Ne vždy mají tyhle one shot movie dostatečně silnou zápletku/děj, aby film obstál i bez zmíněné kameramanské vychytávky (někteří tvůrci imho na tuto skutečnost malinko hřeší, aneb "máme sice banální příběh, ale když to natočíme "na jeden záběr", tak se to ztratí"), naštěstí zde to není onen případ a vedle technicky precizní formy snímek nabízí i velice slušný obsah.  Graham v titulní roli je skvělý a ani zbytek castingu za ním nijak zvlášť nezaostává, přičemž díky střídmé stopáži a vyváženému tempu (kdy se střídají vypjaté momenty s těmi klidnějšími) je divák držen v neustálém napětí až do samotného konce (a to píšu z pozice absolutního kitchen//cooking/food ignoranta*:D*). Nicméně těch klišé z ranku "shit hits the fan" bylo na můj vkus zbytečně moc a trochu imho podkopávaly všudypřítomnou snahu o maximální realismus [spoiler](u bývalého kolegy a alergičky bylo hned po jejich nástupu na scénu jasné, kam to bude směřovat)[/spoiler]. Závěr [spoiler]svým extrémně vyhroceným podáním[/spoiler] pak sice přináší ironickou pointu [spoiler](kolaps obratem po rozhodnutí změnit dosavadní nezdravý životní styl)[/spoiler], ale působí tak trochu nepatřičně a jako z jiného filmu, respektive žánru.

mali obsadiť radšej Dextera Fletchera a bol by z toho sequel Sbal prachy & vypadni !

[spoiler]Šňupání v profesionální kuchyni (profesi šéfkuchaře) vyházet nemůžeš. Fakt ne.[/spoiler]

Ani si radši nepředstavulu kolik muselo dát práce něco takovýho realizovat. Kamera naprosto bezchybná. Stephen Graham už žádný další adorace vůbec nepotřebuje, ten byl nepřehlídnutelnej odjakživa, bez ohledu na velikost role. Obsazení vůbec bylo moc fajn. První půlka je naprosto čistejch 10/10 jenže dál už to taková sláva není, ale není to ztrátou tempa (naopak sem byl až do konce naprosto přibitej a je obdivuhodný, že film tempem ani na chvilku nezaváhá), ale spíš tím do jakýho extrému se situace v podniku vyhrocuje. [spoiler]Je to ke konci zbytečně přehnaný a myslím, že by si celej film bohatě vystačil se zdeptaným šéfem a jeho soukromým průserem doma, otravným kontrolorem, chaosem v kuchyni, tím jak vybouchne kuchařka na vedoucí, rasistickým snobem co si vymejšlel píčoviny a instagramový kriplové - to by bohatě stačilo. Šňupání, kámoš s kritičkou, alergická holka (ať zvedne ruce ten, kdo nečekal, že dostane záchvat), epizoda s pořezaným klukem v kuchyni - to bych klidně všechno vyházel. Konec filmu bych spíš pojal stylem: "Další šílenej den v práci za náma, jdem se vyspat a víme že zejtra ten kolotoč máme znova, navíc s vysokou pravděpodobností, že mi odejde špatně ohodnocenej klíčovej zaměstnanec, kterýmu dnes bouchly saze." Takhle je mi líto, ale když se celou dobu dívám jak je film krásně uvěřitelnej, dynamickej, skvěle zahranej, ještě líp natočenej a pak od půlky najednou hromadí jeden průser za druhým až absurdním způsobem, že už sem spíš zvedal obočí. Za mě velká škoda. [/spoiler]Aspoň tak to vidím já.

To zní skvěle. A pokud jste nečetli, tak doporučuji tematickou knihu Anthony Bourdaina Důvěrnosti z kuchyně.

ty jo pro mě asi taky *:D*, ale jen proto, že zas tolik zázraků jsem tam neviděl, až na Benedettu, to byl jeden velkej zázrak*:D**:D* 

Tez viděno ve Varech. Pro me jasně v top5 posledního Kviffu, byť mozna ne nejlepší, ale slabej tah na bránu bych tomu nikdy nevytkl :) 

Dám si to, dělal jsem v oboru a bude to "příjemná" nostalgie.

Viděno ve Varech: Ne do syta využitý potenciál jednozáběrového konceptu, řekl bych. Zdaleka ne tak hektická jízda, jak se píše. Kamera sice šikovně přeskakuje od jedné postavy k druhé, ale těch odboček, které ve výsledku nikam moc nevedou, je zkrátka moc, že celku chybí ucelenější tvar a ve finále větší tah na branku. Přesto to jako zábavná jednohubka spolehlivě obstojí - obzvlášť pak v mezičase maratonu festivalových art fláků.