Bůh masakru, r. Roman Polanski, 2011
Divadelní hra Bůh masakru, kterou napsala Yasmina Reza, se odehrává v jednom jediném bytě. A když se Roman Polanski rozhodl natočit její filmovou verzi, tak si s ním taky vystačil. A ono vlastně není potřeba nic dalšího. Longstreetovi pozvou na návštěvu manžele Cowanovi, aby si vyříkali jednu takovou nepříjemnou věc. Malý Zachary Cowan totiž praštil Ethana Longstreeta klackem. Tak už to bývá, když kluci blbnou, ale společenské normy si žádají, aby si to vyříkali i rodiče. V klidu, civilizovaně, trošku s nadhledem a spoustou falešných úsměvů. Takový je plán i pro tuhle situaci, jenže brzy se to všechno malinko přiostří a Cowanovi a Longstreetovi najednou neřeší rvačku svých synů, ale své vlastní problémy, maloměstská traumata a dlouho skrývané křivdy. Rodina proti rodině? Ani náhodou, tady se bude sakra rychle měnit, kdo stojí na čí straně a po krku si půjdou i manželé, kteří se dlouhá léta snaží před světem předstírat, jak je zrovna to jejich soužití bezchybné. A je to stejně směšné, jako tragické. Jo a taky parádně zahrané, protože Polanski zlákal Kate Winslet, Christopza Waltze, Jodie Foster a Johna C. Reillyho. (Mr. Hlad)

Room, r. Lenny Abrahamson, 2015
Když se objevily v novinách titulky o jistém rakouském sklepě a panu Fritzlovi, mnozí si jistě říkali, že podobné peklo si lze jen stěží představit. Kdo četl předlohu Room, ten možná tušil, kdo viděl film, ten se alespoň na dvě hodiny propadnul do úzkého světa rámovaného čtyřmi stěnami. Parádní výkon Brie Larson a především malého Jacoba Tremblaye bere dech už v úvodní montáži, která naznačí, že tohle není krátkodobá samotka, ale běh na dlouhou trať. Vynalézavost hlavní postavy, díky níž je zamčený zahradní domek několik let snesitelným vězením, tu stojí vedle thrillerových okamžiků, během nichž Starý Jack přichází na pravidelné kontroly. Během tohoto filmu vám bude mnohokrát nepříjemně po těle i po duši. A uvědomíte si, že jakkoliv malý byt nebo pokoj, který momentálně obýváte, je vlastně docela požehnáním. Stejně jako možnost z něj svobodně, i když momentálně v poněkud omezené míře, vylétnout do okolního světa. (imf)

Ulice Cloverfield 10, r. Dan Trachtenberg, 2016
Vychytralá podívaná ze světa Cloverfildu zkusila podobnou taktiku jako předchozí Monstrum. Ulice Cloverfield 10 totiž vznikala pod úplně jiným názvem, ale přesto se před premiérou prokeclo, že se bude odehrávat ve stejném světě jako sci-fi J.J. Abramse a Matta Reevese, kde New York decimovalo obří monstrum. V kině se ovšem ukázalo, že půjde o mnohem komornější podívanou, která si většinu času vystačí s jedním bunkrem, vyděšenou Mary Elizabeth Winstead, podezřelým Johnem Gallagherem Jr. a John Goodmanem, jenž tu dostal jednu z nejlepších rolí své kariéry. A taky možnost předvést svůj široký herecký rejstřík, protože jednu chvíli se tu tváří jako dobromyslný obtloustlý strejda, jen aby z něj o pár scén později byl děsivý psychopat. A nedá se kam utéct. I kdybychom si odmysleli poslední dvacetiminutovku, která z Ulice Cloverfield 10 dělá trošku jinou podívanou (a zdaleka ne tak komorní), většinu času jde o klaustrofobický trhiller se skvěle budovaným napětím, zajímavými postavami a několika vyloženě šokujícími scénami. Thrillerová lahůdka. (Mr. Hlad)

Naprostí cizinci, r. Paolo Genovese, 2016
Spousta lidí se bez mobilu cítí jako bez ruky, o fenoménu závislosti na sociálních sítích se netřeba rozepisovat. Naprostí cizinci se v roce 2016 rozhodli odpovědět na otázku, co by se stalo, kdyby naše soukromé světy, tak pevně uzavřené v kovových obalech, byly najednou veřejné. Parta lidí se sejde na večeři, každý účastník položí doprostřed stolu svůj mobilní telefon a společně se dohodnou, že veškerá volání, sms a zprávy z messengerů půjdou nahlas přímo do éteru. Opravdu nikdo nemá žádná tajemství, jak se snaží ostatním tvrdit? Vtipná a skvěle napsaná jednohubka od jednoho stolu mistrně shrnuje, jakou moc nám telefony dávají k tvorbě našich paralelních světů a jak bezelstně jim všechno svěřujeme. Zároveň proplétá vztahy všech zúčastněných do bizarního příběhového klubka, které sice chvílemi působí trochu vychtěné (každý zúčastněný musí mít za každou cenu nějaké tajemství), ale nikdy nepřestane nudit a napínat. Film ve filmových kuloárech zarezonoval natolik, že už si vysloužil celých pět remaků, a to prosím během pouhých tří let. No neberte to. (k0c0ur)