...ehm, navzdory tomu, že popisek téma týdne nemá se samotným videem z odkazu až tolik společného, naprosto souhlasím prakticky se vším řečeným.

Ale pokud bych měl něco zdůraznit nade vše ostatní, také mi chybí doby, kdy jsme o filmech a seriálech mohli debatovat bez toho, abychom svůj názor na ně nemuseli zároveň ladit s případným poselstvím, které dané dílo propaguje. Nebo kdy nebyl tvůrčí proces filmové a  seriálové zábavy podmíněn politickým sdělením (i když nejspíš byl vždycky, byť možná ne tak viditelně).

Možná se v tom někteří také najdou, ale já určitě některé filmy nebo seriály odsoudil dřív, než jsem měl možnost je vůbec vidět, nebo jim skrytě přál neúspěch. Ať už na základě předsudků, nebo na základě veřejné image tvořené hlavně diskuzemi kolem toho či onoho filmu nebo jiného díla fikce.

Ale co naplat když se tato filozofie cpe kam nemá, přesně jak řekl chlápek v tom videu. Když si například
vzpomenu na Nadaci Isaaca Asimova, která odrážela v knihách pád a vzestup civilizace, ale v seriálu byla degradována na seriál o tom, kterak ženy žijící ve světě mužů (což je opravdu komická myšlenka) to mají těžké a jak je ústřední postava Asimovova díla, vizionář, který chtěl zachránit svět před barbarstvím, vlastně omezuje, lže jim a bezskrupulózně jimi manipuluje, kdy postava Generála, v knize vystupující jako geniální stratég, stavící se na ochranu upadajícího režimu ve snaze zamezit režimu novému ve vzestupu k moci, najednou musí být řešen z hlediska své specifické sexuální preference, tak je těžké na to hledět jako na adaptaci konkrétního díla a nehledat v tom pošetilost
dnešní produkce a nucenou agitku.

Pořád doufám, že doby, kdy se budeme moci otevřeně bavit o věcech, které máme na plátně nebo obrazovkách rádi, aniž bychom museli řešit jaká sdělení se nám snaží tvůrci díla vštěpit, se zase vrátí, ale v dohledné době bych to asi nečekal. Největší tma je před úsvitem a tak daleko zatím přese všechno nejsme.

Z toho filmu si pamatuji pouze tu scénu, kterou jsem zmínil. Jak dopadla ona nebo i jiné scény, na nic moc si nevzpomínám... Na csfd jsem dal 5*, byl to silný zážitek a asi bych i souhlasil, že skvělý film, ale připomínat si ho nikdy nebudu.

Na Requiem za sen jsem zapomněla, možná naštěstí teda....skvělý film, který nechceš už nikdy vidět.
Mně teda ještě bylo nejvíc nevolno z toho, co musela dělat ONA, aby dostala drogy (ano, hned ta jedna scéna...tfuj....). Z toho pro něj sice trochu drsného konce (přišel o ruku, ale je v nemocnici, takže se z drog možná vyhrabe), mi ta její situace přišla o dost víc bezvýchodná, a nejspíš skončila někde mrtvá v cizí koupelně :( 

Taky tyhle odpornosti kolem mučení a týrání nemusím, ale jak jste to zmínili, tak jste mi připomněli Unthinkable 2010 a Big Bad Wolves 2013. V obojím jsou ty praktiky za mne snesitelné a taky opodstatněné.

Horory mám ráda, ale dávám přednost spíš atmosferickým věcem, než vyloženým krvákům. Tenhle mi někdo doporučil, ale asi mě mělo varovat, že to bylo od člověka, který právě tenhle žánr může. 
Jednak mi teda dost utkvěla ta příšerná scéna se zábradlím od schodů (kdo viděl, tak ví), a pak ta s motorovou pilou v autě (jakože varování, nezastavovat komukoliv, kdo Vám v panice vběhne pod auto...)
Ten film navíc není ani nijak vyloženě dobrý (i když uznávám, že zvrat jsem tehdy nečekala....), ale právě, že mi z toho bylo zle, si to pamatuju....

Hostina.
Nebyl jsem tehdy před mnoha lety na humusárny ještě tak zvyklý a tady se mi docela zvedal kufr.

