11. Netflix nám krade potěšení z velkého plátna

Kdybych teď měl sestavit mojí TOP 5 nejočekávanějších filmů zbytku roku, bude zastoupena Roma režiséra Alfonsa Cuaróna a historický Outlaw King s Chrisem Pinem. Co mají tyhle filmy společného? Nedočkáme se jich v kinech a mě to prostě strašně štve. Zvlášť když si čtu první dojmy z festivalových Benátek a Toronta, které přesvědčivě lákají na velké pecky. Místo nezapomenutelného zážitku z obřího plátna si bijáky pustíme doma v televizi, nebo na počítači. Ti největší zoufalci film uvidí na mobilu a já jsem si právě vzpomněl na deset let starou vizi Jona Stewarta. Na jednu stranu chápu optimisty, kteří argumentují tím, že Netflix dává peníze nadějným projektům, na které studia nemají dostatek chechtáků. Na stranu druhou …

… tohle prostě chci vidět v kině, a pokud si mám pomalu začít zvykat na to, že bude v budoucnu každý třetí zajímavý film bojkovat distribuci v kinech, tak mě to opravdu hodně moc vadí! Že zbytečně sýčkuji a jedná se jenom o výjimky? V tom případě si vzpomeňte na chystaný mafiánský opus Martina Scorseseho známý jako The Irishman a modlete se, aby se Netflix alespoň v tomto případě podělil o práva ve světě s kinaři. 

P.S. Outlaw King měl rozpočet 120 mega a podle prvních reakcí z Toronta je to vážně neuvěřitelná pecka. Docela by mě zajímalo, jaký vliv na tento recenzentský hype měl fakt, že to pisálci viděli na velkém plátně. Už jsem říkal, že mě ti dotyční šťastní recenzenti také se_ou?

10. Plešouni chystají změny

Oscaři se poslední roky potýkají se ztrátou sledovanosti. Lid obecný sice nejznámější filmové ceny pořád zajímají, ale místo koukání na 5 hodin dlouhý (7 jestli počítáte i červený koberec) přímý přenos si raději další den na Youtube pustí sestřih toho nejzajímavějšího. Nebo čtou Civalův MovieZone on-line report a něco u toho mastí. Akademie tedy začíná bláznit a první produkt jejich šílenství je tady: Předávání plešounů by mohlo zařadit novou kategorii s nepřeložitelným názvem: „Outstanding achievement in popular film“. Poslední zprávy sice říkají, že nás tahle kategorie příští rok ještě nečeká, ale je naprosto jasné, kam vane vítr.

To však není vše. Akademie potichu přiznala, že kategorie jako zvuk, střih atd. zajímají jenom menšinu diváků a hodlá je v budoucnu předávat v komerčních přestávkách. Následně se televizním divákům pustí krátký sestřih z toho, co se mimo záběr semlelo a jede se dál. Díky tomu by se prý měl přenos zkrátit někam ke třem hodinám. Což o to – předávání zlatých sošek bylo a vždycky příliš dlouhé, ale právě tenhle způsob krácení mi přijde trochu nešťastný. Jednak by v ideálním světě měly být populární filmy zároveň ty nejlepší (řekl tu někdo Titanic nebo Temný rytíř?) a jednak se ty tisíce profíků v pozadí staví ještě o stupeň níž, než tomu bylo dosud. Mně je jich trochu líto a raději bych v přenosu ubral na pokaždé trapných muzikálových číslech z Disneyho pohádek.

9. Hollywood dlabe na DVD a Blu-ray

Všichni asi dobře víte, že situace s domácími nosiči není zrovna růžová. Blu-raye bohužel nenahradily DVD. Stříbrný kotouč místo toho „znemožnilo“ streamování a s nadějemi prodávané „hádé – čtyři ká“ se čím dál více stává okrajovou záležitostí pro sběratele. Hollywood jako by se s každým rokem klesajícími příjmy z kotoučů určených pro domácí konzumenty smířil a nesnaží se s trendem nic dělat. Takže zapomeňte na exkluzivní dvouhodinové dokumenty dostupné pouze na domácích nosičích. Zapomeňte na kdysi tak populární režisérské verze filmů, které učinily z koupě každého druhého filmu Jamese Camerona, Ridleyho Scotta a dalších naprostou nutnost. Zapomeňte na čtyři kvalitní komentáře doprovázející puštěný biják.

Když už ten Blu-ray náhodou bonusy má, tak jsou to často jenom desítky nicneříkajících „fičurek“, které se pár hodin po vydání nosiče objeví na Youtube. Samozřejmě to tak není pokaždé a každý si jistě vzpomenete na několik případů z blízké minulosti, kdy ta placka byla vyloženě vymazlená. Ve většině případů však chybí ty slavné „exkluzivitky“, a tenhle trend mi vůbec není po chuti. Situace na našem malém trhu je potom logicky ještě o řád horší než v Americe. Počkejme si 15 let. Po vzoru elpíček se třeba Blu-ray vrátí do módy a Steelbooky přestanou ztrácet na hodnotě. Do té doby jsme však odsouzeni sledovat pomalý zánik oblíbené kratochvíle každého správného filmového fanouška v přímém přenosu. Něco mi říká, že to bude v dokumentární podobě brzo vysílat Netflix.