Přiznám se, že mi to v kině jako tři a půl hodiny vůbec nepřišlo. Stále jsem čekal na tu epickou poslední hodinu plnou násilí, krve a zrychleného tempa, na který jsem u Martyho většiny filmů zvyklý. Nedostavilo se, ale na škodu to taky nebylo. Marty zkusil jiný typ epilogu, jenž byl víc než dojemný, což bych od něj nečekal.
To, co tomu ale předcházelo byla hodně precizně odvyprávěná (ať už mluvíme o narativu či kameře) story, která by mne možná v rukou jiných režisérů ani tak moc nezajímala, ale v Martyho ikonickém rukopisu po boku Lea a De Nira, kteří se navíc konečně sešli v jeho filmu dohromady po tolika letech!, to byla slast, kde jsem si nechtěl nechat ujít jedinou vteřinu, protože jeho styl vyprávění je v detailech a v precizních záběrech.
Uteklo to jak voda. Já osobně bych preferoval víc násilí, ale to není výtka, nýbrž osobní kink.
Killers of the Flower Moon
reagovat
|