"Problém" s horory a brutálními scénami mám v tom že čím větší brutalita, v tím víc dementním filmu se obvykle nachází. A u dementních filmů suspension of disbelief jaksi nefunguje, takže v té bandě dementů co si navzájem odstraňují končetiny a vnitřnosti nevidím nic na co bych se jakkoli dokázal napojit, jen herci a masky. Jako třeba včera když jsem si dal Project Wolf Hunting - gore na úrovni, ale vedle toho filmu působí jako intelektuální dílo i produkce Tromy.
Zato artovky které dokáží zasáhnout do hloubky a navíc je v nich i něco nechutného, uff, to bývá těžké. Jako třeba ten zmíněný Antikrist.

Ja vim, neni to horor, ale je tam jedna scena, kdy bouchne delostrelecky granat u skupiny uprchliku a skonci to mrtvym miminem. Neni toho videt moc, ale jako cerstvemu tatovi mi z toho bylo dost slabo.

jako malemu diteti mi neudelala dobre letajici koule s vyvrtkou

závěr. ale aj dievčina po bodnutí hmyzom z inej dimenzie....a to mi teraz pripomenulo tú úchylárnu From Beyond, tam sú odporné masky...a aj v The Society ...brrr

Nemám konkrétní film, ale i teď naposledy u Substance, jakmile je ve filmu detail na kůži a jehlu, já fakt pokaždý okem srabácky uhnu. Jinak mi asi nevadí nic a ve většině povedených případech jsem nadšenej, jak je to technicky provedeno (u některých případů, kdyby to šlo, tak bych u něčeho jako Braindead zaplatil Jacksonovi, jestli bych tam mohl dělat tu nejposlednější práci jenom proto, abych mohl okounět, jak to vzniká).

Napadá mě snad ještě, mimina - ať už je to Srbski film, který mi vadil právě tou jednou scénou, nebo co se v jedné části děje v Krutosti podvědomí. A to mě oslím můstkem přivádí, jak tu Disk zmiňuje Martyrs, pokud ten film nemá revenge koncovku, a celý je to vlastně o tom, že je někdo mučen, tak si říkám na co to sakra koukám.

celý film - je to nápor na žaludek, ale hostina, vypíchávání oka či konečná fáze - je to odporné, čeho bychom jako bytosti byli schopni, kdyby neexistovaly následky.

Chlapec s pneumatikou okolo hlavy...

Já tyhle hovadiny rozhodně nevyhledávám, ale co si pamatuju, tak sem naposled zavřel oči u jednoho filmu, nevím přesně teď název, ale každý nejspíš bude vědět.. Kurt Russel a indiáni, Kosti a krev nebo tak nějak. Ta scéna, kdy tam chytli chlapa vzhůru nohama a sekerou nebo čím ho přes rozkrok rozpůlili, hnus.

U toho jsem se hrozně smál, když si dal ještě to sousto navíc, protože mu to chutnalo 

Jo pritom to mělo byt funny, a ono to i bylo ale stejně si na to vždy vzpomenu dyt si dávám pudink nebi pana cottu😜 

Asi pojedu na vlně těch "slabších" věcí. Ty úplné šílenosti vynechávám naprosto záměrně.
Takže nakonec Looper, ale vlastně to bylo okamžité rozhodnutí. Asi to není film, který by lidi očekávali, že zmíním, když i ona daná scéna je vlastně pg13 (myslím) a explicitně tam nic vidět nejde. Jenže to je o to to horší...
Mluvím o scéně mučení agetna, který se na začátku jako starý snaží vymanit ze systému a tak chytí jeho mladší já. Podstata věci je v tom, že vidíme ty následky poletech, že i tak extrémní mrzačení člověk přežije a že to pořád může pokračovat dál a dál. A ten finálový moment, kdy se ukáže, co si mladší já v danou chvíli prošlo, z toho mě bylo vysloveně špatně a ten film kvůli téhle scéně nikdy nechci vidět znova. Všechno je to o té psychologii dané scény a jak zvrácená ta scéna je...

Pudink 

Pochybuju, že stříhání klitorisu a drcení penisu v Antikristovi u mě subjektivně někdy něco ve fyzickém nevolnu překoná. U ničeho jinýho mi nikdy tak blbě nebylo, a nejspíš už ani nebude... všechno ostatní dávám s prstem v nose.