Podle mne jsme jako "západní" civilizace rozmazleni líní pokrytci, kteří se schovávají před realitou a promítají si svůj nevyzrálý přístup do obecného hodnocení. To se odráží i ve filmovém průmyslu, kde komerčně vévodí slabomyslné černobílé fantasmagorie. Ty falešné emoce jsou dle mého projevem civilizační nemoci.  Neříkám, že neexistují výjimky, ale to jsou lidé kteří viděli a zažili skutečný svět (nebo jeho střípky) - tu špinavou realitu, kdy  o to jim je víc na bl*tí především z dětinského přístupu k životu a smrti a absolutní neuvědomění si co to jsou skutečné starosti. [url=https://www.youtube.com/watch?v=xMZrEzU62lA]Film[/url] a [url=https://www.kosmas.cz/knihy/108549/rosangol/]literatura[/url] by měla tuto špinavou realitu co nejčastěji připomínat i k našemu dobru. Je to darwinistická zákonitost, civilizace která dosáhne určitého vrcholu se stane změkčilá s projevy vyhroceného individualismu (každý má ústa svých práv, ale o povinnostech nemluví takřka nikdo), který se stává svatým grálem, tím ztrácí schopnost vlastní kolektivní obrany a postupně zanikne.

Už jsem jednou psal že ne, ten je o několik set let mladší.

Tak  miluji filmy, knihy, hry - příběhy  a prožívám jej také, ale sám si všímám že mnohdy jsou tyto zprostředkované emoce jsou silnější než v reálu kdy jsem dost cynik. Podle mne to není normální. Já tam nechtěl - sem mimo jiné jim i říkal že se mne tam nelíbí :D A je pravda že Ta whisky nebyla špatná rozhodně mne chutnala více než tato [url=https://www.alkohol.cz/produkty/highland-park-18y-7173/?gclid=CjwKCAjwgviIBhBkEiwA10D2j3bysg3DysP_1l7gW745mqTWUQnGyH5rpHol6ayFvLfTqDqCvsvj8hoCy38QAvD_BwE]18letá[/url] kterou jsem si před pár týdny koupil.

Víkendový zážitek z RadostFX: Studovat psychologii tak si v Pražských klubech napíši seminární práci... S Viktorií jsme vyrazili do města, že seženeme druhou holku do trojky. Nevím proč tedy zrovna v Radost Fx, ale budiž. Tak tam tak sedím na vyvýšeném gauči (do té doby než jsem se usadil nikdo na tomto místě neseděl, ale asi jsem následně prolomil teritoriální led...) a poslouchám to čemu se dnes z nějakého záhadného důvodu říká hudba. Piji japonskou whisky (?), kdy si hned zleva přisedla první, která mne začala povídat své intro, jak byla mažoretkou v Dubaii, etc. Na to jsem ji odpověděl, že prababička byla pro změnu mažoretkou v cirkusu Humberto (dnešní mladí ovšem neví co je to cirkus Humberto) a po neskutečné okecávací sadě klišé z její strany, jsem se tedy zeptal co vlastně v klubu očekává, jaký, že je její důvod návštěvy? Pokud je to předpokládaný sex, tak dobře, ale jen jestli ji nevadí trojka s Viktorií. Následně byl krásně vidět vnitřní pochod dotazované osoby: konflikt mezi sexuální frustrací, očekáváním a i jistou nevyzrálosti. Nechal jsem ji tedy ve svém vnitřním konfliktu (a později tímto na ní zcela zapomněl) a jen jsem se obrátil doprava k další osobě, která si přisedla nedlouho po přisednutí první. Zde jsem již z kraje řekl, že mne nebaví forma nudných frází bez jakékoliv hodnoty a seznámil ji se situací napřímo (mezitím jsem si psal do telefonu poznámky z mého pozorování). První odezva byla pozitivní (k radosti zpovzdálí pozorující Viktorie), ovšem a zde přeskočím časovou osu o cca hodinu dále, přeci jen nakonec zvítězila nerozhodnost když slečna uvedla, že má cituji "krámy". Následně nám předala telefonní číslo. Tedy jsem již poněkud unaveně sdělil Viktorii ať ukáže na libovolnou osobu ženského pohlaví v daném prostoru, že ji jako poslední angažuji. A opět následoval klasický až učebnicový model vnitřního sporu mezi chtíčem, očekáváním a nerozhodností. V posledním případě mne to snad i pomalu mrzelo, protože jsem zpozoroval nepopiratelný intelekt byť za oparem alkoholu. Tedy zlatá 60 léta "Woodstocku", ano dnešní doba je sice přehlídkou bezpočtu různě stylizovaných fotografií a póz obecně, ale tato fasáda - úměrně ke své vrstvě - nechtíc prozrazují vnitřní nerozhodnost maskovanou právě v jádru sebeobelhávajícím narcistním sebe-prezentovaním, kdy ve svém zajímavém důsledku, je vzbuzená představa a pozitivní odezva na tuto představu žádanější, než samotné uskutečnění. [b]Je to podobný princip, jako obliba sledování seriálu a filmu, kdy sami zážitek nežijeme, ale bavíme se tím, že jej zprostředkovaně sledujeme jak jej prožívá někdo jiný (navíc neautenticky), kdy sami nevystupujeme ze své komfortní zóny.[/b]