Poctivá hrobařina! Filmů točených na extrémně minimalistickém prostředí s jeho nápaditým využitím nikdy není dost. Přestože podobných filmů vlastně není málo, jmenovitě: Telefonní budka, Tísňové volání, legendární scéna z Kill Bill a na její motivy natočená moje oblíbená epizoda CSI Las Vegas od Tarantina. Je obdivuhodné, jak si filmaři vždy dokážou s omezeným prostředím chytře poradit. Jinak to ani nejde.
Sledovat člověka, který se 90 minut vrtí v hrobu a nic se neděje by byla ukrutná nuda. To se naštěstí s Buried neděje. S Reynoldsem pár inčů pod zemí stále něco prožíváme a odhalujeme. Příběh tak celých 90 minut nenudí, vyvolává správnou dávku klaustrofobie (ačkoliv je zde rakev často snímána mnohonásobně prostorněji, než by měla být, ale kamera se díky tomu lépe vyblbne) a solidně se Cortésovi daří budovat napětí. Samotný příběh je však celkem o ničem a spíš mě jen zajímalo, jak to celé dopadne.
A konec pak diváka zcela jistě rozseká. Věci tu totiž až tak nezapadají do sebe, za to je mnohem zajímavější sledovat rozpadající se psychologii pohřbeného Reynoldse stejně jako praktiky CIA vyjednavače (hlasově výborný Tobolowsky) nebo zástupce firmy, pro kterou Reynolds pracoval. Proto kdo by se začal v půlce nudit, doporučuji počkat až na konec, možná mu to zdvihne hodnocení. Mě teda rozhodně ano.
7/10
Pohřben zaživa (Buried)
reagovat
|