Každým rokem se čím dál tím hlasitěji ozývají stesky diváků, že je těch sequelů prostě moc. Poslední týdny to při pohledu na mizerné tržby vypadalo, že Hollywood se svým přístupem známým jako: „Když něco funguje, nabídneme to lidem znovu v bleděmodrém“ konečně narazil. Godzilla II, X-Men: Dark Phoenix, Muži v černém: Globální hrozba – to všechno jsou premiéry z posledních týdnů, které v multiplexech pohořely a donutí studia odepisovat desítky milionů dolarů. Ne, nezapomínám na pokračování Tajného života mazlíčků, ale to si blíže proklepneme až v následujících odstavcích.

Při pohledu na očekávaný tržební uragán, jenž v kinech už za pár dní rozpoutá další sequel Příběhu hraček, se nabízí otázka, jestli je to opravdu jen o těch pokračováních. Hollywoodskému byznysu zaslíbený web Deadline cituje nejmenovaného insidera, který současný sled blockbusterových failů v kinech komentuje následovně: „Nemyslím si, že jsou nízké tržby z posledních týdnů příznakem pokročilé sequelitidy. Je to jednoduché – všechny ty filmy byly prostě špatné. Když lidem nabídnete špatný film, nepřijdou. Natočte dobrý film a lidé se v kinech ukáží. Bez ohledu na to, že je to pokračování.“

Zní to jednoduše, že? Dobrý film = dobré tržby a zapomeňte na zbytek. V případě Příběhu hraček 4 bude tato teze, která nebere v potaz Krále Artuše a pár dalších skvělých propadáků, bezesporu platit. První recenze hovoří o výborném (sem tam dokonce o nejlepším!) pokračování slavného animáku. Na RottenTomatoes je průměrný rating 8,5/10 a tržební kecalové v návaznosti na parádní předprodeje lákají na americký otvírák 160–200 mega (a dalších 100–130 milionů z první várky ostatních zemí). Co na tom, že z Číny kápne za první víkend jenom nějakých 15–20 mega. Na pixarovky se v zemi s Velkou a dlouhou zdí nikdy nechodilo a moje oblíbené Coco budiž úspěšnou výjimkou z pravidla.

Na tomto místě vám asi neřeknu žádnou novinku, když napíšu, že ta miliarda vážně visí ve vzduchu a animák by musel následující týdny zkolabovat v jak hračkám zaslíbené Americe, tak ve Velké Británii a Japonsku. Tam se totiž Buzz, Woody a další minule dočkali více než 100 milionů babek a bylo by velmi překvapivé, kdyby tomu tentokrát bylo jinak. Nemluvě o Německu (tam bude premiéra až 15. srpna!), Francii a dalších evropských zemích, kde je každá pixarovka velkou událostí.

Tržby filmů ze série Toy Story

Pojďme si probrat ty schválně opomenuté Mazlíčky. Ti v kinech odstartovali před dvěma týdny a bylo z toho podvyživených 46 milionů. Pejsci a kočičky chovající se jako zlobivé děti přitom chtěli alespoň 70, když už ne těch 104 milionů, jež v roce 2016 sesbírala překvapivě úspěšná jednička. Mazlíčky 2 jsem nezařadil mezi propadáky zmiňované v prvním odstavci především z toho důvodu, že se podařilo udržet rozpočet na relativně rozumných 80 milionech a očekávaných 400–500 milionů celosvětově pokryje Universalům a jejich filiálce Illumination náklady na rozpočet, reklamu a půl milionů Starbucks kafí, které při té mravenčí práci museli animátoři spořádat. Jenom z toho holt nebude ta další velká animáková značka.

Bývalo pravidlem, že právě sequely animovaných filmů jsou tou největší možnou hollywoodskou jistotou, ale právě Mazlíčci jsou již druhým letošním případem, který tuto tezi rozporuje. Tím prvním bylo pokračování LEGO Příběhu, které už na začátku února potkalo velké a nečekané selhání. Co mají hláškující Chris Pratt a Kevin Hart společného? Nedostatečně zajímavou zápletku, nic moc trailery, celkově ne zrovna povedenou reklamní kampaň a především přesycenost trhu zbytečně budovanými vesmíry. Především první LEGO byla svěží jednohubka, která se vážně nemusela dočkat všech těch útrpných spin-offů a úplně zbytečného sequelu.

