Bone Tomahawk 

Znesiem veľa, ale  Banderovské "hrátky" s chlapcom obaleným senom, decká hodené do studne a umlčanie plačúceho dieťaťa sekerou bol proste level krutosti , pri ktorých som  len v šoku sedel a  tupo civel na telku. 
Keď som chvíľu na to všade počul "sláva ukrajine" behal mi nepríjemný mráz po chrbte.
A behá mi do dnes. 

Ad Dogma, tohle na mě nedávno vyskočilo  link
Nový blučko bude fajn, snad to vyjde v širokým nákladu.

Ano, X-Meni mají toto poselství, bez ohledu na to, jak se lišíš od davů kolem sebe, vždy si můžeš najít své místo. A mnoho podobného. Ale je dané originální látkou, nikoliv požadavky kladenými na filmaře. Své do toho přidal i Bryan Singer, zásluhou své vlastní životní zkušenosti.

A tady i dlí jeden z rozdílů. Toto poselství není nadsazené nad původní myšlenky materiálů, nepřepisuje je. Ale na mém příkladu, Nadace, je to naopak. Nadace má vlastní myšlenky, vlastní intelektuální přínos, ten je však v seriálu upozaděn nebo přímo zapomenut ve prospěch prosazování wokeness.

Víš, tady je i bod, ve kterém s tebou zásadně nesouhlasím. Filmy nikdy nebyly pouze generickou zábavou, přinejmenším o nic víc než dnes, jenom většina filmů přinášela ruznorodost myšlenek a poselství (spíš za dva dny zapomenu o čem byly dnešní filmy, než u těch starých a není to jen tím, že jsou tu se mnou déle). Dnes, bez ohledu na to, s čím které dílo přichází nesmí scházet povinná woke agitka. Pro uživatele Do-od je to to stejné jako dřív, pro mně ne. Nemůžu vědět, co ve mně vidí, ale kdybych měl tipovat, tak nejspíš rasistu, šovinistu a kdoví jakého istu a tak i na mně reaguje. Holt různé názory na věc, nic víc.

A jen pro tvou představu, já jsem v devadesátkách vyrostl na sledování Star Treku, především Nové Generace. Takřka každá epizoda měla nějakou propagovanou ideu. Oceňuji, když mně film (seriál, kniha...) osloví z hlediska své chytrosti a donutí mně přemýšlet. Dnes už se nemusím ani snažit.

Vzpomněl bych i na víc věcí a některé tu i padly, ale tohle bylo první, co mi v hlavě vyskočilo.

Jak ti to říct... Před dvaceti lety jsem v pubertě a hlavně v rané dospělosti toužil po nějakém superhrdinském filmu, s jehož hlavním hrdinou nebo aspoň vedlejší postavou bych mohl nějakým způsobem souznít. To bylo tenkrát u prvních dvou X-Men filmů, které měly jasné poselství - jsi výjimečný člověk a tvoje odlišnost je přínosem pro celou společnost. Dnes aby takové superhrdinské filmy člověk pohledal. Nejsou, snad s výjimkou Eternals. Proto nechápu, na co si vlastně stěžuješ. Tebe se to nijak netýká, ale z nějakého neznámého důvodu chceš, aby takové filmy byly jen generickou zábavou, na kterou za dva dny zapomeneš. 

Kdybych v pubertě viděl všechny ty Srdcerváče, Love, Simon, Love, Victor, Jako kůl v plotě a další, které mají právě ono poselství z prvních dvou X-Men filmů, možná bych měl už tenkrát větší sebevědomí. Jestli ti takové filmy a seriály vadí, tak mám pro tebe jednoduchou radu: Nekoukej se na ně, není to povinné. 

Však ti ten věcný protiargument zrovna napsal. "Filmy měly odjakživa poselství."

Psal jsem, že poselství tam nejspíš bylo vždycky.

Přiznal jsem, že v některých případech jsem nebyl a nejsem objektivní.

Napsal jsem konkrétní výtku a samozřejmě si rád poslechnu věcný protiargument. Pokud ti ale stačí hodit mi palec dolů a zaškatulkovat si mně jako hatera, pak asi diskuze nemá smysl.

...ehm, navzdory tomu, že popisek téma týdne nemá se samotným videem z odkazu až tolik společného, naprosto souhlasím prakticky se vším řečeným.

Ale pokud bych měl něco zdůraznit nade vše ostatní, také mi chybí doby, kdy jsme o filmech a seriálech mohli debatovat bez toho, abychom svůj názor na ně nemuseli zároveň ladit s případným poselstvím, které dané dílo propaguje. Nebo kdy nebyl tvůrčí proces filmové a  seriálové zábavy podmíněn politickým sdělením (i když nejspíš byl vždycky, byť možná ne tak viditelně).

