reaguje na:
fabec
Na VOD je to stejně myslím.
|
reagovat
|
Diskuze k článku TÁR: Recenze
příspěvky 1 - 7
Napsat příspěvek
Titulky
Byl jsem v kině a překvapilo mě, že valná většina německých dialogů a zvuků na pozadí (hlasy z rádia...) byli ponechány bez titulků. Za mě docela rušivý efekt. Nečekám, že by v v tom bylo něco naprosto klíčového pro děj filmu ale i tak je to něco, s čím jsem se nesetkal. Zajímalo by mě, kde se stala chyba, jestli to bylo rozhodnutí překladatelky, nebo už tyhle texty třeba vůbec nedostala. Na VOD je stejný problém?
|
reagují:
HotShot
|
reagovat
|
Nejde
And Oscar goes to...Margot Robbie! Aspoň v to doufám. Babylon ole!!!
|
reagovat
|
Za mňa je toto 9-10/10
O filme som nič nevedel. Iba, že to vyzerá na čistý Oscar bait a príležitosť pre Cate Blanchett urvať si tretieho Oscara. Proste príbeh o dirigentke ma naozaj 2x nezaujímal a pozrel som to len kvôli hereckému výkonu.
A v prvej polovici cca som si aj hovoril, že je to presne podľa tohto mustra, a čo som čakal - že to je akademické, profesionálne, Cate je presná, ale to je celé. A potom po prvej polovici a na konci ma ten film už ale dosť solídne dostal.
Todd Field to celé zrežíroval po dlhej odmlke dosť s prehľadom a na vysokej úrovni.
Za mňa by toto malo vyhrať Best Picture na Oscaroch a stále je to môj osobný tip. Cate Blanchett detto, jej asi životný výkon a to je čo povedať.
O filme som nič nevedel. Iba, že to vyzerá na čistý Oscar bait a príležitosť pre Cate Blanchett urvať si tretieho Oscara. Proste príbeh o dirigentke ma naozaj 2x nezaujímal a pozrel som to len kvôli hereckému výkonu.
A v prvej polovici cca som si aj hovoril, že je to presne podľa tohto mustra, a čo som čakal - že to je akademické, profesionálne, Cate je presná, ale to je celé. A potom po prvej polovici a na konci ma ten film už ale dosť solídne dostal.
Todd Field to celé zrežíroval po dlhej odmlke dosť s prehľadom a na vysokej úrovni.
Za mňa by toto malo vyhrať Best Picture na Oscaroch a stále je to môj osobný tip. Cate Blanchett detto, jej asi životný výkon a to je čo povedať.
|
reagovat
|
6/10
Má nepravidelně pravidelná série prvotního seznamování se s režisérskými osobnostmi poněkud umělečtějšího ražení, započatá v loňském roce, který byl na pokleslé žánrovky a nenáročné blockbustery značně podvyživený, pokračuje tentokrát s tvorbou Fielda a jeho nejnovějším počinem o nelehkém životě fiktivní multi-talentované a (jak také jinak) geniální umělkyně, toho času dirigentky symfonického orchestru, která se (jak také jinak) z kariérního vrcholu a doprovodné záře reflektorů postupně "propracuje" když už ne na samotné dno, tak rozhodně do propasti (protože nepěkná tajemství se nevyhýbají ani výjimečným osobnostem (možná právě naopak) a když už se má něco v osobním a/nebo profesním životě pokazit, tak se to také pokazí a se vším všudy).
Zatímco ovšem v případě loňského Östlundova Triangle Of Sadness nebo Trierova The Worst Person In The World jiskra přeskočila, stran Fieldovy psychologicko-dramatické studie na téma "from hero to zero" se to tak úplně nestalo a tudíž zase pro jednou půjdu z pohledu hodnocení filmu proti všeobecnému proudu. Jistě, Blanchett v hlavní roli nepochybně předvádí parádní herecký výkon (což ale není žádné překvapení, protože kdy naposledy se stalo, že tomu tak v nějakém filmu, ve kterém se objevila, nebylo?) a kdyby to v jejím případě skončilo nějakou tou hodnotnou cenou, asi by se proti tomu nedalo nic namítat, vybrané koncertní sekvence (respektive nahrávací seance
) s přednesem klasické hudby z rukou mnohočlenného souboru jsou působivé (jak už to na podobných kulturních akcích bývá) a celkově je OST povedený (aby ne, když za ním stojí někdo s Oscarem za zády), ale bohužel samotný příběh ani zvolené téma mne svým podáním příliš nestrhlo a hlavní postava mne jak svými životními peripetiemi, tak svým charakterovým profilem až tak nezaujala.
Škoda, že se film soustředí prakticky výhradně jen na jednu konkrétní uměleckou stránku hlavní postavy, přestože hned v úvodu vyprávění je divák seznámen s celou její úctyhodnou profesionální kariérou a je mu odhaleno, že kromě vedoucí symfonického orchestru je taktéž skladatelkou, hudební teoretičkou, klavírní virtuoskou, přednášející na akademické půdě a dost pravděpodobně i spisovatelkou své vlastní autobiografie. Rozumím, že se Field zkrátka rozhodl věnovat se jen jednomu uměleckému oboru a zbytek činností tak slouží jen pro dokreslení charakteru, ale přiznávám se, že téma dirigování orchestru mi není nijak zvlášť blízké a pokud by se hlavní postava ve filmu primárně věnovala čemukoliv jinému z uvedeného výčtu, ocenil bych to mnohem více.
