Nehodlám zpochybňovat své sympatie k medvědovitým šelmám. Už jako batole jsem sledovala bílé lední, hnědé huňáče i černobílé pandy a v zoo mě násilím odtrhávali od skla. I tenhle animovaný, obézní, nemotorný exemplář je mi veskrze sympatický. Jen jeho příběh je příliš doslovný a přímočarý na to, aby onen shrekovský humor loser zevluje, loser ruluje vydržel na plné pecky požehnanou stopáž. Opakující se vzorec vtipů v Pandě nikdy nedojde na onu somnabulní hranici, akční scény kung-fu maniaky neurazí do té míry, že by šli jako jeden muž nakopat hlavounům z DreamWorks pozadí, nicméně stavbou příliš jednoduchou Pandu chápu jako příjemnou a mravoučnou potravu na jedno použití pro děcka kolem deseti, při nichž se dospělý doprovod nebude ošívat příliš často. A pandy stejně žerou bambus. A ano, přidávám se k chlapcům pode mnou- pro mě nejenže nedosahuje kvalit nejlepších pixarovek, ale třeba i takový Surf Up strčí tohoto zarputilého Otesánka hravě do kapsy.
60%
reagovat
|