), domácí zvířata a realitky, nedávno ovdověl a rozhodl se dobrovolně skoncovat se životem. Průběžné pokusy odejít z tohoto světa z jeho strany jsou ovšem neustále narušovány jeho okolím a především pak členy rodiny, která se - jaká to náhoda - právě teď nastěhovala do sousedství a hodlá se s Hanksem - kdo by to byl řekl - spřátelit, i kdyby se to mělo stát proti jeho vůli. Nebude to trvat dlouho, než se ukáže, že Hanks pod slupkou otravného konfliktního seniora ve skutečnosti skrývá - to je ale překvapení - starostlivého a ochotného člověka a věrného přítele, který jen ztratil smysl života a znovu jej s pomocí jeho nových sousedů našel. Zatmívačka, titulky, konec. Takto ve stručnosti působí premisa filmu jen jako další z nekonečné řady historek (kolik takových tady už bylo a jistě ještě bude) o dobrákovi se srdcem na tom správném místě, který se po prodělané bolestné zkušenosti ve svém životě rozhodl uzavřít před celým světem a své zklamání, trápení a trauma před ostatními maskuje všemi myslitelnými povahovými rysy, které jsou ve společnosti považovány za ne-až-tak-kladné. Přičemž zasáhne osud a postaví mu do cesty jeho pravý opak - bezprostředního, energického a optimistického jedince (nebo rovnou skupinu takových osob), který mu dokáže, že nikdy není pozdě na přehodnocení přístupu ke světu a ztracené štěstí v životě lze přece jen opětovně nalézt, stačí jen se tomu nebránit.
A ono to tak vlastně z podstatné části i je. Předlohu ani předchozí adaptaci bohužel neznám, takže zda, případně do jaké míry, tady došlo ke zjednodušení, významovému posunu, vypuštění důležitých témat nebo dějových linek a celkovému "přizpůsobení" cílovému publiku (tolik typické neduhy hollywoodských předělávek veškeré ne-hollywoodské produkce) posoudit nemohu, ovšem vzhledem k původu díla (jak knihy, tak filmu) na dalekém severu si dovedu představit, že originál (jak kniha, tak film) zašel stran vykreslení charakteru hlavní postavy, vzájemných vztahů mezi jednotlivými postavami a míchání dojemných, vtipných, smutných a dramatických momentů oproti aktuálnímu převyprávění továrnou na sny přece jen o něco dál a zejména postupná proměna titulní osoby z nepříjemné postavy ve veskrze oblíbenou figuru je v něm podána trochu uvěřitelnějším a nebo přirozenějším způsobem.
Na druhou stranu takové ambice tvůrci předělávky v čele s Forsterem pravděpodobně vůbec neměli s ohledem na fakt, že hlavní role se zde zhostil
Pokud měli tvůrci v plánu doručit divákům ukázkové dramedy představení v klasickém stylu H.L.P. (nebo-li hluboce lidského příběhu
), u kterého se člověk místy zasměje, místy dojme a místy si třeba i popláče (obzvláště na konci symbolická spotřeba kapesníků prudce vzroste, aneb jedno oko nezůstane suché
), tak se jim uvedený cíl podařilo splnit beze zbytku. Všechny povinné propriety jsou zde totiž přítomny a fungují dle očekávání, tj. více než obstojně. Pokud divák přistoupí na zmíněná pravidla hry, dostane se mu příjemného zážitku a spokojeného ujištění, že Hanks na to, utáhnout celý film svým charismatem, stále s přehledem má. Celkově se jedná o povedenou a nenáročnou žánrovku, která si před divákem nehraje na nic světoborného nebo přesahového, ale to, co divákům předkládá, zvládá přednést v poctivé a funkční podobě, přičemž nemalou zásluhu na tom samozřejmě má samotný Hanks, bez kterého by to celé pravděpodobně dopadlo podstatně méně zdařile. Někdy k divácké spokojenosti stačí jen toto, byť třeba předloha nebo předchozí adaptace je na tom kvalitativně ještě o něco lépe.