Současně s tím jsem vůči hlavní postavě a jejího pohnutého osudu až do konce filmu nepocítil v podstatě žádnou emocionální angažovanost, nejen z důvodu jejího toxického chování (sexuální klientelismus, bossing, stalking, atd.), které je zpočátku v náznacích a později napřímo ve filmu prezentováno, ale rovněž proto, že podobných historek o (sebe)destruktivním chování výjimečně nadaného jedince tady už bylo nespočet, jen tentokrát byl motiv nelehkého vypořádání se s vlastním géniem, případně obtížné snahy prosadit se ve vysoce konkurenčním prostředí, nahrazen motivem zneužívání moci, sexuální posedlosti, ztráty kariérního postavení a postupného rozpadu osobnosti (a i tyto prvky již byly v minulost nejednou zpracovány).
Field rozehrává spousty vděčných témat a motivů, které by samy o sobě vystačily na samostatný film a možná proto tady není dostatečný prostor na to, aby se některému z nich, přes nadstandardní stopáž, věnoval trochu více do hloubky. Přitom samotná příběhová linka o vztahu s bývalou studentkou/milenkou, s manželkou a dítětem, nebo s asistentkou/bývalou milenkou, případně s novou členkou sboru, by skýtala neméně slibný potenciál na poli psychologického dramatu, aniž by potřebovala čímkoliv dalším dějotvorným doplnit. K tomu navíc Field přidává populární sociálně kritická témata (sexismus, cancel culture, kariérismus, atd.) a byť jsou rozprostřena v celém filmu a děj je na nich z podstatné části založen, působí jakoby zde byla jen tak mimochodem, což vlastně platí pro většinu ve filmu prezentovaných zásadních událostí. Přestože je divák v příběhu svědkem tu větších, tu menších dopadů jednotlivých situací na osobní/profesní život hlavní postavy a současně na její nejbližší okolí, film je podává způsobem, jako by nešlo o nic moc více, než nevýznamnou překážku na cestě.
Film samozřejmě stojí za pozornost i kdyby to bylo jen kvůli hereckému koncertu (ehm
) Blanchett a jsem nakonec rád, že jsem jej v rámci doplňování vlastního filmového vzdělání viděl, nicméně nemám potřebu si to ještě někdy v budoucnu zopakovat. Na rozdíl třeba od zmíněné dvojice Triangle Of Sadness a The Worst Person In The World. Tak možná příště budu mít zase o něco větší štěstí.
Zatímco ovšem v případě loňského Östlundova Triangle Of Sadness nebo Trierova The Worst Person In The World jiskra přeskočila, stran Fieldovy psychologicko-dramatické studie na téma "from hero to zero" se to tak úplně nestalo a tudíž zase pro jednou půjdu z pohledu hodnocení filmu proti všeobecnému proudu. Jistě, Blanchett v hlavní roli nepochybně předvádí parádní herecký výkon (což ale není žádné překvapení, protože kdy naposledy se stalo, že tomu tak v nějakém filmu, ve kterém se objevila, nebylo?) a kdyby to v jejím případě skončilo nějakou tou hodnotnou cenou, asi by se proti tomu nedalo nic namítat, vybrané koncertní sekvence (respektive nahrávací seance
) s přednesem klasické hudby z rukou mnohočlenného souboru jsou působivé (jak už to na podobných kulturních akcích bývá) a celkově je OST povedený (aby ne, když za ním stojí někdo s Oscarem za zády), ale bohužel samotný příběh ani zvolené téma mne svým podáním příliš nestrhlo a hlavní postava mne jak svými životními peripetiemi, tak svým charakterovým profilem až tak nezaujala.Škoda, že se film soustředí prakticky výhradně jen na jednu konkrétní uměleckou stránku hlavní postavy, přestože hned v úvodu vyprávění je divák seznámen s celou její úctyhodnou profesionální kariérou a je mu odhaleno, že kromě vedoucí symfonického orchestru je taktéž skladatelkou, hudební teoretičkou, klavírní virtuoskou, přednášející na akademické půdě a dost pravděpodobně i spisovatelkou své vlastní autobiografie. Rozumím, že se Field zkrátka rozhodl věnovat se jen jednomu uměleckému oboru a zbytek činností tak slouží jen pro dokreslení charakteru, ale přiznávám se, že téma dirigování orchestru mi není nijak zvlášť blízké a pokud by se hlavní postava ve filmu primárně věnovala čemukoliv jinému z uvedeného výčtu, ocenil bych to mnohem více.
