Jinak abych si ulevil. Mne celkově sere 90 % otázek v práci i soukromém životě. Proč? Protože minimum lidí chce skutečně slyšet můj názor a v drtivé většině jen chtějí potvrdit ten svůj.

Keď idem do práce a stretávam spolupracovníkov, ktorí nevedia čo ale chcú resp. potrebujú mi niečo povedať, tak sa ma opýtajú: no čo, ideš na to? *?)* ja neviem či je to záležitosť elektrárne, alebo to je bežná otázka, ale už som vážne uvažoval nad tým, že si dám vyrobiť tričko s nápisom [b]IDEM NA TO[/b]

To mi připomnělo moje oblíbené... V obchodě: Co ty tady, nakupujes?

Nevzbudil jsem tě ?

Co děláš ten a ten den v tolik a tolik? Popřípadě: Nenudíš se? Protože pokaždé po této otázce následuje úkol...

To má ovšem alespoň tu výhodu, že na to, kolik vážíš, se tě v naprosté většině situací nikdo se špetkou vychování nikdy nezeptá, zatímco "Kolik měříš?" je všeobecně považováno za otázku společensky přijatelnou. Bohužel... *;)*

Kdy už vypadneš z toho hajzlu?

Kecám, hořčice. *8)*

Křen.

Kečup nebo hořčice?

*:D**:D**:D* Taková nepředloženost se u mě opakuje jednou za 5-7 let a jen při velmi výjimečných událostech. Zbytek času s vodou v ruce odpovídám na ten blbej dotaz. *:D**:D**:D*

[i]Jsi očkovaný? [/i] Comming soon

Proč nepiješ alkohol?

Proč nepiješ alkohol? Na tuhle otázku mám alergii a odpovědět jsem se naučila v 8 jazycích, abych předešla zbytečné diskuzi. Protože proto a ne nejsem vyléčený alkoholik. *:D*