První den mého života
Mám rád ten moment, kdy si pustím film, který neznám a nechám se překvapit tím, co mi dá. Tímhle způsobem jsem koukal na tento film. Přečetl jsem si zápletku a pak si ho pustil. Nezjišťoval jsem si nic kolem, nekoukal na trailery. Prostě jsem si ho pustil a neměl jsem žádné očekávání a o to více jsem si film vychutnal. Režisér Paolo Genovese z mého pohledu odvedl moc dobrou práci. Jeho režie je přesná a výstižná. Umí krásně vytvořit dojemné a intimní okamžiky, které mají sílu a hloubku, a nejsou jen prázdným kýčem. Velkou oporu má Genovese v dobrém scénáři, jenž sice pracuje s jistým klišé a předvídatelnosti, ale to v tomto případě vůbec nevadí. Důležité je, co v nás film dokáže vyvolat a jak se u něho budeme cítit. Genovese má cit pro vyprávění a umí tnout do živého. Naštěstí nikdy netlačí zbytečně na pilu a všechny ty emocionálně silné scény nikdy nesklouznou do klasického citového vydírání. Režisér ve většině případů našel tu správnou rovinu, a to mi osobně dost sedlo, protože v tomto případě stačí málo, a z dobře napsané a natočené scény se mohl stát kýč. Celý film stojí na pěti hercích a jejich vzájemných dialogových výměnách. Přiznám se, že většinu herců neznám, jelikož jde italské herce a herečky, a já nemám italskou kinematografii pořádně nastudovanou. Nicméně, to že herce neznám, nemění nic na faktu, že své role zvládli zahrát s přehledem a podali moc dobré výkony. Všichni jsou ve svých rolí velmi dobří a sympatičtí. Každý z ústřední pětice dostane pro sebe několik scén, které si daný herec pro sebe ukradne a předvede nám moc hezký herecký výkon. Herci mezi sebou mají pěknou chemii, doplňují se, a moc hezky fungují jejich vzájemné interakce. Krom režie a obsazení musím pochválit samotnou atmosféru filmu. Film se točí kolem vážného tématu, ale nesnaží se tvářit jako hutné drama. Mnohdy je zde více komediálních momentů, než jsem čekal, a díky tomu má film auru takového "odlehčeného snímku" i přestože se řeší téma, co moc úsměvné není. Na daný problém se film snaží koukat, co nejvíce lidsky a ukazovat, že vždycky je nějaká cesta. Co se týče záporů, tak zde mi lehce nesedla stopáž. Film má o pár minut více, než je třeba. Filmu by prospělo, kdyby měl o trochu svižnější prostřední část, aby následně vynikl závěrečný akt, jenž působí lehce natahovaně. První den mého jména je hezký a intimní film, který umí být silný, a když mu dáte možnost, tak vás může i silně zasáhnout. 7,5/10
reagovat
|