Jaký to rozdíl oproti Disneymu, který sice jednou za čas zkazí Louskáčka nebo Dumba, ale ve většině případů naprosto dominuje. Jím budované značky se vyznačují precizními reklamními kampaněmi, chytře dávkovanými informacemi a především onou kvalitou, která tolik chyběla dvojkám LEGA a Mazlíčků. To bude bezesporu platit i o (nejenom dětmi) toužebně vyhlíženém Ledovém království 2, které se do multiplexů podívá na konci letošního podzimu.

Elsa s Annou se podle prvních upoutávek vrátí v sympatickém dobrodružném filmu, který před pár měsíci nejenom imfa překvapil docela odvážným (a překvapivě málo dětským) teaserem a relativně čerstvý trailer dobrý rozjezd jen potvrdil. Právě tohle je jeden z těch animovaných sequelů, které dávají smysl nejen hamižným studiovým mogulům, ale i vybíravým divákům. Nemluvě o tom, že prodeje DVD, Blu-rayů, penálů, školních tašek a mončičáků trhaly a doposud trhají všechny merchandisingové rekordy.

Kromě Lvího krále, který se mi mezi řešené filmy příliš nehodí (a snad se dočká i samostatného rozebrání), musím na tomto místě zmínit Zlobu: Královnu všeho zlého. Právě tady se podle mého názoru dočká Disney jednoho z těch vzácných zklamání. Angelinu Jolie s rohy má totiž na penálech minimum děcek a pokračování mi dává asi stejný smysl jako prohloubení příběhu Lovce chránícího Sněhurku - a popohnání premiéry o sedm měsíců dopředu (většinou to bývá naopak) na letošní říjen bude dost možná hřebíčkem do rakve jedné z těch zbrusu nových a zbytečných sérií.

To však bude jen takové plácnutí do vody, které nijak nezmění dominanci Disneyho vlastnícího Pixary, Marvely, Hvězdné války a bezednou knihovnu slavných rodinných filmů, které se mohou znovu a znovu adaptovat jak v hrané, tak i v animované podobě. Myšákovo mistrovství na čím dál rozoranějším hollywoodském poli pak hezky ilustruje ještě jedna věc, kvůli níž se vydám na malou odbočku...

Vzpomínáte si na první trailery, které nudily a štvaly i ty největší fanoušky skákající lampičky? Zlé jazyky tvrdily, že bezesporu ambiciózní pokračování nejslavnější pixarovské značky připomíná béčkový animák Kouzelný park z dílny Paramountu. Jenomže pak se Pixar nechal slyšet, že si se sequely dá do budoucna pokoj a soustředí se na originální projekty (Frčíme!).

Americké tržby všech pixarovek

Zároveň se povedlo naplno vytěžit momentum Keanu Reevese, který je poslední týdny a měsíce úplně všude a jeho Duke Kaboom je prý nezapomenutelný. Následovaly první výkřiky na blogíscích šťastných prvodiváků, a hned potom i ty recenze vychvalující animák až do nebe. Kdepak, i přes drobné zaklopýtnutí to má Disney pořád pevně v rukách a já jsem málem zapomněl na můj odhad tržeb. V zámoří se podle mého názoru půjde po 170 milionovém otvíráku někam k 500 milionům a svět přidá dalších 600 míčů. Souhlasíte s celosvětovými tržbami končícími u hranice 1,1 miliardy, nebo se ještě příliš držím při zemi?

Co dodat na závěr? Statistika nuda je, má však cenné údaje. Diváků v kinech neubývá. Jenom s čím dál tím větší intenzitou chodí na čím dál tím menší počet premiér. Sequely z posledních týdnů sice symbolizují marast nechtěných a nepovedených blockbusterů, ale Příběh hraček už za pár dnů ukáže, že ne všechna pokračování patří do stejného koše. Ostatním hollywoodským hráčům, kteří poslední týdny tratí miliony dolarů, nezbude než smutně koukat, jak jim Disney zase jednou vypálil rybník a tržební kecal si odškrtne další (skoro až povinnou) miliardu. Věřte tomu nebo ne, ale bude mít pořadové číslo čtyřicet!

---

Vytáhni v hospodě: Po čtyřiadvaceti letech bude čtvrtý Příběh hraček první pixarovkou, která se v kinech neuvede krátkým filmem. Počítáte správně, tou jedinou dosavadní výjimkou byl první Příběh hraček. Že by to opravdu symbolizovalo konec jedné dlouhé pixarovské kapitoly?