Dvacet let starý Peter Pan od P. J. Hogana s geniálním soundtrackem Jamese Newtona Howarda zůstává nepřekonán. 

Příběh starý jako lidstvo samo. On je autorský tvůrce, který si točí po svém, ale se svým posledním existenčně-alegorickým počinem v pokladnách tvrdě narazil. Ona je v zábavním průmyslu dominantní korporace, točící podle šablony tak, aby výsledkem byl pokaždé přístupný a neurážející produkt pro všechny. Na první (i druhý a třetí, atd.) pohled neslučitelné světy, ale jednou za čas se stane něco neobyčejného a tohle je právě ten případ, protože si oba padli (zase) do oka, zplodili potomka, pojmenovali jej Peter Pan & Wendy a poslali jej na zkušenou do světa. V něm zažil spousty neuvěřitelných dobrodružství (vlažné kritiky, divácký nezájem, průměrné až mizerné výkony v pokladnách) a nakonec se na něj docela zapomnělo (jako minule). Zvonec a konec*:)*.     

Ne. Fujky. Nenene. Ne. Takhle ne.

Kreslenou verzi Petera Pana od Disneyho mám rád, ale tohle mě absolutně nezaujalo. Nevypadá to hezky, herci jsou nesympatický a vypadá to celé tak nějak nezajimavě…

Tak toto jsem odzíval od začátku do konce.

A tenhle člověk natočil Zelenýho rytíře... *:-*