Pouto nejsilnější
Takhle by to třeba vypadalo, kdyby pra-pra-Linklater točil „Před úsvitem“. Narážím tím na to, že je tenhle kousek skoro 80 let starý a mně nepřišlo, že bych sledoval něco až takhle „dřívějšího“. Působí to svěže a ten film si mě získal hned od úvodu v nádražním bistru. Tady hraje prim ještě moje záliba ve zvuku starších filmů, jak zní byť jen dialogy. A jak zní? Je hezký na to koukat dnešníma očima, kdy jsou filmové romantiky plné přepálených gest i emocí. Tohle jsou „jen“ dva obyčejní zadaní lidé, co se náhodou potkali a chodí si pak, v tom svém inkognito bezčasí, na procházky a do kina. A už od startu jsem i přes zápletku, kterou jste už x-krát slyšeli, v tom nádražním bistru seděl taky
reagují:
TedGeorge
|
reagovat
|