Svatá (2024)
Jiřinu Bohdalovou a Jiřího Stracha lidsky nijak nemusím, ale jejich poslední počin o staré paní, jež si vybájila příběh o tom, jak trpěla v sovětských lágrech, je vynikající. Je to hlavně o vztahu mezi matkou a dcerou, který není vůbec jednoduchý. Jiřina Bohdalová byla vždycky výborná dramatická herečka a i zde potvrdila svoje kvality. Ale ještě více mě zaujala Lenka Vlasáková, která v klíčové scéně předvádí celou škálu dramatického herectví, a bolest v jejím obličeji a očích mi vyrazila dech. Svatá je film, který si určitě zaslouží diváckou pozornost, protože klade hodně nepříjemné otázky o etice a morálce. Silná záležitost.
reagují:
speta.jr
|
reagovat
|