jednotlivé „fatality“ a dějové zákruty filmu, který se naprostou většinu času soustředí pouze na pár stovek metrů čtverečních daného obchodu a jeho parkoviště. Snad každý si však velmi dobře vybaví nekompromisní závěr, jenž mi před lety naprosto vyrazil dech. A nebyl jsem sám. Darabont se totiž rozhodnul upravit závěr knihy a místo relativně nadějného konce dopřál našim hrdinům jeden z nejdrsnějších a nejdepresivnějších závěrů všech dob. To se samozřejmě neobešlo bez jisté kontroverze (diváci na to vážně nebyli připravení), ale já jsem byl naprosto nadšený. Zkuste si teď vzpomenout, kdy naposledy se v hollywoodské adaptaci knihy upravoval konec, protože ten knižní byl příliš „hodný a nadějný“? (TedGeorge)

The Divide, r. Xavier Gens, 2011
Řekněme si to na rovinu, kvalitních filmů s post-apo tématikou není nikdy dost. A když tenhle žánr vezme do ruky Xaviera Gens, z jehož brutální Hranice smrti se oklepáváme dodnes, asi vás napadne, že The Divide nebude jen další limonádka o tom, kterak to hrstka přeživších nandala několika zombíkům, dala si pivo a byla to děsná legrace. Kdepak. Jakmile v The Divide dopadne první atomovka a parta náhodných lidí skončí uzavřená v podzemním krytu, začíná poctivé peklo. S přibývajícími dny se bortí společenské konvence i normy, dochází jídlo, trpí hygiena. Tam, kde lidem totálně hrábne a dostanou se na druhou stranu, kde už neexistují vůbec žádná pravidla, tam se The Divide teprve rozjíždí. Na frak dává vám i hercům a jde poměrně daleko za hranici toho, co je v Hollywoodu normální a snesitelné. Michaela Biehna jste od prvního Terminátora a Vetřelců neviděli v lepší roli, Rosanna Arquette šla ale ještě dál a těžko si představit, co jí za tuhle roli všechno slíbili. Zážitek pro otrlé a skvělá sociální sonda, která nakukuje ne za jeden, ale hned za další tři rohy ve vývoji postav v extrémních podmínkách. Kdo vydrží, nebude litovat. (k0c0ur)

The Bar, r. Álex de la Iglesia, 2017
Že ve Španělsku horory umí, to víme už dlouho. A že umí i divné filmy, to taky není žádná novinka. The Bar si bere něco z obojího a výsledkem je hodně podivná a hodně zajímavá podívaná. V mrňavém baru uprostřed Madridu se sejde pár lidí, kteří spolu nemají nic společného. Mladá dívka se chystá na rande, stárnoucí pán si domlouvá přes telefon byznys, prodavač nasazuje umělé úsměvy a místní magor se chová jako magor. Jenže pak zazní výstřel a před vchodem leží na zemi mrtvola. A když se bar pokusí jeden z hrdinů opustit, zazní další výstřel. Ale to není to nejhorší. Mnohem větší problém je, že obě mrtvoly najednou beze stopy zmizí, přestanou fungovat telefony a v televizi o střelbě nepadne ani slovo. Co se sakra venku děje? To nikdo neví, ale všichni teď musí vymyslet, jak se dostat do bezpečí a táhnout za jeden provaz. A rychle se ukáže, že to druhé jim moc nejde. The Bar je kombinací vyhroceného thrilleru s hororovými prvky, kde si jdou hrdinové v uzavřeném prostoru tvrdě po krku, a hodně bizarní komedie. Takže vedle napínavých scén se těšte i na momenty, které jsou ve své šílenosti a zvrácenosti regulérně legrační. A přitom z nich pořád hodně slušně mrazí. A v baru už si asi nebudete sedat k prosklené výloze. (Mr. Hlad)

Pokud vám ve výčtu filmů něco chybí, podívejte se na první a druhou část článku. Třeba budou tam. A jestli ne, klidně se pochlubte v diskusi, co byste doporučili vy.