Já psal hlavně o nutnosti (a neschopnosti) kompromisu - každý má nějaké pořadí priorit a měl by být schopný soustředit se na ty hlavní, ty prosazovat první řadě, být schopný ustoupit a dát do pozadí ty méně důležité ve prospěch těch zásadních. Ne zradit svá přesvědčení, ale smířit se s tím (a tohle by měl být common sense) že politika je hlavně o hledání společné půdy pro co největší část lidí.
Speciálně když je evidentní že ten minoritní problém velkou část lidí extrémně triggeruje, což je právě případ toho nejprogresivnějšího woke hnutí, obzvlášť v Evropě zas třeba silného tlačení green dealu a za Angely Merkelové nezřízené imigrace - k čemu je dobré mít dobrý pocit z toho že jsme morálně nejvíc na výši když pak u voličské základny začnou dostávat na prdel samotné základy demokracie a k moci rostou vyloženě neofašisté. Takže jak říkáš, přitáhnout otěže, a výrazně a veřejně se distancovat od těch extrémů.
reaguje na:
Kostěj
reagovat
|