Současně s tím jsem vůči hlavní postavě a jejího pohnutého osudu až do konce filmu nepocítil v podstatě žádnou emocionální angažovanost, nejen z důvodu jejího toxického chování (sexuální klientelismus, bossing, stalking, atd.), které je zpočátku v náznacích a později napřímo ve filmu prezentováno, ale rovněž proto, že podobných historek o (sebe)destruktivním chování výjimečně nadaného jedince tady už bylo nespočet, jen tentokrát byl motiv nelehkého vypořádání se s vlastním géniem, případně obtížné snahy prosadit se ve vysoce konkurenčním prostředí, nahrazen motivem zneužívání moci, sexuální posedlosti, ztráty kariérního postavení a postupného rozpadu osobnosti (a i tyto prvky již byly v minulost nejednou zpracovány).
Field rozehrává spousty vděčných témat a motivů, které by samy o sobě vystačily na samostatný film a možná proto tady není dostatečný prostor na to, aby se některému z nich, přes nadstandardní stopáž, věnoval trochu více do hloubky. Přitom samotná příběhová linka o vztahu s bývalou studentkou/milenkou, s manželkou a dítětem, nebo s asistentkou/bývalou milenkou, případně s novou členkou sboru, by skýtala neméně slibný potenciál na poli psychologického dramatu, aniž by potřebovala čímkoliv dalším dějotvorným doplnit. K tomu navíc Field přidává populární sociálně kritická témata (sexismus, cancel culture, kariérismus, atd.) a byť jsou rozprostřena v celém filmu a děj je na nich z podstatné části založen, působí jakoby zde byla jen tak mimochodem, což vlastně platí pro většinu ve filmu prezentovaných zásadních událostí. Přestože je divák v příběhu svědkem tu větších, tu menších dopadů jednotlivých situací na osobní/profesní život hlavní postavy a současně na její nejbližší okolí, film je podává způsobem, jako by nešlo o nic moc více, než nevýznamnou překážku na cestě.
Film samozřejmě stojí za pozornost i kdyby to bylo jen kvůli hereckému koncertu (ehm
) Blanchett a jsem nakonec rád, že jsem jej v rámci doplňování vlastního filmového vzdělání viděl, nicméně nemám potřebu si to ještě někdy v budoucnu zopakovat. Na rozdíl třeba od zmíněné dvojice Triangle Of Sadness a The Worst Person In The World. Tak možná příště budu mít zase o něco větší štěstí.|
reagovat
|
Recenzi jsem nečetl, ale 28.2. mám v plánu v Ostravě. Todd Field se učil od nejlepšího - hrál pianistu v Eyes Wide Shut
|
reagovat
|
Dokonalá filmařina. V rámci mainstreamu tohle v tý záplavě sraček vše ostatní značně převyšuje.
|
reagovat
|
TOP Diskuze
109Gladiátor 2: Recenze 131Casting na Bonda začal, producenti hledají třicátníky 26Víkendový výplach #794 o Pánovi prstenů a Deadpoolovi 26Jak vycvičit draka: Teaser 24Nový Predátor se blíží. A slibuje hodně zajímavého hrdinu 23Předražené Red One s Rockem prodělá miliardy korun. Gladiátor 2 se rozjel ve světě 19Kevin Smith chystá druhé Dogma 17První reakce: Čarodějka je magickou podívanou, hlásí naprosto nadšené recenze 14Nejhorší obavy: V.I.M. 13Minecraft film: Trailer
Komentáře
Gladiátor 2: RecenzeWillTo sú nerdovské diskusie. Kvôli blbosti sa budú písať vedecké práce. Či to bolo v jednotke myslené obrazne alebo doslovne je jedno, dvojka povedala že je jeho biologický otec tak je.
Ja si tiež myslím že Deckard nieje replikant typu Rachel, pretože mi to nedáva zmysel ani mi to nevychádza na časovej osi, ale Ridley povedal že je. Tak proste je.- Gladiátor 2: Recenzevladimirbartos9Tak já jsem si ani nepamatoval z jedničky jak to přesně tam bylo a určitě si jí nehodlám kvůli tomu pouštět znovu, každopádně mi to přijde celá ta diskuze kolem toho taková... no prostě, když jde někdo na film s tím, že půjde hledat co by mohl na filmu vyhejtit, tak si vždycky něco najde. Za mě je úplně jedno, jaká návaznost tam je v téhle otázce na jedničku, furt je to jenom film, a myslím si, že spoustu jiných filmů a sérií mezi jednotlivými díly nabídly mnohem větší logické lapsusy a bizáry. Ani nechápu argumentaci s tím, že proto, že jak Maximusovo synovi tak Luciusovi mělo být v jedničce stejně let, že proto nemůže být otcem obou dvou. Se svým počtem partnerek si budu schopný za jeden rok udělat klidně čtyři děti, když budu chtít. Stejně tak nechápu, proč by to mělo kazit nějaký jeho obraz jako čestného muže. Tak můžu přeci mít románek s nějakou ženou, aniž bych to věděl, nabouchat si s ní dítě a dejme tomu za dva měsíce se zamilovat do jiné a s ní si udělat další dítě. Nemluvě o tom, že se tady bavíme o době, kdy asi spolu lidé netrávili nejdřív tři roky až pět let, než zplodily nějakého potomka.
