V tom případě mi eseje o filosofii a náboženství připadají naprosto vhodné. 

Třeba bude Barbie taky krutě metamoderní film a bez znalosti soudobého vnímání díla a názorů Plata, Akvinského a papeže Urbana si ji prostě neužiješ 

Náboženství není filosofií, ale spíš jejím znásilněním. Bez ohledu na dnes už dost úsměvné konstrukty které se snažil vymýšlet Tomáš Akvinský aby je propojil trochu méně násilně. 

Tisíce let se  na formování naší kultury sice křesťanství podílelo, ale ta kultura je mnohem starší a přínos právě křesťanství byl většinou spíš negativní - ne nadarmo se době tuhé náboženské vlády říká dark ages, a skutečný zlatý věk západní civilizace začal s renesancí a návratem k antickému myšlení. 

Hele a uvědomuješ si, že je celá naše kultura na těch pohádkách postavená. Mne tedy přijde irelevantní, jestli je to pravdivé nebo vymyšlené. Tisíce let to formovalo naší kulturu, tak i když to nebereš jako náboženství, ale já nevím filozofický směr. Tak se vysmíváš většině toho, z čeho vychází tvé okolí. 

To je v pořádku, ale problém je když to někdo bere smrtelně vážně. K tomu mě napadá výstižný citát ze Zaklínače. „Víš, kdy pohádky přestávají být pohádkami? Když jim lidé začnou věřit...“ 

To je zas diskuze Ježíš vždyť je to úplně jedno, ta série zajímá asi tolik lidi jako Kolo času kdo z vas se na to jako těší nebo dokonce uvažuje ze se na to podívá ?

Protože i v Pánovi Prstenů jsou nábožnské motivy jasně vysledované. Bylo o tom napsáno hodně a překvapivě je to tam i funkční. 

Táto stránka nemá žiadne pravidlá diskusie? Já bych všechny ty náboženství zakázal!

Pamätám si ako babička mala raz na stole slovenské Katolícke noviny, kde bol obdivný článok o Pánovi Prsteňov. Je to pozoruhodné ako katolíci dokážu div nie zakazovať svojim deťom čítať Harryho Pottera, ale LOTRa vyzdvihujú do nebies. 

“přesvědčování” (agitace)
vs.
”přiblížení” (nenásilná konotace)
Agitace není to samé jako inspirace/náhled/asociace/přiblížení atd.

V mytológii sa inšpiruje tak každý tretí autor/umelec -  nevidím problém. 

Jo, proto jsem psal sort of. Určitě to není tak prvoplánové a jak píšeš spíš využití mýtů. Jen mi tu přišlo vtipných těch pár edgy poznámek.

Je rozdíl mezi využíváním biblických mýtů, tak jako je využila samotná bible ze starších náboženství, a agitkou (tedy pardon, snahou o formou pohádkových příběhů přiblížit dětem křesťanství)

Prosimtě co blbneš? Vždyť to přiznal i C. S. Lewis a když se ho ptali, jestli je Aslan alegorií Ježíše, tak řekl, že ne, protože je to přímo Ježíš. 

Hlavně na tom není nic špatně a dává to smysl...

A všem místním rádoby vtipným ateistům bych vzkázal, že to sort of platí i pro Pána prstenů a Hvězdné války. A přiznal to Tolkien I Lucas ( ten mluvil obecně o náboženství)

Prvá kniha v pohode fantasy, ale ten sequel už bol slabší 

Ale křesťanství je tuctové fantasy. 

Libi se mi, jakym smerem se snazi Gerwig ubirat. Po Lady Bird jsem si ji zaskatulkoval jako reziserku malych velkych dramat ala Sofia Coppola, ale zjevne se neboji jit do velkych studiovych veci. Drzim ji palce. :)

Ano, vím přesně, co píšu, a za svými slovy si stojím. Pokud by adaptace Lewisových knih byly zbaveny křesťanského podtextu, který je jejich součástí, pak by z těch filmů byly jenom tuctové fantasy. Právě to křesťanství z těch filmů činí něco víc než jenom onu tuctovou fantasy.