Uf! Nebyla to zrovna lehká podívaná. Pravdou je, že jsem na ty komentáře z dob premiéry dávno zapomněl a dál si o filmu raději nic nezjišťoval. Nakonec jsem udělal dost dobře, jelikož bych se Slunovratu množná zcela vyhnul a to by byla škoda. Ve výsledku sice nemůžu říct, že bych si podívanou užíval, padal z ní na hubu apod., ale podařilo se jí ve mě zanechat myšlenku a pocitiy.
Dlouho trvá než divák začne tušit, o co v příběhu půjde a jaké je jeho téma. Podivný kmen tradičních Švédů působí od začátku podezřívavě, ale ještě dlouhou dobu trvá než se vše potvrdí. Ari Aster si dává záměrně na čas jako třeba Tarantino či Zahler, ovšem používá daleko méně dialogů. Což je fajn, protože záběry na neustále prosluněnou švédskou pustinu (ovšem natáčenou v Maďarsku) jsou podmanivé a znepokojivé zároveň. Celou atmosféru bych přirovnal k Marhoulově Ptáčeti, jen s barevnou kamerou. Krajina, ve které se zastavil čas s lidmi a zvyky, které pochází někde ze Středověku.
Od momentu, kdy starý pár spáchá brutální sebevraždu, aby uvolnili místo v komunitě mladým a tím dodrželi koloběh života, nabere Slunovrat pořádně znepokojivou atmosféru. Tempo sice nezrychlí, ale všude přítomná paranoia, nejistota, brutální záběry diváka přikovají k obrazovce. Čert vem nějakou paralelu na rozchody, mě daleko víc zaujala právě ta myšlenka s ústupem starých seniorů mladým lidem, pro které jsou zátěží a "vysávají život" z komunity. Jak zajímavá je tato myšlenka v porovnání se skutečným světem, kde už roky bojujeme se vzdalujícími se generacemi, jež každá od života chce něco jiného a odmítají se dohodnout (skvěle zpracováno třeba v takových Vlastnících).
Smůla pro mě, že se Aster zasekl spíš na tom extrémním rozchodu a hledání rodiny/komunity. Pugh a Reynor to zahráli opravdu skvěle, přičemž samozřejmě vede Pugh, jejíž znepokojení, nepochopení, později přetavené v porozumění, jsem zažíval u filmu naprosto stejně, na rozdíl od pasivního, přihlížejícího Reynora. Právě díky jejímu chování jsem chápal, kam příběh směřuje, přestože spousta linek s vedlejšími postavami se odhalila až úplně v závěru, ačkoliv to obrazové odkazy naznačovaly dříve. Vyvrcholení příběhu je pak vskutku nepříjemný, brutální, avšak silný a zapamatovatelný zážitek.
Tak zapamatovatelný, že ho nepotřebuju vidět znovu. Jen je holt to ten typ filmu, u kterého 9/10 lidí bude zavírat oči a kroutit hlavou, zatímco si ho 1/10 lidí užije na max. A já to respektuju. Na záběr menší povzdech na nedostatečně explicitními sexuálními scénami v porovnání s mírou brutality. Trochu nevyvážené, ne, Astere?
7/10
Slunovrat
834885
Uf! Nebyla to zrovna lehká podívaná. Pravdou je, že jsem na ty komentáře z dob premiéry dávno zapomněl a dál si o filmu raději nic nezjišťoval. Nakonec jsem udělal dost dobře, jelikož bych se [i]Slunovratu [/i]množná zcela vyhnul a to by byla škoda. Ve výsledku sice nemůžu říct, že bych si podívanou užíval, padal z ní na hubu apod., ale podařilo se jí ve mě zanechat myšlenku a pocitiy.
Dlouho trvá než divák začne tušit, o co v příběhu půjde a jaké je jeho téma. Podivný kmen tradičních Švédů působí od začátku podezřívavě, ale ještě dlouhou dobu trvá než se vše potvrdí. Ari Aster si dává záměrně na čas jako třeba Tarantino či Zahler, ovšem používá daleko méně dialogů. Což je fajn, protože záběry na neustále prosluněnou švédskou pustinu (ovšem natáčenou v Maďarsku) jsou podmanivé a znepokojivé zároveň. Celou atmosféru bych přirovnal k Marhoulově [i]Ptáčeti[/i], jen s barevnou kamerou. Krajina, ve které se zastavil čas s lidmi a zvyky, které pochází někde ze Středověku.
Od momentu, [spoiler]kdy starý pár spáchá brutální sebevraždu, aby uvolnili místo v komunitě mladým a tím dodrželi koloběh života[/spoiler], nabere [i]Slunovrat [/i]pořádně znepokojivou atmosféru. Tempo sice nezrychlí, ale všude přítomná paranoia, nejistota, brutální záběry diváka přikovají k obrazovce. Čert vem nějakou paralelu na rozchody, mě daleko víc zaujala právě ta myšlenka s ústupem starých seniorů mladým lidem, pro které jsou zátěží a "vysávají život" z komunity. Jak zajímavá je tato myšlenka v porovnání se skutečným světem, kde už roky bojujeme se vzdalujícími se generacemi, jež každá od života chce něco jiného a odmítají se dohodnout (skvěle zpracováno třeba v takových [i]Vlastnících[/i]).
Smůla pro mě, že se Aster zasekl spíš na tom extrémním rozchodu a hledání rodiny/komunity. Pugh a Reynor to zahráli opravdu skvěle, přičemž samozřejmě vede Pugh, jejíž znepokojení, nepochopení, později přetavené v porozumění, jsem zažíval u filmu naprosto stejně, na rozdíl od pasivního, přihlížejícího Reynora. Právě díky jejímu chování jsem chápal, kam příběh směřuje, přestože spousta linek s vedlejšími postavami se odhalila až úplně v závěru, ačkoliv to obrazové odkazy naznačovaly dříve. Vyvrcholení příběhu je pak vskutku nepříjemný, brutální, avšak silný a zapamatovatelný zážitek.
Tak zapamatovatelný, že ho nepotřebuju vidět znovu. Jen je holt to ten typ filmu, u kterého 9/10 lidí bude zavírat oči a kroutit hlavou, zatímco si ho 1/10 lidí užije na max. A já to respektuju. Na záběr menší povzdech na nedostatečně explicitními sexuálními scénami v porovnání s mírou brutality. Trochu nevyvážené, ne, Astere?
[b]7/10[/b]
Slunovrat
|
reagovat
|
