Victor se už dávno přestal snažit byť i jen předstírat, že drží prst na tepu doby. Když dostane šanci přenést se s pomocí firmy na "imersivní zážitky" do libovolného období, není ani moc divu, že zvolí vlastní mládí a specificky první setkání s osudovou ženou svého života. Dá se v lásce vstoupit dvakrát do jedné řeky? Jak dalece si můžeme zahrávat s něčími city, včetně těch vlastních? A proč jsem vlastně francouzskou kinematografii posledních více než deset let zcela ignoroval?
TedGeorge, který mi snímek zadal, ví, že mi jisté sklony k nostalgii a staromilectví nejsou cizí (jakkoliv tedy také souzním s názorem, že "nostalgia isn't what it used to be" ) - možná jen netuší, jak moc, jinak by si snad ani nebyl troufl, tohle totiž bylo v mnoha ohledech přímo na komoru... Zároveň však věřím, že tenhle film má co nabídnout nejen beznadějným nostalgikům: poslouží například jako znamenitá ukázka toho, jak se dá film s takhle netriviální zápletkou a konstrukcí (v angličtině pro to mají výraz "high concept") natočit zároveň velmi divácky přístupným způsobem - je to střídavě dojemné i vtipné a pokud si potrpíte na klišé typu "francouzský šarm", klidně si ho tam přihoďte také (a rovnou koňskou dávku). Užil jsem si dále také to, jak s obsahem korespondovala i forma, kdy po nepochybně záměrně poněkud hektickém úvodu, kdy jsem jen s vypětím sil držel krok, přesně jako hlavní hrdina, následoval přesun do pohodového prostředí onoho fantazijního světa, který vypadal přesně tak, jak si snad většina z nás má tendenci idealizovat příjemné zážitky ze své minulosti...
Takže ano, pochutnal jsem si - díky moc, Tede!
Filmová výzva - La Belle Époque/Tenkrát podruhé (2019)
reagují:
TedGeorge
|
reagovat
|