Možná se v tom někteří také najdou, ale já určitě některé filmy nebo seriály odsoudil dřív, než jsem měl možnost je vůbec vidět, nebo jim skrytě přál neúspěch. Ať už na základě předsudků, nebo na základě veřejné image tvořené hlavně diskuzemi kolem toho či onoho filmu nebo jiného díla fikce.

Ale co naplat když se tato filozofie cpe kam nemá, přesně jak řekl chlápek v tom videu. Když si například
vzpomenu na Nadaci Isaaca Asimova, která odrážela v knihách pád a vzestup civilizace, ale v seriálu byla degradována na seriál o tom, kterak ženy žijící ve světě mužů (což je opravdu komická myšlenka) to mají těžké a jak je ústřední postava Asimovova díla, vizionář, který chtěl zachránit svět před barbarstvím, vlastně omezuje, lže jim a bezskrupulózně jimi manipuluje, kdy postava Generála, v knize vystupující jako geniální stratég, stavící se na ochranu upadajícího režimu ve snaze zamezit režimu novému ve vzestupu k moci, najednou musí být řešen z hlediska své specifické sexuální preference, tak je těžké na to hledět jako na adaptaci konkrétního díla a nehledat v tom pošetilost
dnešní produkce a nucenou agitku.

Pořád doufám, že doby, kdy se budeme moci otevřeně bavit o věcech, které máme na plátně nebo obrazovkách rádi, aniž bychom museli řešit jaká sdělení se nám snaží tvůrci díla vštěpit, se zase vrátí, ale v dohledné době bych to asi nečekal. Největší tma je před úsvitem a tak daleko zatím přese všechno nejsme.

Z toho filmu si pamatuji pouze tu scénu, kterou jsem zmínil. Jak dopadla ona nebo i jiné scény, na nic moc si nevzpomínám... Na csfd jsem dal 5*, byl to silný zážitek a asi bych i souhlasil, že skvělý film, ale připomínat si ho nikdy nebudu.

Na Requiem za sen jsem zapomněla, možná naštěstí teda....skvělý film, který nechceš už nikdy vidět.
Mně teda ještě bylo nejvíc nevolno z toho, co musela dělat ONA, aby dostala drogy (ano, hned ta jedna scéna...tfuj....). Z toho pro něj sice trochu drsného konce (přišel o ruku, ale je v nemocnici, takže se z drog možná vyhrabe), mi ta její situace přišla o dost víc bezvýchodná, a nejspíš skončila někde mrtvá v cizí koupelně :( 

Taky tyhle odpornosti kolem mučení a týrání nemusím, ale jak jste to zmínili, tak jste mi připomněli Unthinkable 2010 a Big Bad Wolves 2013. V obojím jsou ty praktiky za mne snesitelné a taky opodstatněné.

Horory mám ráda, ale dávám přednost spíš atmosferickým věcem, než vyloženým krvákům. Tenhle mi někdo doporučil, ale asi mě mělo varovat, že to bylo od člověka, který právě tenhle žánr může. 
Jednak mi teda dost utkvěla ta příšerná scéna se zábradlím od schodů (kdo viděl, tak ví), a pak ta s motorovou pilou v autě (jakože varování, nezastavovat komukoliv, kdo Vám v panice vběhne pod auto...)
Ten film navíc není ani nijak vyloženě dobrý (i když uznávám, že zvrat jsem tehdy nečekala....), ale právě, že mi z toho bylo zle, si to pamatuju....

Hostina.
Nebyl jsem tehdy před mnoha lety na humusárny ještě tak zvyklý a tady se mi docela zvedal kufr.

"Problém" s horory a brutálními scénami mám v tom že čím větší brutalita, v tím víc dementním filmu se obvykle nachází. A u dementních filmů suspension of disbelief jaksi nefunguje, takže v té bandě dementů co si navzájem odstraňují končetiny a vnitřnosti nevidím nic na co bych se jakkoli dokázal napojit, jen herci a masky. Jako třeba včera když jsem si dal Project Wolf Hunting - gore na úrovni, ale vedle toho filmu působí jako intelektuální dílo i produkce Tromy.
Zato artovky které dokáží zasáhnout do hloubky a navíc je v nich i něco nechutného, uff, to bývá těžké. Jako třeba ten zmíněný Antikrist.

Ja vim, neni to horor, ale je tam jedna scena, kdy bouchne delostrelecky granat u skupiny uprchliku a skonci to mrtvym miminem. Neni toho videt moc, ale jako cerstvemu tatovi mi z toho bylo dost slabo.

jako malemu diteti mi neudelala dobre letajici koule s vyvrtkou

závěr. ale aj dievčina po bodnutí hmyzom z inej dimenzie....a to mi teraz pripomenulo tú úchylárnu From Beyond, tam sú odporné masky...a aj v The Society ...brrr