Když jsem to viděl poprvé, bylo mi třináct a úplně jsem to propad, teď se mi blíží třicítka a posledních pár let už jsem vkusem přiznanej arthouse snob, kterýho třeba blockbustery už delší dobu nestimulujou. Včera jsem to viděl klidně po deseti letech, myslel si, jak se nedá replikovat zážitek, kdy to člověk vidí poprvé a úplně ho to oslní (pardon). Připravenej na poloviční zážitek, kdy člověk v dospělosti rozpozná všechny scenáristický berličky, béčkový zvraty a podivný rozhodnutí postav, jsem to tam hodil.
A vůbec, nezestárlo to ani o den. Nad tou Boyleovou vizuální invencí mi furt zůstává rozum stát. Garland se tu ještě držel při zemi. Dokud mu nevpíchli do hlavy, že jsou jeho myšlenkový sci-fi bezmála geniální, soustředil se na uvěřitelný postavy z masa a kostí a velice uměřený náznaky existenční filozofie, která je tu, přiznejme si, silně upozaděná cool vizuálem a neskutečnou synergií střihu, kamery a hudby. Chris Evans je tu na hereckym vrcholu. A zvrat, kterej kdysi dělil publikum, mi tentokrát přišel snad ještě lepší, jako správná facka ve chvíli, kdy už si početná část diváků myslí, že ten film prokoukla.
Podobná projekce po letech samozřejmě nutně vyvolává i pesimističtější myšlenky, jak by podobnej mid-budgetovej film dneska pelášil na Netflix, kde by nebyl ani v týdenní topce nejsledovanějších, dokud by nezapadl do obskurity. Na druhou stranu jsem ale rád, že česká komunita ten film hodně miluje a považuje ho za novodobou klasiku (pokud se nepletu, byl to tehdy film roku 2007 v Premiere, což dneska vyvolává úsměvy, ale dřív to byla nepochybně pocta), zatímco ve Státech se tak hezký pověsti netěší. A zatímco u jinejch filmů s odstupem zjišťuju, jakýmu nezaslouženýmu lokálnímu nadšení člověk podléhal, u Sunshine mám pocit, že jsme při tom zírání do slunce z observatoře od začátku prozřeli trošku víc než jinde ;)
Sunshine (2007)
814845
Když jsem to viděl poprvé, bylo mi třináct a úplně jsem to propad, teď se mi blíží třicítka a posledních pár let už jsem vkusem přiznanej arthouse snob, kterýho třeba blockbustery už delší dobu nestimulujou. Včera jsem to viděl klidně po deseti letech, myslel si, jak se nedá replikovat zážitek, kdy to člověk vidí poprvé a úplně ho to oslní (pardon). Připravenej na poloviční zážitek, kdy člověk v dospělosti rozpozná všechny scenáristický berličky, béčkový zvraty a podivný rozhodnutí postav, jsem to tam hodil.
A vůbec, nezestárlo to ani o den. Nad tou Boyleovou vizuální invencí mi furt zůstává rozum stát. Garland se tu ještě držel při zemi. Dokud mu nevpíchli do hlavy, že jsou jeho myšlenkový sci-fi bezmála geniální, soustředil se na uvěřitelný postavy z masa a kostí a velice uměřený náznaky existenční filozofie, která je tu, přiznejme si, silně upozaděná cool vizuálem a neskutečnou synergií střihu, kamery a hudby. Chris Evans je tu na hereckym vrcholu. A zvrat, kterej kdysi dělil publikum, mi tentokrát přišel snad ještě lepší, jako správná facka ve chvíli, kdy už si početná část diváků myslí, že ten film prokoukla.
Podobná projekce po letech samozřejmě nutně vyvolává i pesimističtější myšlenky, jak by podobnej mid-budgetovej film dneska pelášil na Netflix, kde by nebyl ani v týdenní topce nejsledovanějších, dokud by nezapadl do obskurity. Na druhou stranu jsem ale rád, že česká komunita ten film hodně miluje a považuje ho za novodobou klasiku (pokud se nepletu, byl to tehdy film roku 2007 v Premiere, což dneska vyvolává úsměvy, ale dřív to byla nepochybně pocta), zatímco ve Státech se tak hezký pověsti netěší. A zatímco u jinejch filmů s odstupem zjišťuju, jakýmu nezaslouženýmu lokálnímu nadšení člověk podléhal, u Sunshine mám pocit, že jsme při tom zírání do slunce z observatoře od začátku prozřeli trošku víc než jinde ;)
Sunshine (2007)
|
reagují:
Barv666
|
reagovat
|
