No, to právě reaguješ, jako-bych je nějak obhajoval. A to "vysvětlení" šílenstvím, ať už jde o Putina, který ztratil kontakt s realitou, nebo Rusy trpící stihomamem, je tak populární právě proto, že upírá jejich činům veškerou legitimitu a racionalitu, ale stinná stránka je, že nic nevysvětluje.
Zkusím přirovnání: znásilněná holka si za to nemůže, protože šla v noci opuštěnou uličkou v minisukni. Není to její vina a neudělala nic špatného. Tvrdit, že za to může, protože to mohla čekat, znamená stát se komplicem pachatele. Na druhé straně je ale kontraproduktivní, v obavě, abychom neomlouvali pachatele, popírat evidentní fakt, že jde-li slečna sama opuštěnou noční uličkou v minisukni, je skutečně v určitém zvýšeném nebezpečí.
Rusové opakovaně, jasně a zřetelně deklarovali, že udělá-li Nato na Ukrajině určité kroky, budou muset zaútočit. Ano, rusové trpí stihomamem, ale i k tomu stihomamu mají své historické důvody, které je užitečné vnímat. Nato každopádně ty kroky udělalo a Rusové opravdu zaútočili. Nato mělo právo ty kroky udělat a není to jeho vina. Dost možná by Rusové zaútočili i bez toho, kdo ví. Ale můžeme se prostě zamýšlet, zda ta strategie dopadla nejlíp jak mohla. Bylo-li cílem uchránit Ukrajinu, tak ano, Ukrajina ještě existuje, takže success, ale je zřízená skoro jako Sýrie (u které je ten narativ, že to bylo outsourceované bojiště mocností, které si to nechtěli zřídit doma přijímaný mnohem šířeji), takže ne zas tak velkej success. Má smysl ty kroky zpětně analyzovat a vyhodnocovat, už jen kvůli budoucím krizím. Ale jak pořád opakuju, to neznamená, že se tím Rusům přiznává právo na to, co udělali.
reaguje na:
okkac
reagovat
|