Sum of All Fears je určitě v pohodě film, ale přijde mi úsměvně názorné, jak moc se necháváme ovlivnit tím, kdy jsme daný snímek viděli. V sedmnácti je všechno nové pecka (a všechno z minulé dekády či víc naopak těžce o ničem), ve třiceti jsme všechno nové viděli desetkrát, ok ale nuda, a ve čtyřiceti by takovému filmu člověk dal otrávené slabší tři z pěti. Potvrdilo to i předposlední liveko, kde se na můj dotaz hromadně ohrnovaly nosy nad osmdesátkovou produkcí Soukupa, přitom pro Husákovy děti to prostě byly generační výpovědi a pecky jako kráva. Jenže lidi, kteří dospívali na přelomu milénia, spíš klidně přimhouří oči nad různejma Dagmarama a Poldama, který jsou přitom o dva levely prázdnější a tupější, a nad takovým Sám doma přihoňujou dodneška :) Jako bacha, neříkám, že to nechápu, ale přijde mi to fakt lame, jak to každá generace furt dokola takhle má(me). 

Vlastne slusny komorni thriller s jednou velkou scenou, ktera pokud o ni nevite, zapusobi ohromne i po letech.

Viděl jsem to jen jednou kdysi dávno a vůbec mě to neohromilo. Budu se na to muset podívat znova. Hon na ponorku můžu kdykoliv.

Mám ten film hodně rád. Nejvíc asi scénu s bombou na stadionu, z toho pokaždé mrazí.

Joo, je to super!  Davam pravidelne a skoda ze se Robinsonova kariera uz pak nikam nehnula (jeho dalsi film mel byt Iron Man pro New Line).

Jinak vtipny cist nektery dobovy komenty na csfd, i od "top" uzivatelu, kde tam neni nouze o 2* a neco v duchu "dalsi akcni volovina s Affleckem", i kdyz akce tam v podstate absentuje. Se fakt neskutecne naskakovalo na bandwagony...