Po nedávném prvním Kmotrovi na Blučku jsem si dal druhého Kmotra. Díky totálně božímu remasteru a digitálnímu zrestarurování jsem si užil 200 minut čisté a průzračné filmařiny 70. let, ke které se velmi nesnadno hledá nějaká podobně důstojná konkurence. To je tak nádhernej film, který je radost sledovat. A o těch hereckých koncertech, nádherné atmosféře, Rotově hudbě snad ani nebudu mluvit. Oba první Kmotry jsem viděl kdysi na velkém plátně ve Světozoru a nedá se na to zapomenout. Ten svět je krutý, ale Coppola jej natočil tak strhujícím způsobem, že ho nejde nemilovat.
Brzy uvidím třetího Kmotra, tentokrát ale poprvé v novém režisérském sestřihu a jsem hodně zvědavý, jestli na první dva díly dokáže dobře navázat.
Kmotr 2 (1974)
reagovat
|