Ono se stále může psát úplně všechno. Nikdo není povinnen se vyvarovat fráze, kterou nějaký čtenář nesnáší.

"Žádná ze čtyř povídek mě sice nepřesvědčila o tom, že Wes Anderson je kreativní génius a klenot současné kinematografie," tak o tom myslím každého přesvědčí těch cca 5 jeho největších hitů. Nicméně kritici i diváci mají pravdu v tom, že jeho styl se vyčerpal. A že by bylo na čase, aby jej zkusil měnit. Jinak skončí uvězněn ve vykrádání sebe sama.

Forma je to najnudnejšie spojenie divadla filmu, ale korunu pre mňa tomu nasadil príšerný prednes. To audioknihy zvládajú oveľa lepsie. Fakt som nečakal že všetci budú rozprávať tým istym tempom a tónom hlasu. Možno toto dielo slúži na tréning AI.

"audiokniha s obrázky"

Presne takto to pôsobilo na mňa. Andersonov štýl mám rád. Moonrise Kingdom absolútne zbožňujem, ale to čo v poslednej dobe Anderson točí, tak to ani nie sú filmy.

Užil jsem si to. Ale: spíše než "film" je to "audiokniha s obrázky" - postavy čtou Dahlův text a zároveň se podle něj chovají. Takže to, jak se vám bude dílko líbit, záleží spíše na tom, jak máte rádi povídky Roalda Dahla. 

Je to jedno, nejsou provázané. Ale vydány byli v pořadí: Henry Sugar, Labuť, Krysař, Otrava.

Poviedky je dobre pozerať v akom poradí? 

A já doufal, že recenze v nichž se objeví ono příšerný: "když jste fanoušci přidejte si bodíky" je dávno zapomenutej relikt z devadesátek, kde se do recenzí mohlo psát úplně všechno 

Pozrel som Henryho Sugara a keď je všetko od Andersona takéto, tak už asi nemusím od neho vidieť nič iné.

Ale ty se mýlíš lásko