reaguje na:
AndyKaufman
Jsem rád, že tu zaznělo jméno Karel Černoch - na toho já si totiž zrovna před nedávnem docela významně poupravil názor: pro naši generaci byl vždycky spíš takový bambula, co dělal v Možná přijde i kouzelník "straight mana" geniálnímu Jiřímu Wimmerovi, případně hrál (notně prkenně) ve Zmožkových televizních muzikálových pohádkách Co takhle svatba, princi? a Ať přiletí čáp, královno! Já si teď ale poslechl nějaké jeho nahrávky ze sedmdesátých let (album Letiště a přidružené) a najednou slyším, jaký borec vlastně byl: super rozsah, bezchybná technika, přesvědčivost v baladách i "nářezech", přitom pořád sympaticky přirozený projev - žádná vlezlá vyumělkovanost ala jiný Karel... Akorát holt doba byla, jaká byla, což dost limitovalo, jak a hlavně o čem se zpívat mohlo. Máloco to dokládá tak názorně, jako tenhle song: hudebně na rok 72 v Čechách vlastně dost našláplý (ta nervózní basa! to honkytonkové piáno! ), pěvecky suverénní... a zpívá se tam s vážnou tváří o různých druzích travin ("... půjdem ohnicí krásnou, shoříme jak chrást!", vrcholí refrén... )
reagovat
|