reaguje na:
Barv666
Vidět to tehdy v kině, tak jsem jak Chelios v Cranku. Takhle napnutej u filmu, kde víme, jak to bohužel dopadne, ale v průběhu je to tak strhující, že na to „zapomenu“ a doufám, že to dopadne dobře ... pro mě je to film jako třeba Utoya. Obojí jsem pořídil na placku, ale zatim jsem si to vlastně pustil jen jednou.
reagovat
|