Tvůrčí invence Clarkson bohužel končí u několika trochu dynamičtějších kamerových jízd, zatímco práce s postavami, atmosféra, tempo, vyprávění pomocí kamery a střihu, natož nápaditá akce, jsou pro ni neznámé pojmy. Ohraná premisa o ochraně postavy (krát tři) v současnosti, protože vykoná něco veledůležitého v budoucnosti, nenabízí nic zajímavého, natož zábavného, dějová linka je tak prostinká, že jednodušší už být ani nemůže, o trojici budoucích superhrdinek se divák nedozví prakticky nic (tudíž je mu jejich osud ukradený), záporák je na tom úplně stejně (nad rámec toho, že je zlý a všehoschopný) a kromě toho je v celém filmu jen do počtu, akce je trestuhodně málo a provedením nestojí za řeč a finále je nepřekvapivě kompletně utopeno ve tmě a záplavě digibordelu.
Nejlépe z toho všeho vychází Johnson, která sice nepodává nějaký oslnivý výkon, ale v rámci možností se snaží odvést maximum (takových lidí na place moc nebylo). Ústřední téma filmu, tj. míchání reality z vizemi budoucnosti, se daří Clarkson prodat v sekvenci ve vlaku, která obsahuje jistý náznak budování napětí a dramatu. Ovšem zdaleka nejzábavnější věcí na celém filmu je pozorovat sexbombu Sweeney, jak se pokouší hrát obrýlenou naivní školačku
. A malé, bezvýznamné, plus za vynechání obvyklé potitulkovky, lákající na "velké věci příště" (konečně někdo v Sony pochopil, že to nikam nevede), čímž výčet pozitiv končí. Světlo na konci tunelu je v SSU nadále v nedohlednu.
-> bandě magorů, která mnohdy nejdřív střílí a až pak klade otázky. To nejsou žádní hrdinové, kteří by vystříleli kemp spojenců. Tyhle postavy mají být utržené ze řetězu, proto je posílají na ty nejhorší místa na světě a nečeká se od nich, že vždy přežijí, že budou brát zajatce, ani že se to obejde bez collateral damage, což byl přesně tenhle případ. Kdyby to bylo naopak, tak na konci nebude nikdy fungovat to jejich "polidštění".